Další výlety

Rozhodla jsem se, že musím začít spisovat všechno hned, protože by mi mohly zážitky vyprchat. Rozhodně tedy z dneška. A také si to po sobě začnu číst, protože těch chyb se mi tam objevuje stále více. Tak za ně se omlouvám a budu se snažit polepšit. Tak a k výletům mého taťky:

Přijel v neděli, Student Agency se vytáhla a přijeli skoro o 2 hodiny dříve. Takže po počátečním nedorozumění, kdy jsme na sebe čekali přes půl hodiny na stejném náměstí jen v jiných rozích, jsme dorazili ke mě a pěšmo si obešli Utrecht. Bohužel jsme nevzali foťák a propásli tak výjimečnou příležitost nafotit otevírání mostu a vyrovnávání hladin komorou. Další den jsme vyrazili do Amsterdamu. Poprvé jsem tady měla smůlu na vlaky, protože když jsme vyjížděli z Utrechtu, měl trochu zpoždění a cestou nabral skoro půlhodinu navíc! Zpět to bylo ještě horší, doběhli jsme na vlak, který měl mít 10 minut zpoždění, ale když do dalších 10-ti minut nedorazil, přesunuli jej na jiné nástupiště. Číslo jsme museli utíkat zjistit do haly, kde se ukázalo, že to bylo stejné nástupiště, jen druhá půlka. A nakonec jsme jeli courákem a nabrali jsme další půlhodinové zpoždění. V ČR vás České dráhy nepřekvapí, ale tady jsem na to nebyla zvyklá, takže mě to i otrávilo. Aneb jak řekl Palda: "NS = no service :)" (NS znamená Nederlandse Spoorwege neboli Netherlands Railways neboli Nizozemské železnice - pozn. aut.)
Ovšem Amsterdam jsme si užili hezky. Tentokrát jsme to vzali z opačného konce města a hned na začátku jsme se svezli tramvají na Museumplein, kde jsme navštívili Brusírnu diamantů a já jsem nevydyndala žádný náhrdelník, dokonce ani prstýnek s maličkým diamantkem. :) Pak jsme navštívili Van Goghovo museum, které pro mě bylo zajímavějšími informacemi, které jsem si přečetla na stěnách vedle maleb a v knížkách, než samotné "patlanice". :) Taťka si ale kulturně pochutnal. A potom jsme se za mírného mrholení, které se střídalo se slunečným vedrem, vydali skrz město směrem do centra. V plánu byl market a květinový trh. Normální market s jídlem, zeleninou,ovocem, oblečením a zbytečnostmi mě dost zklamal, protože jak se mi líbily trhy v Den Haagu i Rotterdamu, tak v Amstredamu byl teda slabý. No a květinový trh už je pro mě klasika. :) Protože opět začalo pršet, rozhodli jsme se pro projížďku po kanálech. Když jsem ji jela s holkama před 2 měsíci, tak nám svítilo slunce a chtělo se nám spát. Takže jsme sedli na poslední loďku, která vyjížděla, taťka fotil a já se konečně těšila na anglické informace, které nezaspím. Ve chvíli, kdy jsme sedli do lodi, se mraky rozehnaly a sluníčko zase začalo vykukovat... naštěstí (pro dnešek bohužel) zase zalezlo a pan kapitán se o nás a jen pár cestujících pěkně staral. Povozil nás víc a blíže k jednotlivým zajímavostem a občas přidal do mikrofonu vlastní poznámku v angličtině. Po hodině projížďky jsme se vrátili a opět v deštíku prošli centrum a nezbytné uličky s červenými lucernami. Na večer po jídle jsme se vydali do místního klubu, kde si taťka dal s mými kamarády po různých druzích piva, a šlo se spát.

Dnes jsme se probudili do mlhy a deště, takže jsme z plánovaného výletu do Delftu nebo Delta works ustoupili. Dostali jsme ale výborný tip od již zmiňovaného kolegy na Muzeum vlaků. Taťka si vzpomněl na malého synka mého bratrance Adámka, popadli jsme foťák a šli fotit mašinky. Nejdřív jsem si říkala, že mě to moc bavit nebude, ale protože se taťka tvářil nadšeně, nechtěla jsem mu to kazit. Nakonec se ukázalo, že to je hlavně atrakce pro děti, a já jsem byla uchvácena mnohem více než táta. :) Při vstupu nás uvítaly zajímavé hologramy v kufrech a následovalo nástupiště jako z 19. století. Plno starých vlaků, vagonů, dresín apod. Všechno bylo psáno holandsky, takže jsme nejdřív byli trochu zmatení, ale nakonec jsme všechno našli. Prošli jsme nádražní halou a nástupišti, které se kdysi opravdu používalo, do obrovské haly, kde jsme viděli různé vlaky z různých období. Ovšem nejlepší byly atrakce, o kterých jsme vůbec netušili. Vešli jsme vchodem do nějaké místnosti, kde stálo plno dětí většinou v doprovodu rodičů a čekali frontu. Jakmile se rozvítilo na minisemaforu bílé světlo ("klinkátko před železničníma šraňkama"), vstoupili za dveře. Tak jsme si řekli, že jsem pořád dítětem svého otce a že si počkáme. Když jsme pak vstoupili za dveře, slečna nás usadila do vozíku a my jsme se jako ve strašidelném hradě ponořili do tmy. Opravdu nás vozíček povozil po kolejích mezi vagóny, skoro nás přejela lokomotiva, do ucha nám náhle zahoukal vlak a nad hlavami se přehnala s rachotem mašina. Plno překvapení, kluk před námi ve vozíku se akorát jednou strašně lekl, že povyskočil, já s taťkou jsme jujkali a komentovali věci kolem sebe každou chvíli. Měli to moc dobře vyřešené, jednou jsme dojeli před lokomotivu a když už jsme začali přemýšlet, jestli pojedeme zpátky nebo někam skrz, otočné zařízení nás s vozíkem i částí kolejí otočila o 90 stupňů a jelo se dál. Na jiném místě před zdí jsme se "propadli" o patro níž. Prostě paráda, na konci prohlídky celého musea jsem si to chtěla zopakovat, ale byla tam už velká fronta. :-( Ještě jsme si prohlédli část doprovázenou mluveným slovem o velikém designérovi vlaků Johnu Middlemissovi. Hned na začátku nás opět upoutala místnost, kde nás vpustili, my si nasadili sluchátka a místnůstka se začala třást a klepat a na hodinách na stěně se ukazoval čas pozpátku, až jsme se jako ocitli v roce 1800. Pak jsme si prošli pár místností, které vypadaly jako v té době a i když jsme byli uvnitř, vypadalo to jako někde venku, i se stromy. Prostě paráda. Nakonec jsme si prošli i venkovní "atrakce", které byly určeny jen dětem. Malinký elektrický vláček, který děcka vozil kolem bazénku a labyrintu. I když jsem původně byla zděšena cenou, kterou chtěli za prohlídku, na konci jsem byla úplně spokojená a opravdu to stálo za to. Takže další tip, kdo by se chtěl podívat. ;-)

A teď už nás čeká jenom prohlédnutí utrechtských trhů, příp. ještě muzea hudebních nástrojů, a návštěva tatínka taky končí... Fotky k povídání budou klasicky ve fotogalerii, jen se chci omluvit za jejich sníženou kvalitu. Na focení obyčejným režimem byla tma a s nočním režimem se mi třepaly ruce.