Návštěvní hodiny: non-stop!

Tak jedna výborná zpráva na začátek, Mira tentokrát dorazil, ale to jste si určitě všimli, protože neustále nemám čas. :) Ale to byl účel návštěvy. Místo toho, abych se nudila v ČR, raději budu busy tady. ;-) Takže jakpak my se vůbec máme? No přece parádně, Mirek přijel s obrovitánskou těžkou taškou, kterou by mu bez příplatku do letadla určitě nevzali, ale jel se StudentAgency, takže to bylo v pohodě. A postupně z této skoro bezedné tašky vytahoval tu salám, tu lahvinku. :) Dnes už má svou dovolenou skoro na sklonku a proto si chci (a vám) všechno napsat, abych na něco nezapomněla. Mira mě určitě rád v podstatných věcech rád doplní... viz. jeho stránky - Kecy - Pár řádků o výletu do Holandska.

V neděli, kdy přijel, jsme kvůli té těžké tašce museli jet autobusem, ale pak už jsme cestovali jen na mém kole. Zdravím Renčina Ondřeje, který mi zadní kolo výborně spravil! Mira se osvědčil jako výborný řidič, takže jsem se celou dobu vozila na nosiči. Trochu nepohodlné, dokud jsem si nevzala jako podušku skvělou Chiprovu bundu. Tak skvělou, že si na ní udělali zálusk i místní utrechtští ufoni... a Mira je bez mikiny. :-/ Takže neděle byla strávena jen procházkou v Utrechtu a večer bylo pro Mirka připraveno překvapení. Potkala jsem tu spoustu kluků z ČR a jak jsem už psala, postupně jsem o nich i něco dozvídala. A jeden z nich byl bývalý spolupracovník Míry. Takže jsem připravila setkání a poseděli jsme u pivkav Jazz clubu.

V pondělí jsme navštívili úžasný Den Haag s historickými památkami a sídlem královny, ale i moderními budovami, a pár obchůdků, kde se nakoupily dárky Mirkových milých a pár věcí pro naši potěchu. Musím říct, že u Mirka jako skoro u jediného chlapa, co jsem zatím zažila, je nakupování ne otravnou, ale až závisláckou potěchou. Poradí, podá, nebrblá, počká... no je pravda, že nezaplatí... :-D. Ale vybral mi nakonec nejlepší kalhoty z celého obchodu a ještě byly nejlevnější! Paráda. Potom následovala prohlídka místního trhu, který mě velice mile překvapil, protože jsme našli neuvěřitelně obrovský plac (na holandské poměry, jsem ještě takový neviděla), kde bych se mít peněz na zbyt určitě vyřádila. :) Velikánské množství oblečení, které bylo levnější než v obchodech - takoví klasičtí Vietnamci v ČR, tady Turci. Výhodou ovšem je, že tady jsou ty "hadry" malinko kvalitnější, materiály, které jsme obhlížely, už relativně odpovídaly ceně. A některé věci vycházeli stejně levně jako v ČR. Nákupům až na kilo hroznového vína a pul kila jahůdek jsme odolali. :) Nakonec jsme zašli na písečnou a ve slunečném počasí určitě nádhernou pláž. Bohužel my jsme měli zataženo, takže jsme jen smočili palec, ochutnali, zda-li je voda opravdu slaná a nasbírali pár mušliček. Večer klasické pivíčko a spát.

V úterý jsem (světe div se!) šla do školy, takže dopoledne jsem strávila ve škole a Mirek se oohlédl kolem univerzity, objevil mi pár dalších stezek na běhání a nafotil mě skrytý kus Utrechtu. Po pravém holandském obědě, kdy jsme byli najezení ještě ze snídaně, takže jsme zďobli jenom tousty se sýrem, salámem a zeleninou, jsem Mirkovi vnutila můj skvělý kostitřas a poslala ho na projížďku za Utrecht. Zatímco já jsem si vyřizovala nějakou poštu, snažila se s některými z vás dohánět zameškané informace a plnění nějakých povinností za počítačem, Mira ujel asi 30 km za Utrecht, objevil krásy venkova - speciálně mi vyprávěl o jeho vůni kolem políčka plného krav a trešňovém sadu. :) A taky si za tento výlet s prima počasím vysloužil odměnu, která prostě musela následovat, a to že ho druhý den bolelo pozadí ze sedla. :) Je nemožné sedět na tomhle dole déle než hodinu, sama jsem to vyzkoušela. Stezky jsou sice prima, vedou opravdu všude, ale hrká to s vámi tak, že občas poskakujete hezky vysoko. A žádné gelové sedadlo teda nemám! :) Ale byl spokojen, protože se projel, a já se navečer sebrala, pustila ho k počítači a šla si zaběhat. Protože po odpoledni stráveném u počítače intenzivním koukáním na monitor, jsem byla úplně psychicky vyplivnutá. Takže takové odreagování je úplně výborná věc. Pokud si ale ovšem neublížíte jako já, protože jsem neměla správné boty, a navečer se mi udělaly takové otoky, jako kdybych si oba kotníky vyvrtla. Trochu omezení na další den... Ale po večeři jsme se slovenkou Miriam načali české Stalinovy slzy, posilnili se pár mixy a vyrazili na klasickou úterní akci do města. Já se nejdřív nahlásila na příští víken na výlet na Ameland, zaplatila neuvěřitelné prachy, které ale věřím budou stát za to!! pokud vyjde počasí. A pak jsme se vydali do studentské hospody Mick O´Connel, kde je úterý po 23 hodině brečka, kterou tu pivo zevou, po 1 euru. Jakmile jsme kolem půl dvanácté vešli, klasická osada začala přicházet a již v tu dobu se Mirkovi zdálo, že je hospoda plná. Ano, většina stolů byla zabraná a někteří už stáli kolem. Pak začali chodit lidé, se kterými se většinou znám podle obličeje a s některými se prohodí pár slov a vypije pivo. Takže po pár pivech a dvou hodinkách strávených v celkem fajn prostředí jsme odcházeli z nacpané hospody, kde jste se museli prodrat kolejstojícími lidmi, abyste se dostali na záchod, k baru i k východu. :) Následující podnik byl STORM, který je taktéž studentskou lokalitou pro úterý. Takže většina lidí se z této hospody přesunula do klubu. A tam už to byl "klasický" taneční parket. Kdo neviděl, nepochopí, možná i zbytečné vysvětlovat, ale holandský způsob tancování jsem už tu jednou popisovala... No Mirkovi se tam nelíbilo, udělal pár fotek a chudák čekal až já se vyblbnu. :) Takže jsme se kolem čtvrté ráno dostali "domů" spát. :) A to tancování mi teda na ty kotníky taky moc nepomohlo...

Ráno-skoro v poledne :) jsme se vydali na místní market, který byl v porovnání s Den Haagem směšně malý, ale zase jsem ho už znala, takže jsem Mirka provedla kolem známých stánků s teplými Stroopwafely (sladké karamelové sušenky), rybami, olivami a sýrem. Mirek si koupil u Turka černé tříčtvrteční kalhoty za pusu a já jsem si dala oběd u stánku se sýry, kde jsem poďobávala ochutnávky. :) Protože mě pak pekelně rozbolely kotníky, vydali jsme se zpátky, uvěřili českou gulášovku - mňam mňam a odpoledne bylo ve znamení shánění obvazů a octu na dělání obkladů. Byli jsme taky nakoupit pár věcí v obchodě, kam jsme oba vyrazili skoro bez peněz. Nějak nám nepřišlo důležité brát si na nákupy peníze, Mira zapomněl peněženku a já měla nějak málo peněz, takže i když jsme nákup tak trochu počítali, u pokladny jsme ve finále museli vracet jednu plechovku a vytahovat z košíku 50 centů na doplacení nákupu. :) Na večeři mi Mirek slíbil jeho výborné barevné palačinky s překvapením. Takže zatímco jsem chladila nohy a seděla v pokoji, on kmital v kuchyni a společně ještě s Renčou jsem měla možnost zavzpomínat na staré skvělé dobré časy na kolej v Brně a na pár lidí, kteří už studentský život opustili, a dát si palačinky s marmeládou, se zrmzlinou, šlechačkou a kompotovanýma meruňkama s Meruňkou! Mňáááám. Mirek se poříd omlouval, že nic není domácí, ale přesto to bylo skvělé. Hlavně ta meruňková šťáva z plechovky s Meruňkou (alkoholem, to jste pochopili, ne?). :-) Takže jsme se pořádně nacpali a uspali se koukáním se na notebooku na Zlatovlásku :).

Ve čtvrtek byl naplánován výlet do Rotterdamu a i když ráno po noci strávené se zavázanými kotníky s octovým obkladem vypadalo celkem slibně, nebyla jsem si jistá, jestli náročný výlet na chození zvládnu. Nakonec jsem ho zvládla a Rotterdam byl úžasný. Všude se sice něco bourá, přestavuje a buduje, takže ve vzduchu je spousta písku, prachu a nečistoty a celý den jsme z toho kýchali, ale v Rotterdamu jsem si všimla krásných kontrastů mezi starými budovami, které se udržují ve stylu holandských - takové ty klasické domky u kanálů, a těch moderních obrovských prosklených. Holanďani mají úžasný vkus na sladění těchto dvou stylů a i když se to zdá nemožné, některé pohledy byly naprosto úžasné. Normální moderní budovy u nás mají tvar kostky, ale stačí malé obzvláštnění jako změna tvaru do vlnovky, nebo vysunutí vrchní části budovy více dopředu a budova hned vypadá zajímavě. Nebo jedna budova byla nakloněná jako v Pize, mezi okny měla světelné panely a běhal na nich text, z dálky bylo možno přečíst vzkazy a byla jakoby podepřená obrovským kůlem. Opravdu úžasné. Takže jsme prošli kolem spousty památek i těch nových moderních budov. A na závěr dne nás opět lákaly uličky s obchody. Našli jsme levný obchod s oranžovými věcmi, po Queens day neustále slevňují, protože prodavači už je chtějí konečně prodat. Takže jsme dokoupili pár dárečků, které ještě nebudu prozrazovat, a vydali se hledat boty. Rozhodla jsem se na rady lidé, kteří tomu rozumějí, že na běhání jsou opravdu potřeba dobré kvalitní a tím pádem i drahé boty, že si je pořídím. Mirek mi byl asistentem a nakonec jsme vybrali značku New Balance a v botičkách se mi chodí jako po peří. Už se těším, až je vyzkouším, ale musím si je chránit! Jsou přece z Holandska!! :) A jako úplnou perličku jsme potkali C&A. Jakmile jsme spatřili vchod, v Mirkem jsme se na sebe podívali a já prohlásila: "Ale já už tam fakt nejdu, už jdem zpátky, ne?" A Mirek odpověděl: "Jasne, už tam nejdem." Načež jsme otevírali dveře, že se přece musíme podívat. :)) Takže jsem v pánském oddělení hned za vchodem objevila úžasnou mikinu, která byla dokonce ve slevě a na české poměry stála kolem 350,-. Sedla mi výborně a to přece nemůžete nekopit!!!! :-D Takže jsem si udělala ještě další radost. Ještě že ten Mirek už odjel, protože jinak bych nevěděla, jak to všechno odvezu domů. :) Ale teď už jsem vybavená, takže žádné další oblečení vozit ani kupovat nepotřebuju. ;-) Na večer jsme tentokrát byli domluveni s českýma klukama, takže jsme vzali Rum a Kofolu, kterou Mirek přivezl! a po mohutných přípravách, protože věčírek byl vyhlášen s tématem Crazy účes jsme vyrazili. Byli jsme barevně sladění, oranžové tílko, černé kalhoty a oranžové ponožky. :) Na hlavě jsem pomocí gelu vytvořila Mirkovi stojatého ježka a pomocí barevných sprejů vytvořila oranžovou kreaci s bílými fofr pruhy na stranách. :) Já jsem si upletla dva copy a oranžové pruhy vedly přes ně. :) Jeli jako na kole jako dva šílenci! Škoda, že jsme se nenechali vyfotit, protože i to ježdění na kole bylo perfektní. Mirek chudák makal, ale vozil mě jako pravý gentleman, ale prostě správná dvojka. No a večer vám nemusím popisovat.... plno pití, méně jídla, trochu kouření a hlavně Karaoke a napomínání sousedů, že zavolají policii. :) Na fotky z párty můžete mrknout na stránky pOOkyho. Nakonec jsme to ve 4 hodiny zabalili, protože někteří kluci až začínali usínat v křeslech. Nezmohli jsme se ale dojet domů, takže jsme si ustlali, kde bylo volno, a pospali 4 hodinky.

Dneska měl Mirek po ránu výbornou rozcvičku, protože jsme se potřebovali dostat ke mě, aby se sbalil, takže jsme zase jako exoti s barevnýma hlavama jeli na kole a v dešti! zpátky. Kluci vstávali do práce, takže to tam ráno vypadalo opravdu jako po výbuchu... nepořádek a plno pobíhajích lidí. :) U mě se Mira sbalil, udělali jsme svačinku do busu, já mu vyžehlila pár věcí, které předtím potřeboval vyprat, zkontrolovala ho, jestli má pas a jízdeku zpátky a jeli jsme na nádraží vyhlížet autobus. Pořád ještě drobně pršelo, takže jsme se schovali do restauračky a Mira jen co položil bágl, tak se zamumláním, že ještě něco musí ověřit na 15 minut odběhl. Byla jsem ospalá, takže jsem ani moc nevnímala, jak je dlouho pryč, ale pak jsem koukla na hodinky a zděsila se, kde je. Jestli neusnul na záchodě, nebo ho někdo nepřepadl, vůbec jsem nevěděla kam šel. No a vrátil se s růží! :) Tak mě to překvapilo a potěšilo... děkuju! :) Takže mi pak až málem ukápla slzička. :) Jsem moc ráda, když se tu někomu líbí, to je pro mě odměna. Takže závěrem: strávila jsem zase jeden úžasný týden v Utrechtu, pocestovala a zase se ještě více zamilovala do toho života tady. A ještě jsem navíc zažila kopu srandy a nezapomenutelných zážitků se člověkem, kterého mám ráda!

A pokud chcete vidět nějaké fotky, sledujte fotolagalerii, vyberu tu nejdařilejší a snad zítra se tam objeví!