Ameland víkend

Zdravím po rychle prožitém víkendu a zde je pár informací k Tvému cestování prstem po mapě. :)

V pátek jsme vyrazili kolem 15-té hodiny z autobusového nádraží. Klasicky už jsem věděla, že se studentskou organizací a hlavně kvůli španělským kamarádům se čeká a když se někdo opozdí, i s 20-ti minutovým zpožděním skupinu zastihne. Jeli jsme v jednom dvoupatrovém autobuse, takže nás bylo kolem 60-ti lidí. Když jsme vyjížděli strašně nám pršelo, na autobusák jsem dojela klasicky na kole, protože jsem leňucha líná a těsně před odjezdem jsem Skypovala a spamovala na netu, takže jsem malinko nestíhala. :) Pláštěna ale vydržela, měla jsem mokré jenom nohavice a boty. Naštěstí jsem namíchala Fernetek s tonikem, takže jsme se v autobuse trochu zahřáli a i vzhledem ke škaredému počasí pěkně naladili. Cesta k pobřeží trvala kolem 3 hodin a já se přidala k rakouské skupince 4 lidí, takže když se zapomněli nebo se potřebovali rychle domluvit, chytala jsem němčinu. Nebylo to tak zlé, pasivně docela rozumím, ale mluvit se už asi nepřinutím. Pak nás autobus vyložil v přístavu Holwerd a trajektem jsme za necelou hodinku přijeli na ostrov. Tam nás už čekaly pronajaté kola a po 8-mi minutové jízdě jsme dorazili na farmu. Nastalo horečné pobíhání s báglama a hledání v labyrintu mnoha dveří a ložnic nějaké místo na spaní tak, aby party byly pohromadě. Nakonec jsem se usídlila s Evelyn a Klausem v místnosti s dalšími 12-ti lidmi a následující noc se ukázalo, že volba místnosti byla výborná kvůli topení, které fungovalo, bohužel někteří lidé už tak šťastnou volbou nebyli. Jeden Australan by chrápáním vzbudil i mrtvého. Ale bohužel to během noci nebyl jediný zvuk, který rušil klidné spaní. Španělé totiž pařili asi do 6 do rána ping-pong ve vedlejší místnosti a hráli hru, kterou pořád nechápu. Něco jako určování rytmu a kleskání a klepání do stolu, židlí a všeho, co dělá aspoň trochu hluk. Po rozebrání postelí a rozbalení spacáků jsme se kolem 9 pm dostali k večeři, kterou byly k překvapení všech těstoviny s prapodivnou omáčkou. :) Ale jako všude na zájezdě jste neskutečně rádi, že nemusíte nic vařit a o nic se starat, tak nám to všem moc chutnalo. A následovala klasická ESN párty, tentokrát ve stylu Spring Break aneb vítání léta po několikáté. Po zničení nafukovacího bazénku, lehátek, balónků a vypití Sangrie jsme se dostali kolem 3 do postele. Na některých pokojích pokračovalo pití, bavení nebo hraní opíjecích her, ale mi se po přehrátí pár písniček v MP3 podařilo i při světlu a všeobecném ruchu bez problémů usnout. Jestli jsem někomu nadávala ze spaní, tak jsem to tentokrát úplně všechno zaspala a nikdo si nestěžoval. :)

Druhý den jsem vstávala relativně "brzo", už v 9 hodin, ale výhoda vstávání bylo, že jsem byla na snídani mezi prvními a mohla si bez žduchání namazat toust a nalít teplé kafe. Musím uznat, že i když čekání na všechny aktivity už mi přišlo normální a jako jediné otravné, tak ostatní aktivity jako organizace úklidu, chystání jídla a jeho dostatek byl opravdu bez připomínky. Po dvouhodinové snídani, když už dojedli i ti nejposlednější ospalci, jsem si s Evelyn stačila zahrát pár setů ping-pongu (trénuju totiž do Brna na koleje ;-) ať se Míra trochu zapotí) a následovalo hraní golfu. Název "golf" byl opravdu velice zavádějící, protože jsme dostali palice se dřeváčkem na konci a zmenšeninu fotbalového balónu, a po rozdělení do družstev jsme lítali mezi krávama, ploty a kanály s vodou a snažili se dostat balón pomocí úderů dřevákem na holi do jam... Z devíti jam jsme zvládli asi 5, pak nás to všechny přestalo bavit, protože foukal vítr (ten tam tedy fouká pořád, ale v sobotu byl ještě dost studený) a i přesto, že nepršelo, měli jsme promočené boty od vysoké trávy. Někteří utrpěli drobná zranění, když stáli moc blízko hráče s palicí, nebo hráli blízko ostnatého plotu a udělali si bebínko (mě to krvácelo snad 15 minut!). Holt šikovní lidi se pak poznali na první (modřiny pod teplákama na druhý) pohled. :)
Po klasickém holandském obědě - tousty se sýry a salámy, co zbyly ze snídaně - jsme drapli vypůjčená kola a rozjeli se po ostrově. Někdo jel na pláž, někdo objížděl vesničky. Venkov na Amelandu je úžasný, krásný čerstvý vzduch se zápachem zvířátek a větrem, který vás profoukne od ucha až k patě. Na pozdní odpoledne byla zařízena největší atrakce ostrova. Chození po moři při odlivu. Odliv a příliv se mění každých asi 8 hodin a 3 hodiny zůstává. Když znáte místo mezi jednotlivými ostrovy, které se dají tak rychle přejít, můžete takto mezi ostrovy cestovat. My jsme zkusili jenom kousek a ačkoli jsme měli instrukce o starých botách a oblečení, které může být znečištěno, přesto jsme byli vydáni napospas něčemu, co jsme nečekali. Na pláži nás přivítali průvodci, kteří měli opravdu výborné gumáky skoro až k pasu a byli dobře navlíknutí. My jsme přišli ve svetrech, starých keckách a šortkách nebo vyhrnutých džínách. Chození po moři při odlivu by bylo fajn, kdyby tam nezůstávala voda, která měla 8 stupňů, a nebylo tam bahno. Takže mezi výkladem a ukázkami mořských mrtvých i živých živočichů jsme se klepali zimou, bořili se skoro po kolena v bahně, ale neustále se snažili blbnout a vtipkovat, abychom neztratili zbytky optimismu. :) Cesta na kolech zpátky byla pro všechny závodem, kdo se na ubytovnu vrátí nejdřív, aby zabral teplou sprchu. Sprintem jsme se samozřejmě zahřáli, takže to zase taková hrůza nebyla. Na večeři nám organizátoři přichystali barbeque. A že na nás masem nešetřili! Já zůstala klasicky u kuřátka a bylo to mňam. Pak jsme se uvelebili na postelích k odpočinku a naše skupinka vyžahla 3 láhve vína, přičemž jsme stačili probrat spoustu "důležitých" věcí. :) Ale mimo jiné jsem si ve Vídni zařídila nocleh, protože když jsem prohlásila, že jsem vlastně ve Vídni ještě pořádně nebyla (a je pravda, že ČR mám také mnohem méně procestovanou než teď např. Nizozemí), tak se Evelyn i Klaus nabídli, že mohu kdykoli přijet. :) Je pravda, že řeči jako: "Přijeď, jsi kdykoli vítaná. Postarám se o Tebe, ukážu Ti moje město, ... blablabla" jsou časté. Ale časem se ukáže, kdo to myslel vážně a kdo jen tak hloupě povídá...
Tak a na noc se pak chystala diskotéka v amelandské vesnici. Já jsem po pár sklenkách vína nějak odpadla, takže jsem tam ani nešla, ale vyprávěli mi o klasických vesnických diskoškách, takže jsem o nic nepřišla. A byla jsem na tom lépe než ti, kteří šli spát kolem 7 ráno a museli poslouchat to chrápání již zmiňovaného kovboje. :)
V neděli ráno už se ukázalo i sluníčko, takže jsem si šla ráno zaběhat, což s větrem v zádech je fajn, ale když se pak vracíte po pláži a překonáváte sílu větru proti sobě, tak to nebylo to pravé ořechové. :) Po snídani jsme zase hupsli na kola a ujeli 20km, podívali se do "města" Ballum a vesnice s majákem Hollum. Po cestě tam jsme opět překonávali vítr a v peletonu na vedoucí pozici jsme se střídali skoro jako "profesionálové". :) Až na nehodu, kdy se jedna Irka vezla uprostřed tak, že cvrnkla do spolujezdce před sebou a už to padalo jako domino. Udělali jsme pár fotek či videí nádherné krajiny a majáku a s větrem v zádech si užili cestu zpátky. Pak už rychlý oběd a tradá domů.

A teď mě čeká trochu práce do školy... :-( no, co se dá dělat. ;-) Jo a další vyhlídky? Přes týden trochuté školy, nějaká oslava narozenin a o víkendu se chystám pro změnu na jih omrknout regulaci vodstva v Nizozemí = The Delta Works.