Budoucím cestovatelům
Protože jsem sama hledala rady a ptala se lidí, co byli na Novém Zélandě, napíši zde tipy, které se hodí a jak to vlastně celé probíhá.
Takže ještě jednou pro neinformované: Pro nás jako pro studenty-doktorandy jsem zařídila studijní pobyt v Aucklandu, kdy jsme byli odkázáni pouze na to, co si sami domluvíme, fakulta se v ničem neangažovala (pouze nám pak dala peníze určené pro doktorandy na studijní výjezdy). Kontaktovali jsme přímo profesory či docenty na vybrané univerzitě, ústavu tak, abychom s nimi mohli spolupracovat na stejném zaměření disertačního téma, chodit konzultovat a učit se od nich. Byli ochotní a vstřícní.
Prvním krokem bylo vyřízení víza. Protože jsme nejeli na studijní pobyt, zařídili jsme si on-line víza Working Holiday Scheme (přes imigrační úřad NZ), poslali jsme pouze informace formulářem a peníze (cca 1 500,-CZK) a za 14 dní nám přišlo vyjádření a elektronické vízum. Dále jsme si rezervovali letenky, doporučuji paní Petru Melicharovou z Brna. Opět vše šlo přes internet, s paní jsme se ani neviděli, ale byla velice vstřícná a ochotná, a i když nám Eva Air měsíc před odletem zrušila rezervace, protože do Aucklandu přestali létat, zařídila nám letenky přes Air New Zealand jen o něco málo dražší. Ubytování jsem hledala na Internetu (Gumtree.co.nz nebo share-accomodation.co.nz) a domluvili jsme si pokoj cca za 230NZD poblíž centra, v Mt Eden asi půl hodinky pěšky.
A pak už to šlo jako na drátkách, odlet z Vídně (Potecovi dík za bezproblémový odvoz!). Na letišti jsme si mohli vytisknout v automatu Quick Check-in letenku podle té elektronické, ale bohužel nás to v databázi nenašlo, takže jsme trochu nervózní šli přímo k odbavení, ale tam už nebyl problém, dostali jsme letenku až do Aucklandu. Přišlo mi, že vůbec nekontrolovali hmotnost zavazadla, měli jsme kufry určitě přes 20kg, ale slečna neřekla nic. Odbavila je rovnou do Aucklandu. Bezpečnostními kontrolami jsme prošli, protože jsme netahali žádné tekutiny ani nebezpečné věci. Měla jsem jako příruční zavazadlo po dlouhém zvažování, aby to prošlo, baťoh Deuter 25+10 l, a úplně v pohodě. Příruční nevážili, ženské měly tašku přes rameno a ještě kufřík apod. Měla jsem tam notebook, knihy a papíry a taky to určitě mělo přes 5kg. Austrian Airlines do Londýna byly prima, je znát rozdíl mezi nízkonákladovkama a běžnými linkami.
V Londýně jsme měli přestup, kde jsme pouze prošli jednou bezpečnostní kontrolou a museli si nechat vybavit jiný boarding cart přímo u společnosti před nastupováním do letadla. Už ve Vídni jsme si řekli o sedadla vedle sebe a tak nám to zůstalo až do Aucklandu. V Londýně byl ještě takový starší pán a ten pořád spekuloval nad těmi našimi letenkami, nakonec je někam odnesl, že máme počkat. Tak jsem si říkala, co je zase za problém, ale přesadil nás jen tak, že Zbyněk měl sedadlo u okýnka, pak bylo prázdné místo a na třetím jsem seděla já. :-) Asi jak viděl Zbyňkovy dlouhé nohy a mou ustaranou tvář, tak nám dal samostatnou trojku. Parádní komfort. Takže jsme se zase nacpali, výběr ze dvou jídel, to, které jsem si chtěla objednat bohužel těsně přede mnou došlo. 11 hodin jsme koukali na filmy, dali si víno a prospali se do Hong-Kongu, kde nás na 2 hodiny vyložili i se všemi věcmi, a letadlo šlo na prohlídku, dotankování, uvnitř se uklidilo a vyměnili se letušky. Prošli jsme si další bezpečnostní kontrolou, zapli nějakou Wifinu a čekali na boarding. Dalších 10 hodin do Aucklandu proběhlo podobně, akorát už jsme toho měli dost, stále jsme si žádali Novozélandské pivo, ale prospat se mi už pořádně nepodařilo.
Na letišti v Aucklandu to šlo opět jako po másle. S vyplněným registračním formulářem pro celníky, jsme si vyzvedli zavazadla, které se po cestě neztratily, ani moc nerozbily. Potravinová fólie omotaná kolem kufru byla relativně neporušená a madlo, které se mi polámalo už při balení a Zbyněk ho omotal páskou:-), drželo. Přiznali jsme, že vezeme trekové boty, hůlky atd. Takže jsme otevírali kufry a ukazovali, že jsou čisté, že si na nich žádnou špínu nevezeme. Ale to se předpokládalo, takže jsme to měli krásně naskládané při otevření kufru nahoře. Nebyl problém, maorští kluci se ptali, odkud jsme a jak dlouho budeme a které místa chceme navštívit. Pak mi došlo, že byli jen zvědaví, že mě nechtěli nijak nachytat. U celníka jsme jen ukázali pasy a elektronická víza, opět se spíš zvědavě ptal, co že to studujeme a kde budeme bydlet. Nechtěl vidět ani výpisy z účtů, že máme dost peněz na první měsíce pobytu. Pohoda. Z letiště nám jel autobus na zjištěnou nejbližší zastávku našeho ubytování a pak už jsme jen s kuframa ťapkali cca 600m. Těsně před koncem nám zastavila cizí paní v autě, jestli nechceme svést, jestli to ještě máme daleko. :-)
Dorazili jsme asi o 2 hodiny dříve než jsem předpokládala a než jsem byla domluvená, ale nakonec jsme se v baráčku na někoho doklepali. Majitel přijel, sepsali jsme smlouvu o ubytování a nastěhovali se do pokojíčku. Dnes se máme přestěhovat do většího, kde je i skříň a trochu více místa než jen postel a noční stolky. :-)
Řekli jsme si, že nepůjdeme hned spát, abychom si rychleji zvykli a proto jsme se vydali do centra Mt Edenu. Podobně jako Brno má relativně malé centrum a mnoho příměstských částí, tak i Auckland je hrozně rozlehlý (má 1.6 mil. obyvatel). Proto mi Mt Eden přišla jako prima vesnička, domy tu mají max. 2 patra. Vyřídili jsme si účet u Bank New Zealand, princip je podobný jako u české mBanky. Nic se neplatí, běžný člověk dostane 2 účty, jeden je spořící, internetové bankovnictví a kartu, která přijde na udanou adresu. Internetové bakovnictví funguje na jiném způsobu, není potvrzování smskou, na stránkce se zobrazují čísla, které si uživatel podle své hashovací mřížky rozkóduje do potvrzovacího kódu. Všechno bez poplatků. Vybrali jsme z automatu z české mBanky prašule na zaplacení prvního nájmu a kauce. Proběhlo to bez problémů, snažili jsme se spočítat, kolik byl kurz, kolik byly 2 procenta pro společnost VISA, ale kdo ví. :-) Dolar je teď na dobré měně. Také se platí všechno kartou, u Číňanů, v hospodě, v marketu a kurz je výhodný a bez poplatku, prostě paráda. Byli jsme se najíst u Číňanů, nakoupit za rohem ve Foodtownu a pak jsme se konečně šli vyspat... 16 hodin až do rána. :-) Teď vyřizujeme IRD number - nutné pro to, až budeme pracovat, aby se nám počítaly daně atp. Formuláře jsou k vyzvednutí na poště a platí se poplatek asi 15NZD, do 14 dnů přijde na udanou adresu kartička. Mobilní síť poskytuje Vodafone, pro nás krátkodobě žijící na NZ, se vyplatí předplacená SIMkarta. Minuta volání vyjde na 89 centů.
Jinak ceny potravin tu vyjdou podobně jako u nás, levnější je to u Číňanů a Asijců. Ceny oblečení, elektroniky se vyplatí při slevách, kdy i kvalitní věci mají zlevněné tak, že je to i o polovinu levnější než u nás. Výhodné obchody lze najít pro auta a kola. Každopádně si zvykáme na ceny a hledáme, kde je to nejlevnější.
Takže ještě jednou pro neinformované: Pro nás jako pro studenty-doktorandy jsem zařídila studijní pobyt v Aucklandu, kdy jsme byli odkázáni pouze na to, co si sami domluvíme, fakulta se v ničem neangažovala (pouze nám pak dala peníze určené pro doktorandy na studijní výjezdy). Kontaktovali jsme přímo profesory či docenty na vybrané univerzitě, ústavu tak, abychom s nimi mohli spolupracovat na stejném zaměření disertačního téma, chodit konzultovat a učit se od nich. Byli ochotní a vstřícní.
Prvním krokem bylo vyřízení víza. Protože jsme nejeli na studijní pobyt, zařídili jsme si on-line víza Working Holiday Scheme (přes imigrační úřad NZ), poslali jsme pouze informace formulářem a peníze (cca 1 500,-CZK) a za 14 dní nám přišlo vyjádření a elektronické vízum. Dále jsme si rezervovali letenky, doporučuji paní Petru Melicharovou z Brna. Opět vše šlo přes internet, s paní jsme se ani neviděli, ale byla velice vstřícná a ochotná, a i když nám Eva Air měsíc před odletem zrušila rezervace, protože do Aucklandu přestali létat, zařídila nám letenky přes Air New Zealand jen o něco málo dražší. Ubytování jsem hledala na Internetu (Gumtree.co.nz nebo share-accomodation.co.nz) a domluvili jsme si pokoj cca za 230NZD poblíž centra, v Mt Eden asi půl hodinky pěšky.
A pak už to šlo jako na drátkách, odlet z Vídně (Potecovi dík za bezproblémový odvoz!). Na letišti jsme si mohli vytisknout v automatu Quick Check-in letenku podle té elektronické, ale bohužel nás to v databázi nenašlo, takže jsme trochu nervózní šli přímo k odbavení, ale tam už nebyl problém, dostali jsme letenku až do Aucklandu. Přišlo mi, že vůbec nekontrolovali hmotnost zavazadla, měli jsme kufry určitě přes 20kg, ale slečna neřekla nic. Odbavila je rovnou do Aucklandu. Bezpečnostními kontrolami jsme prošli, protože jsme netahali žádné tekutiny ani nebezpečné věci. Měla jsem jako příruční zavazadlo po dlouhém zvažování, aby to prošlo, baťoh Deuter 25+10 l, a úplně v pohodě. Příruční nevážili, ženské měly tašku přes rameno a ještě kufřík apod. Měla jsem tam notebook, knihy a papíry a taky to určitě mělo přes 5kg. Austrian Airlines do Londýna byly prima, je znát rozdíl mezi nízkonákladovkama a běžnými linkami.
V Londýně jsme měli přestup, kde jsme pouze prošli jednou bezpečnostní kontrolou a museli si nechat vybavit jiný boarding cart přímo u společnosti před nastupováním do letadla. Už ve Vídni jsme si řekli o sedadla vedle sebe a tak nám to zůstalo až do Aucklandu. V Londýně byl ještě takový starší pán a ten pořád spekuloval nad těmi našimi letenkami, nakonec je někam odnesl, že máme počkat. Tak jsem si říkala, co je zase za problém, ale přesadil nás jen tak, že Zbyněk měl sedadlo u okýnka, pak bylo prázdné místo a na třetím jsem seděla já. :-) Asi jak viděl Zbyňkovy dlouhé nohy a mou ustaranou tvář, tak nám dal samostatnou trojku. Parádní komfort. Takže jsme se zase nacpali, výběr ze dvou jídel, to, které jsem si chtěla objednat bohužel těsně přede mnou došlo. 11 hodin jsme koukali na filmy, dali si víno a prospali se do Hong-Kongu, kde nás na 2 hodiny vyložili i se všemi věcmi, a letadlo šlo na prohlídku, dotankování, uvnitř se uklidilo a vyměnili se letušky. Prošli jsme si další bezpečnostní kontrolou, zapli nějakou Wifinu a čekali na boarding. Dalších 10 hodin do Aucklandu proběhlo podobně, akorát už jsme toho měli dost, stále jsme si žádali Novozélandské pivo, ale prospat se mi už pořádně nepodařilo.Na letišti v Aucklandu to šlo opět jako po másle. S vyplněným registračním formulářem pro celníky, jsme si vyzvedli zavazadla, které se po cestě neztratily, ani moc nerozbily. Potravinová fólie omotaná kolem kufru byla relativně neporušená a madlo, které se mi polámalo už při balení a Zbyněk ho omotal páskou:-), drželo. Přiznali jsme, že vezeme trekové boty, hůlky atd. Takže jsme otevírali kufry a ukazovali, že jsou čisté, že si na nich žádnou špínu nevezeme. Ale to se předpokládalo, takže jsme to měli krásně naskládané při otevření kufru nahoře. Nebyl problém, maorští kluci se ptali, odkud jsme a jak dlouho budeme a které místa chceme navštívit. Pak mi došlo, že byli jen zvědaví, že mě nechtěli nijak nachytat. U celníka jsme jen ukázali pasy a elektronická víza, opět se spíš zvědavě ptal, co že to studujeme a kde budeme bydlet. Nechtěl vidět ani výpisy z účtů, že máme dost peněz na první měsíce pobytu. Pohoda. Z letiště nám jel autobus na zjištěnou nejbližší zastávku našeho ubytování a pak už jsme jen s kuframa ťapkali cca 600m. Těsně před koncem nám zastavila cizí paní v autě, jestli nechceme svést, jestli to ještě máme daleko. :-)
Dorazili jsme asi o 2 hodiny dříve než jsem předpokládala a než jsem byla domluvená, ale nakonec jsme se v baráčku na někoho doklepali. Majitel přijel, sepsali jsme smlouvu o ubytování a nastěhovali se do pokojíčku. Dnes se máme přestěhovat do většího, kde je i skříň a trochu více místa než jen postel a noční stolky. :-)
Řekli jsme si, že nepůjdeme hned spát, abychom si rychleji zvykli a proto jsme se vydali do centra Mt Edenu. Podobně jako Brno má relativně malé centrum a mnoho příměstských částí, tak i Auckland je hrozně rozlehlý (má 1.6 mil. obyvatel). Proto mi Mt Eden přišla jako prima vesnička, domy tu mají max. 2 patra. Vyřídili jsme si účet u Bank New Zealand, princip je podobný jako u české mBanky. Nic se neplatí, běžný člověk dostane 2 účty, jeden je spořící, internetové bankovnictví a kartu, která přijde na udanou adresu. Internetové bakovnictví funguje na jiném způsobu, není potvrzování smskou, na stránkce se zobrazují čísla, které si uživatel podle své hashovací mřížky rozkóduje do potvrzovacího kódu. Všechno bez poplatků. Vybrali jsme z automatu z české mBanky prašule na zaplacení prvního nájmu a kauce. Proběhlo to bez problémů, snažili jsme se spočítat, kolik byl kurz, kolik byly 2 procenta pro společnost VISA, ale kdo ví. :-) Dolar je teď na dobré měně. Také se platí všechno kartou, u Číňanů, v hospodě, v marketu a kurz je výhodný a bez poplatku, prostě paráda. Byli jsme se najíst u Číňanů, nakoupit za rohem ve Foodtownu a pak jsme se konečně šli vyspat... 16 hodin až do rána. :-) Teď vyřizujeme IRD number - nutné pro to, až budeme pracovat, aby se nám počítaly daně atp. Formuláře jsou k vyzvednutí na poště a platí se poplatek asi 15NZD, do 14 dnů přijde na udanou adresu kartička. Mobilní síť poskytuje Vodafone, pro nás krátkodobě žijící na NZ, se vyplatí předplacená SIMkarta. Minuta volání vyjde na 89 centů.
Jinak ceny potravin tu vyjdou podobně jako u nás, levnější je to u Číňanů a Asijců. Ceny oblečení, elektroniky se vyplatí při slevách, kdy i kvalitní věci mají zlevněné tak, že je to i o polovinu levnější než u nás. Výhodné obchody lze najít pro auta a kola. Každopádně si zvykáme na ceny a hledáme, kde je to nejlevnější.
Fotky z Nového Zélandu.
<< Home