...závěrem...

Zbylé dva poslední výletní dny popíši stručně, protože jsme navštívili jen pár míst. V neděli jsme jeli na sever 2 hodiny autem do Groningenu. Ráz města je malinko jiný než ty, které jsem dosud poznala. Ač je osmým největším městem, největší a nejmodernější budovou je muzeum a místa kolem hlavního vlakového nádraží. Gracht mají ve městě jenom jeden, který je kolem města a celkově je srovnatelný spíše s větší vesnicí. Byli jsme tam sice v době, kdy je všechno zavřené a kdy jsou lidé doma a ne na ulicích, ale i tak mi přišlo celkově klidnější. Pár baráčků bylo moc zajímavých a architektonicky zvláštních. Groningenské muzeum bylo věnováno sochám, obrazům a fotografiím Marce Quinna a jiných umělců.
V pondělí jsme měli zjištěnou předpověď počasí a připraveni jsme vyjeli na pláž. Cestou jsme se stavili v městečku Naarden, kde ke sklonku svého života žil Jan Ámos Komenský, kde má sochu, bustu a kapli, kde je pochován. Městečko bylo také prázdné, protože v pondělky do 12 hodiny se nepracuje, takže jsme si klidné městečko postavené jako pevnost ve tvaru hvězdice malinko prišli, a vyrazili dál na západ k pobřeží. Zandvoorská pláž byla méně turisticky nabitá než Scheveningen - pláž v Haagu, asi proto, že místo obvyklých restaurací natěsnaných na sobě, bylo na okraji pláže postaveno pár desítek chatiček, které sloužily k pronájmu. Taková víkendová chatka u moře, slyšeli jsme Němce i Holanďany. Ačkoli foukal chladivý větřík a my jsme zůstali jen 4 hodinky, přesto jsme se stačili spálit. Já jsem se naštěstí trochu namazala, takže jsem měla načervenalých jen pár míst, ale pro Michala jsme museli kupovat druhý den krém po opalování. Opravdu nám to vyšlo a bylo překrásně. Večer jsem zajela prodat svého drahého pomalovaného broučka, nenechala jsem si ani řetěz tlustý jako ruka, ani zvoneček, který mi koupil na utrechtském trhu tatínek, ale raději jsem ho rychle prodala studentské organizaci pro další studenty. Byla jsem ubezpečena, že sice mají v plánu kola barvit na oranžovo a modro, ale to moje originální nechají tak. :) Budu na něj v dobrém vzpomínat. Pak jsme si zašli ještě na holandskou palačinku a usínali na nejméně spáleném boku.
Dnešek už byl jen v duchu zařizování posledních věcí do školy, poslední nákupy, balení a loučení s kamarádkami.

Takže ČR už se blíží! ..... Musím říct, že se těším. Těším se na české pivo, buřta nad ohněm, vedra v šalinách a tramvajích, protože pořádné cyklostezky ve městech nejsou, na vzpomínky a nadšení, že jsem prožila půl roku svého života v jiném světě, na pocit, že jsem doma, a taky na Tebe, můj drahý kamaráde! A to je konec, přátelé...