Easter and trips
Nakonec jsem vyšlehaná (vyšmigrutovaná) byla, protože pár dní před Velikonocemi jsem se seznámila s programátorama z Brna, kteří jsou tu už od září na školení-stáži, a v neděli se prokecla, kde bydlím. Takže jsem dostala symbolicky naplácáno a jsem ráda, že z toho aspoň někdo nedělá vědu, že to je trapárna apod.. Dostali po pivu,po čokoládovém vajíčku a aspoň jsme skecli... a o tom to je, ne? Tak se někteří pánové zamyslete....
Party
V úterý jsem se po dlouhé době dostala "mezi lidi". :) Problémem je ne čas, ale společnost. Protože jenom s jedním člověkem to není ono (pokud to není Renata :-* ) - nedej Bůh chlapem! a ostatní teď měli zkouškové. Španělka Berta ale skončila blok a chystá se na dovolenou do Španělska, takže jsme přesvědčili skoro všechny spolubydlící a pár kamárádek, a vyrazily do šumu. :) Klasicky to byla nejdřív hospůdka s pivkem (dohrával se zápas MS Barcelona-Itálie) a pak jsme šli do clubu. Bylo to fajn až na to, že jsem zjistila, že na mě letí jenom pro mě nezajímaví chlapi (hlavně Italové), takže jsem to ve 3 zabalila...
National park De Hoge Veluwe + Kröller-Müller musem
(obrazovou dokumentaci najdete tradičně ve fotogalerii - číslo 4 National Park)
... abych po neklidných 5 hodinách zaspat budíka (naštěstí jenom o 5 minut - hodiny ve mě tikají) a těžce se rozhodovat, jestli pojedu na plánovaný výlet nebo ne. Hned po probuzení jsem řekla, že píšu Karoliině, že to vzdávám. Když jsem se však trochu probrala a umyla se, řekla jsem si, že hůř už nebude. (Po 15 hodině bylo - přemohla mě únava, ale jenom chvilku, dokud jsem nezbaštila zbylé velikonoční vajíčko :). ) Vyrazily jsme s Finkou Karoliinou a Rakušankou Evelin do národního parku asi 2 hodiny od Utrechtu.
Národní park De Hoge Veluwe je jeden z nejstarších a největších holandských parků. Jeho rozloha je více než 5,500 hektarů bařin, vřesovišť, jezer a navátého písku. Spolu s Kröller-Müller muzeem a zahradou sousoší nabízí jedinečnou kombinaci přírody, umění a architektury. Národní park byl založen bohatým obchodníkem p. Antonem Kröllerem a jeho paní Helene Kröller-Müller na začátku 20. století. On byl milovníkem lovů a honů a ona milovala umění. Spolu s jejich přáteli (umělci) původně vyzdobovali dům až se v roce 1923 rozhodli překonstruovat dům v muzeum. Nyní muzeum skýtá enormní podívanou na sbírků Van Goghových obrazů (180 kreseb a 87 obrazů), ale obsahuje také díla známých autorů jako P. Picasso, A. Renoir, C. Monet a dalších.
Takže jakmile jsme zaplatili 12 euro (kde už bylo zahrnuto úplně vše), drapli jsme bílé kolo a jali se šlapat po asfaltových cestičkách skrz různorodou krajinu. Cesta krásně ubíhala, zvířátka jsme (kromě 2 koníků) bohužel neviděli a za celý den jsme v parku najezdili přes 26 km. V muzeu a zahradě sousoší a uměleckých děl jsme strávili přes 3 hodiny. Muzeum bylo velice obsáhlé a ke konci velice únavné, protože tomu tak nerozumím a už jsem nebyla schopna vnímat všechny díla. Zaměřila jsem se hlavně na Van Gogha... ten byl celkem pohromadě. :) Ale jinak velice zajímavé. Na zahradě jsme vystoupali po obřích schodech (273 schodů) a koukli se na část parku z velikánské výšky. Pak jsme zase čapli kola (musela jsem si několikrát vybírat: jedno bylo velké, druhé malé, další zase nejelo i když jsem šlapala jako blázen - naštěstí bylo po cestě několik stanovišť) a jeli okruhem zpátky. Ke konci už jsme toho měli trochu dost a ve vlaku zpátky jsme dřímaly všechny tři, ale bylo to nesmírně uklidňující a osvěžující. A byly jsme tam jenom holky bez otravných chlapů. :) Karoliina za týden odjíždí domů, protože byla Erasmus studentem jenom na 3 měsíce. Bude mi chybět, je nesmírně aktivní a chytrá ( a taky už to není žádná puberťačka, ale zralá 25-ti letá žena! :) ).
Zítra snad dokončím tu moji slavnou esej a v pátek chci jet zase s Karoliinou do Alkmeeru omrknout sýrový trh (to uvidíte ty obrovské koláče!) a pak na pláž poblíž Harleemu. Chytla mě trochu poznávací horečka, protože co jsem tu, nic moc jsem tu neobjezdila (akorát Amsterdam :-/ ). Takže pěkné počasí už je a nemá smysl čekat na návštěvy, které ani nemusí dorazit. Míst na objevování je tu spoooousta... peněženko, třes se! :-)
Party
V úterý jsem se po dlouhé době dostala "mezi lidi". :) Problémem je ne čas, ale společnost. Protože jenom s jedním člověkem to není ono (pokud to není Renata :-* ) - nedej Bůh chlapem! a ostatní teď měli zkouškové. Španělka Berta ale skončila blok a chystá se na dovolenou do Španělska, takže jsme přesvědčili skoro všechny spolubydlící a pár kamárádek, a vyrazily do šumu. :) Klasicky to byla nejdřív hospůdka s pivkem (dohrával se zápas MS Barcelona-Itálie) a pak jsme šli do clubu. Bylo to fajn až na to, že jsem zjistila, že na mě letí jenom pro mě nezajímaví chlapi (hlavně Italové), takže jsem to ve 3 zabalila...
National park De Hoge Veluwe + Kröller-Müller musem
(obrazovou dokumentaci najdete tradičně ve fotogalerii - číslo 4 National Park)
... abych po neklidných 5 hodinách zaspat budíka (naštěstí jenom o 5 minut - hodiny ve mě tikají) a těžce se rozhodovat, jestli pojedu na plánovaný výlet nebo ne. Hned po probuzení jsem řekla, že píšu Karoliině, že to vzdávám. Když jsem se však trochu probrala a umyla se, řekla jsem si, že hůř už nebude. (Po 15 hodině bylo - přemohla mě únava, ale jenom chvilku, dokud jsem nezbaštila zbylé velikonoční vajíčko :). ) Vyrazily jsme s Finkou Karoliinou a Rakušankou Evelin do národního parku asi 2 hodiny od Utrechtu.
Národní park De Hoge Veluwe je jeden z nejstarších a největších holandských parků. Jeho rozloha je více než 5,500 hektarů bařin, vřesovišť, jezer a navátého písku. Spolu s Kröller-Müller muzeem a zahradou sousoší nabízí jedinečnou kombinaci přírody, umění a architektury. Národní park byl založen bohatým obchodníkem p. Antonem Kröllerem a jeho paní Helene Kröller-Müller na začátku 20. století. On byl milovníkem lovů a honů a ona milovala umění. Spolu s jejich přáteli (umělci) původně vyzdobovali dům až se v roce 1923 rozhodli překonstruovat dům v muzeum. Nyní muzeum skýtá enormní podívanou na sbírků Van Goghových obrazů (180 kreseb a 87 obrazů), ale obsahuje také díla známých autorů jako P. Picasso, A. Renoir, C. Monet a dalších.
Takže jakmile jsme zaplatili 12 euro (kde už bylo zahrnuto úplně vše), drapli jsme bílé kolo a jali se šlapat po asfaltových cestičkách skrz různorodou krajinu. Cesta krásně ubíhala, zvířátka jsme (kromě 2 koníků) bohužel neviděli a za celý den jsme v parku najezdili přes 26 km. V muzeu a zahradě sousoší a uměleckých děl jsme strávili přes 3 hodiny. Muzeum bylo velice obsáhlé a ke konci velice únavné, protože tomu tak nerozumím a už jsem nebyla schopna vnímat všechny díla. Zaměřila jsem se hlavně na Van Gogha... ten byl celkem pohromadě. :) Ale jinak velice zajímavé. Na zahradě jsme vystoupali po obřích schodech (273 schodů) a koukli se na část parku z velikánské výšky. Pak jsme zase čapli kola (musela jsem si několikrát vybírat: jedno bylo velké, druhé malé, další zase nejelo i když jsem šlapala jako blázen - naštěstí bylo po cestě několik stanovišť) a jeli okruhem zpátky. Ke konci už jsme toho měli trochu dost a ve vlaku zpátky jsme dřímaly všechny tři, ale bylo to nesmírně uklidňující a osvěžující. A byly jsme tam jenom holky bez otravných chlapů. :) Karoliina za týden odjíždí domů, protože byla Erasmus studentem jenom na 3 měsíce. Bude mi chybět, je nesmírně aktivní a chytrá ( a taky už to není žádná puberťačka, ale zralá 25-ti letá žena! :) ).
Zítra snad dokončím tu moji slavnou esej a v pátek chci jet zase s Karoliinou do Alkmeeru omrknout sýrový trh (to uvidíte ty obrovské koláče!) a pak na pláž poblíž Harleemu. Chytla mě trochu poznávací horečka, protože co jsem tu, nic moc jsem tu neobjezdila (akorát Amsterdam :-/ ). Takže pěkné počasí už je a nemá smysl čekat na návštěvy, které ani nemusí dorazit. Míst na objevování je tu spoooousta... peněženko, třes se! :-)
Fotky z Nového Zélandu.
<< Home