Viva la Italia

Sluníčko, moře, opalování, palmy... všechno výborné. Bohužel se prodloužený víkend stal pouze výletem se zpíváním. I když jsme se snažili a docvičovali ještě na místě, ona výzva postavená na zpívání povinné skladby a vícesborových partů v málo lidech nevyšla. Sice jsme si dokázali, že dokážeme v extrémně krátkém čase nacvičit ve vysoké soutředění těžkou skladbu, ne však natolik, abychom vyhráli. Vyrazili jsme ve středu večer z Brna a ve čtvrtek ráno jsme se ubytovali v ubytovně, kde se o nás staraly jeptičky, bydleli jsme po jednom a každý měl nad sebou Ježíše a vedle sebe bibli... naštěstí jsme se tam zdržovali minimálně.
Ve čtvrtek jsme vyrazili na prohlídku Terstu, který jsem neshledala nijak mimořádným


a asi po dvouhodinové prohlídce jsme se přesunuli na nejbližší pláž, kde následovala zasloužená pauza na oběd a na opláchnutí po náročné cestě v moři. :-)


V pátek jsme měli soutěžení v první kategorii vícesborových skladeb, soutěž se konala v malém městečku poblíž Gorizie se krásným jménem Aquileia (bohužel poblíž byl jen nějaký akvapark, moře ne). Basilika, kde jsme zpívali měli úžasnou akustiku a byla ohromná i se svou atmosférou přežitých staletí, podlaha byla dochována dokonce ze 4. století a aby ji návštěvníci neporušovali, chodili jsme po skleněných chodníčcích nad touto památkou. Obávaná skladba se nám povedla, bohužel jsme nepředvedli excelentní výkon u další skladby a to nám asi ubralo body. Sobota byla věnována prohlídce Gorizie, akustickým zkouškám a nácviku a přípravě na poslední soutěžní den. Ani v sobotu jsme si ve volné chvilce neodpustili návštěvu moře a kdekdo byl pěkně červeňoučký od sluníčka.
V neděli jsme pak absolvovali maraton tří dalších katerogií: povinná skladba se nám moc nepovedla, obsahovala dost sólových partů, na které náš sbor není moc zvyklý, takže se na kvalitě interpretace podepsala nervozita, ostatní kategorie se povedly pěkně, bohužel ohodnocení porotců asi bohužel nestačilo na ostatní sbory, které nás předčily jednak počtem zpěváků a jednak vzdáností, kterou na festival museli urazit... co se dá dělat.

Ale všichni jsme to vzali sportovně, nemuseli jsme "tvrdnout" až do vyhlášení a odpočatí jsme se vydali na cestu zpátky do rodné vlasti. Já jsem byla spokojená, protože jsme si udělali zase v některých věcech ve sboru jasno :), byla jsem s lidma, které mám moc ráda (jen Kristýnka nám chyběla) a dostala jsem se (asi poprvé a naposled v tomto roce) k moři.

oblíbená a nejoblíbenější obsada (zprava nahoře Julča a já, dole Ondra a jeho brácha Petr)
a mezi námi bas Ondra

Parádně jsem si odpočinula, už mám konečně pocit, že mi začaly prázdniny. Tedy v rámci možností, pořád mám práci, ale dělám ji většinou z domu, takže si můžu dopoledne udělat pauzu na to, abych si udělala kafčo a napsala přispěvek na blog. :) Odpoledne se pak flákám někde na sportu a večery se snažím věnovat tomu nejmilejšímu (počítač to není! :-) ).
Přeji všem, se kterými se neuvidím, krásně strávené letní měsíce (chcete-li prázdniny). :-)