*/

26.2.06

weekend


Víkend trávím s učením (konečně se začalo ve škole něco dít), procházkami venku (máme krásně slunečno) a společnými večeřemi s kamarádkami. Takže se mám fajn. Doufám, že Ty taky!


Wilhemina-park

22.2.06

Mým návštěvníkům...

Milý, kterýž mě přijedeš navštívit!

Prosím Tě snažně, abys mi přivezl české pivo, zavařené maso a Paralen! Pak zde budeš vítán a já se o Tebe královsky postarám. :)

1) Po českém pivu se mi stýská... točené do půllitru, mňaaam. V hospodě dávají do 0,25l v lepším případě do 0,3 l a ta cena.... pořád to ještě přepočítávám. Minule jsem si dala 0, 4l (holky se smály, že jsem alkoholik... to by měly jít na Devadesátku, že jo!) :-) a myslela jsem, že si pro prachy, co za to chtějí nechám koleno vrtat... no co už. Jednou za týden....

2) Po měsíci vegetariánství (dobře, měla jsem asi 3 párky, ale chutnalo to jako ty české z mouky, sóji a kdo ví, čeho ještě) jsem si konečně koupila kuřátko a udělala si křidýlka s rýží. Koukni:


Masové jídla tu v "menzách" nedělají a v obchodech je většinou mleté. Musím objevit nějakého řezníka.

3) A dneska mě přepadl nějaký bacil a necítím se dobře. Když na mě něco takového leze, už to poznám a zďobnu Paralen, který pomůže. Je to způsobeno náhlými změnami teplot těla a vzduchu kolem mne. "Doma" mám teplo, venku občas hodně fouká a je zima, na kole se zahřeju a ve škole je chladno. Takže zásoby budou docházet, nechci trávit čas v posteli (bez knížky - tu tady taky žádnou nemám).

Tak už se těším na první náštěvu! Výlety už pro Tebe taky plánuji. :) Tak brzo na viděnoooouuu

20.2.06

O rok starší

Dostala jsem supr dárky... ty od rodiny, které jsem dostala už před cestou a které tu hojně využívám, a nově od spolubydlících webkamerku, takže můžem Skypit i s obrázkama :-) a od holek Renaty a Ivy českou bábovku. Mňam mňam, zlaté české ručičky! Jinak žádné velké oslavy nebyly, ani tulipány jsem nedostala. Na to jsem si tu ještě nenašla ctitele. ;-) A udělali mi radost kluci v Turíně, když porazili aspoň Italy.

pařbička se spolubydlícím Cokim a jeho kámošem ze Španělska ve STORMu

17.2.06

Little news

Škola se pořád odkládá.. tento týden jsem se jela v úterý i čtvrtek akorát naobědvat. Pak jsem vždy zjistila, že profesor je nemocen a přednáška se ruší... no nenaštvalo by vás to? :)

Absolvovala jsem druhou zkoušku ve sboru, kromě Handela jsme nacvicovali i Poulencovu mši. Tak moc hezká muzika. Sbor se chystá v květnu na turné do Finska a Estonska, ale neumím repertoár, tak se s nimi asi nikam ne podívám. :-( Škoda.

Zase jsem stihla během víkendu pořádně zapařit ve studentském klubu STORM, dokonce to byla myslím valentýnská párty, takže se snažili nějakýma číslíčkama lidi seznamovat, ale šlo to zcela mimo mě. Ale líbilo se mi tam, potkala jsem tam už nějaké známé. Spolubydlící to brzy zabalily a já tam zůstala s Cokim a jeho španělskýma kamarádkama do 4, kdy nás vyhodili, že se končí. :) Kolem druhé hodiny ranní se tam trochu vylidnilo, ale kdo pamatuje pařby v 2Faces v Brně, jak jsme nadávali, že tam je nacpáno, tak to byl odvar. V Utrechtu se totiž skoro nesedí, všichni stojí a buď se vlní a kecají, nebo tancujou. Takže je narváno úplně všude. :)

Taky jsem stihla pár international dinners, kdy se v nějaké kuchyni sejdou kamarádi, každý buď něco uklohní nebo přinese pití a pak se to hromadně konzumuje. Většinou se to koná u nás, protože kuchyň sdílí "jen" 8 lidí, ne jako na jiných kolejích třeba 40, kteří se ani neznají (viz. Purkyně, Listovky apod.). Takže uklízet po takové párty.... dovedete si to představit. ;-) A takhle to vypadá:

v popředí May, vedle mě Coki, za ním Berta a úplně vzadu Libor

česká skupinka: Renata, Ivča, Libor (přítel Ivy), já (zprava)

13.2.06

Už jsem pojízdná :)

Moc se nesmějte, tohle je zde náhodou velice módní kolo

12.2.06

Amsterdam

Dnes jsem si dala za úkol popsat, jak se mi líbil výlet do hlavního města mé hostitelské země.
NELÍBIL
Tak to bylo rychlé, že? :)
tato aktualizace proběhla dne 23.4.2010. V Amsterdamu jsem za své působení na Utrechtské univerzitě byla s téměř každou návštěvou, tj. asi 5x a město se mi nakonec moc líbilo!
Pro Janču a Michala - tipy, co navštívit:
  • květinový trh, případně bleší trhy,
  • coffee shop na kafíčko a malého špeka,
  • turecký falafel nebo kebap,
  • projížďka loďkou mezi kanály,
  • muzeum Nemo aneb Kdo si hraje, nezlobí,
  • muzeum Van Gogha nebo Rijksmuseum,
  • muzeum hašiše nebo sexu.
  • A je toho hrozná spousta. :-)

Na tento výlet jsem byla přihlášená spolu s dalšími 55 lidmi a organizovala ho studentská organizace. Měla jsem pocit, že s organizováním budou mít trochu zkušenosti a i když nás pojede mnoho, zvládneme to rychle a mrkneme se na místa, které později navštívím sama. Hned ráno mě utvrdilo v tom, že průvodci jsou jen lidi. Kvůli některým flatmates jsme byli trochu ve stresu, protože jsme předchozí večer byla menší párty. Každý pozval pár kamarádů, někdo uvařil jídlo, někdo přinesl víno a já jsem si v českém kroužku oddychla na chvilku od angličtiny. Pozvala jsem Renatu a ta vzala ještě Ivu s přítelem Liborem. Moc prima večer. Ale ráno jsem musela Phelis a Marianu budit, protože zaspaly.
Na Central station jsme měli sraz v 9 hodin. Když jsme přišli, měli jsme pár minut k dobru a čekali na instrukce. Ovšem marně, žádné nepřicházely, znala jsem jen jednoho průvodce a ten měl pořád telefon u ucha a strašně něco zařizoval. Tak jsme se domluvili ve skupinkách, jejíž vedoucí měl slevenku na vlak. Je to něco podobného jako u nás: vlaky jsou drahé, ale studenti mají možnost si koupit 40% slevu na vlak (ovšem za nehorázné prachy). Ale kdo ji má, může koupit slevněné lístky pro další 3 lidi. Nějaké slevněnky jsme měli půjčené (nedělají na ně fotky - neznají studenty z jiných zemí), takže jsme za cestu tam i zpět dali "jen" 7 euro. Pak se ještě asi 35 minut čekalo až přijdou opravdu všichni, dalších 10 minut jsme se rozdělovali do skupin k amsterdamským průvodcům (resp. to byli lidi z Utrechtu, kteří v A. studovali) a pak už se jelo. Zde musím opravit svou původní větu, že to je s drahami jako u nás, protože vlak jel na čas a byl moc pohodlný.
Jeli jsme asi půlhodinku, když nás vyhnali na nějaké stanici před A. a šli jsme pěšky kolem škaredého vlakového náspí ke vzdálené budově. Prošli jsme kolem spousty hřišť, když nám došlo, že se jdeme podívat na "velkolepý" stadion (Amsterdam Arena). Což o to, zajímavé to bylo, ale že bych tam musela strávit 2 a půl hodiny? Tak abyste z toho taky něco měli:
Když je na Amsterdam stadionu velký zápas s amsterdamským klubem AJAX a jejich soupeřů, lístek stojí kolem 1000 euro. Ale abyste si mohli koupit lístek, musíte mít členskou kartu, která určuje, v jaké části stadionu můžete sedět (podle toho, jaký jste fanda) a dále musíte mít koupenou celoroční povolení ke koupi místa (to stojí 3000 euro za rok). :) Když jste náhodou z Amsterodamu, ale fandíte rotterdamskému týmu, který bude s Ajaxem hrát, musíte jet před zápasem do Rotterdamu, kde nastoupíte s ostatními fanoušky do vlaku tomu určenému a jedete bez zastávky až přímo před stadion, kde projdete koridorem chráněným policisty až na vyhrazenou část hlediště. Je to kvůli bezpečnosti a předcházením rvaček mezi fanoušky. Soupeřova část stadionu je ohrazena stěnami, před sebou mají síť, aby nemohli nic házet na ostatní diváky, fanoušky nebo dokonce hráče a pod jejich tribunou je tlusté sklo, kdyby přece jen něco přes síť prolétlo nebo něco vylili, aby byli diváci pod nimi chránění. :) To jste určitě věděli, ne? :) To se raději na fotbal podívám v TV... kdybych se teda zrovna na Ajax chtěla dívat. :)
Potom jsme se šli podívat do AJAX muzea, kde byly vystavené dresy několika generací a dresy hráčů z různých zemí. No pro holky "strašně zajímavé". Rozptýlení přišlo až venku, kdy hráči AJAXU končili s tréninkem. Cestu mezi hřištěm a stadionem zdobily fanynky, jedna kamera z místní televize a procházející hráči byli prošeni stisk ruky nebo společné foto. Takže jsem si to zkusila taky. :) Pak jsme konečně nasedli zase do vlaku a dojeli do Amsterdamu.
Historie Amsterdamu se táhne už od roku 1257, kdy na tehdy ještě břeh přijeli první osadníci. Postavili si chatrče kolem řeky a teď už kanálu Amstel a začali se postupně rozrůstat. Z názvu řeky a budování víc a více kanálů - grachtů - damů vznikl název Amsterdam (Astel - dam s překomolením l na r). Po někalika tisíciletí lidé odvodnili půdu kolem Amstelu, nechali jen kanály a rozšiřovali město. Počet lidí žijící v A. byl v roce 2004 kolem 740 000, nyní se blíží k milionu. Zlaté éra Amsterdamu byla v 17. století kvůli postavení v Evropě, Rembrandtovi aj. Nyní je A popisován jako industriální a muzejní město. To jsem si nevymyslela, to jsme měli průvodce s výkladem. Informace o A také naleznete na této adrese.
Industrialitu města jsme spatřili hned po výstupu z vlaku na hlavním nádraží, všude se něco přestavovalo a opravovalo - jeřáby, zábrany, objížďky... Ptali jsme se průvodců kam jdeme, pořád říkali, že pevný plán není, co bychom chtěli dělat my, ale že na místa, kam se můžeme podívat sami s námi nepůjdou, chtějí nám prý ukázat něco speciálnějšího. Je pravda, že chodit po muzejích s dalšíma 20 lidma a pak na ně čekat, je zbytečné. Takže jsme se ocitli před Sexmuseem a strávili tam hodinu. :) Nejdřív je člověk ohromen, jak jsou fotky a předměty týkající se erotiky a mohli bychom říci až porna veřejně vystavovány. Ale je to museum, tak je to asi v mezích a ostych opadl. :) Za chvilku jsme se s holkama až smály. Ale kterým věcem, to vám teda popisovat nebudu. :) Každopádně to bylo zajímavé, srandovní a byla jsem velice šokovaná, že první snímky a fotky až pornografické byly datovány z doby 1880. Dřívější datum jsem myslím nenašla. Takže kdo se chcete podívat na fotodokumentaci, naleznete ji i s dalšíma fotkama z A v mé fotogalerii.
Potom následovala prohlídka městem s průvodcem, kde jsme se dozvěděli třeba, že domy jsou postaveny na pilířích a proto jsou některé křivé, nahýbají se, ale jsou bezpečné. A když nějaký dům přece jen spadne, musí být postaven v původním stylu a být stejně vysoký jako se stavěly v 17. století.
A najednou bylo 18 hodin, my jsme byli hladoví a děsně unavení a světlým bodem programu byla naplánovaná a zaplacená večeře v italské Pizzerii. :) Čekali jsme sice asi hodinu než stačí všechny pizzy pro 55 lidí udělat, ale bylo to fajn. Organizování takovýchle výletů a speciálně večeří je hlavně kvůli seznamování, navazování kontaktů apod. Já až budu mít peníze vím, že mám ubytování u Mariany v Portugalsku (Braga) a u Mai v Číně (Hong Kong). :-)
Původně ráno Mariana ještě navrhovala, že bychom se mohli v Amsterdamu zdržet v nějakém z klubů a "domů" jet až ranním vlakem, ale po večeři jsme byli tak unavení, že jsme se těšili už akorát na postel. Zase půl hodiny trvalo, než jsme se rozdělili podle toho, kdo kam chce jít, jedna skupina šla na procházku kolem města a pak domů a my jsme šli na tramvaj a směrem na vlakové nádraží. Cestou jsme se nemohli nestavit ve vyhlášeném Red Light´s dictrict, což jsou uličky, kde jsou v prvním, někdy i ve druhém patře obrovská okna s červenými světly a v nich se předvádějí ženštiny pokleslých mravů ve spodním prádle. Lákají tak kolemjdoucí za účelem vydělání trochu těch peněž na živobytí. :) V holandsku je hlídaná prostituce legální, prostitutky mají své informační a poradenské centrum, blízko jsme viděli tzv. komdomerii, kde se dá koupit několik set druhů ochran a pomůcek. My jsme z takové exkurze měli samozřejmě show a občas jsme se prostě nevyhli pronesením půbertálních poznámek. :) Většina z ženštin, které jsme viděli, byly černošky kyprých tvarů, pár asiatek a 3 celkem šikovné bělošky. Bída bída. :) Naštěstí jsme šli ve skupině, takže lidé, kterě jsme tam venku potkávali, nebyli nebezpeční, ale jít tam sama... viděla jsem několik trosek, nevím, jestli byli zdrogovaní nebo opilí, letmý pohled stačil k urychlení kroku. Také jsme potkávali hodně černochů. No nic pro mne, jednou to stačilo... o nic jste nepřišli. Fotit se asi nesmí, protože kamarádka měla puštěnou videokameru, jedna ženština si toho asi všimla a hodila po naší skupině snad sáček s vodou, nebo co to bylo. Schytal to jeden borec, naštěstí to bylo do zad a snad to byla jen voda, takže si dejte pozor! :) Očumovat jo, fotky ne! :)
Na koleje jsme se vrátili kolem 22 hodiny a každá jsme zalezly do svého pokoje a odpočívaly. Dneska jsme spaly kolem 10 hodin, některé spí snad ještě teď. :-) Takže výlet to byl na zážitky bohatý, ale přece jen uvítám, až tam pojedu znovu, kouknu se do muzea Madame Tussand´s, van Gogha, Rijksmuseua na Rembrandta, domu Anne Frank apod. Ale teď už aspoň vím, kde je Central station, jak se jezdí tramvají, jak to tam vypadá a kde najdu místa, která chci vidět já. :) Takže co myslíte, stál mi ten výlet za to (asi 20 euro)? ;-)

9.2.06

City center

Podnikám výlety po městě, abych se už trochu zorientovala. Včera jsem se rozhodla, že se mkrnu po obchodech, po cenách a zařídím u studentské organizace, která se o nás stará, výlet do Amsterodamu. Od rána bylo sice zataženo, ale místy vykukovalo sluníčko, takže to konečně vypadalo trochu optimisticky. Protože jsem vstávala pozdě (jako každý den, nevím, jestli se mi tu tak dobře spí, nebo jsem jen tak líná vstávat ;-) ), vyrazila jsem po 14 hodině. Když jsem vyšla před hlavní vchodové dveře, vypadalo to tam najednou takhle:
padaly i kroupy a lidem, kteří jeli na kole, nezbývalo nic jiného než se schoulit a pokračovat v jízdě

"To bude jen přeháňka", řekla jsem si, "chvilku počkám, až to poleví, půjdu. Mám přece dobrou bundu s kapucí a nejsem z cukru." Po 5 minutách kroupy přestaly a pršelo méně, tak jsem se rozhodla vyrazit. Urazila jsem asi 100m a měla jsem mokré džíny. Takže jsem se vrátila... :) Počkala asi půl hodiny, dokud to venku nevypadalo takhle:

velice proměnlivé počasí, není-liž pravda? :)

A pak už 3 hodiny co jsem pochodovala po městě bylo takhle pěkně. Koupila jsem si pořádný gel na vlasy, protože vzdávám krocení svých vlnitých vlasů a narovnávání, takže teď už jim budu jen pomáhat pořádně se kroutit. :)
Večer jsem byla utahaná, ale spokojená. Udělala jsem trochu úprav na webu, který vytvářím pro sbor v Brně, koukla na část mého oblíbeného filmu, protože nemám ráda usínání v tichu (kvůli trudomyslnosti) a pěkně si pospala zase 10 hodin. :) To je ale flákárna.
Teď jsem měla akorát kafčo a kousek "pudingového dortu", který byl jako dárek k narozeninám pro Bertu, ale ona ho moc nejí, tak to přece nenechám zkazit. ;-)

mňami

A jdu zkontrolovat kuchyň, jak tam ten Max uklidil. Protože si tu včera přivedl slečnu, dělali v noci jídlo a nechal všechno nádobí neumyté a bordel všude kolem. Jak tam má člověk pak vařit? Kdo mě zná, určitě se teď usmívá, že jo! :-)) Tak jsem ho hned po "ránu" pokárala a snad to umyl. A já si mohu jít připravovat své oblíbené těstoviny se zeleninou... :)

7.2.06

Utrecht Universiteit

Tak jsem dnes absolvovala první školní den. :) Ve třídě jsem se samými holandskými studenty (asi 13 lidí) a slečnou. Profesor naštěstí nemluvil moc rychle a většině věcí jsem rozumněla. :) A jelikož jsem měla mít dnes 2 hodiny a ve čtvrtek taky 2 hodiny, těšila jsem se, že budu mít co dělat a budu studovat a chodit do školy a učit se nové věci.... dnes to po hodince ukončil a laboratoře nám taky odpadly, takže se zase nudím. :) Ne, už plánuju najít si tu nějakou aktivitu jako zpívání v místním univerzitním sboru (jestli mě budou chtít) a možná najít nějakou práci. Bude to sice podřadný job, protože neumím holandsky, ale aspoň pár peněz k dobru... anebo taky mohu psát diplomovou práci. ;-)))
Teď čekám na ostatní spolubydlící až se rozmyslí, že je čas jít do toho klubu... jdou všichni, tak jim to nechci kazit. A navíc jsem domluvena se slovenskou a češkou, že se tam potkáme. Sice zase nic neuslyším, ale aspoň bude trochu pohybu na tanečním parketu. ;-)
Ve škole to bylo moc hezké, mají pěknou halu (s jezírkem). Taky jsem objevila něco jako menzu, jídlo tam je relativně levné, za 2 eura se najíte jako třeba na stavárně, tj. polívka a smažák s hranolkama. Takže spíše příležitostné jídlo. Dneska jsem to chtěla zkusit, ale na koupi jídla v takovémto stravovacím zařízení je nutná karta, kterou koupíte v kterémkoli automatu s kreditem 10 nebo 20 euro. Problém je nyní v tom, že kterýkoli z těchto automatů je pokažený. Už druhý den... Takže pořád vařím těstoviny, špagety a zeleninu... zatím mi to krkem neleze, ale předpokládám, že někdy bude úleva najíst se ve škole, abych se ušetřila vaření v "zabordelené" kuchyni. Chlapci zásadně neumývají nádobí. Ale ať se těší, od zítřka se zavedou služby a bude pořádek!!! :)
A kolo ještě nemám... holky už koupily za 70 a 50 euro, ale mě to pořád připadá moc... i když kola tady se pohybujou (v legálních obchodech) kolem 40-ti euro. Ale přála bych je vám vidět! :) Však pak bude foto.. ale jsou to šunty, které by jste v ČR věnovali občanům tmavé pleti k odvezení do šrotu. Žádná přehazovačka, brzdy někdy na "zpětný chod" a zvuk zvonku si napodobujete sami.
Tak stačilo... už to píšu půl hodinu, protože už mě "bolí" mozek z celodenního přemýšlení nad anglickýma větama a slovíčkama, a občas už mě nenapadají ani ta česká. Doufám, že se to časem zlepší... ne doufám, ale věřím v to. Tak zdar lidi.

5.2.06

Tour trip and international drink

Včerejší den byl velice velice vyčerpávající. Ačkoli jsem šla v pátek spát relativně brzo (něco před půlnocí), věděla jsem, že mě čeká krušný den. Po poledni jsme měli sraz s ostatníma exchange studentama u Dom toweru, byli jsme přivítáni ESN organizací (Erasmus Student Network) a rozděleni do skupinek, aby nás holandští průvodci provedli po městě. Viděli jsme pár zajímavých míst, posbírali brožurky, dostali studentské kartičky a slevy a všechno jsme to museli absolvovat pěšky. Utrecht není zrovna malé město a to jsme chodili zkratkama! :) Má skupinka č. 12 měla kolem 10 holek a jednoho Němce. Během přesunů mezi jednotlivými místy jsme se cestou bavili a povídali si, takže si ty cesty vůbec nepamatuji. Seznámila jsem se skoro se všemi a poznala Slovenku Miriam. Je to poznat, že to je slovanská holka, moc pěkná. Většina holek i obyvatel Utrechtu jsou pěkné štíhlé holky, je tu velice zdravý způsob života. Tedy kromě Američanek... ty mají, jak každý ví... své osobní "kouzlo". :) Moc hezké holky jsou ze Španělska a Finska. Nakonec jsme vyšplhali na Dom tower, což je prý asi 463 uzounkých schodů. Nahoru to není zase tak hrozné, ale scházet dolů bylo "docela maso". :) Pěkně se pak třesou nohy.
pohled z Dom toweru

Pak jsme dostali nějaké free drinky ve studentsky známém klubu Storm a šli na večeři, kterou nám nachystali. Byla to mňamka, maso se zeleninou, polívka, desert, všechno vypadalo zdravě a chutnalo to výborně. Také asi i proto, že jsme byli vyhladovělí a snědli bychom cokoli. Pak jsem se setkala s mými spolubydlícími a šli jsme na chvilku "domů", trochu si odpočinout, převléknout se, protože večer jsme se opět vraceli do centra na párty. Mohu říci, že jsem byla hodně zklamaná z toho, jak ta párty probíhá. Byl to obrovský klub, který neměl ani stoly, ani židle, jen pár u baru, takže všichni příchozí si vzali pivo nebo drink do ruky a všude možně postávali. Párty začala v 22 hodin, přišli jsme trochu později a "rozjelo" se to až tak kolem půlnoci. Bylo to fakt divné, protože lidi postávali, křičeli na sebe a snažili se komunikovat a ostatní kolem jakože tancovali. Člověk se při takové párty vůbec neodváže a neužije si to, protože je ujeté, že kolem něj stojí lidi. Kolem asi druhé hodiny sice už většina tancovala, protože ti, kterým se nelíbila hudba už odešli, ale když jsem odcházela já (po třetí hodině) někteří mladíci ještě venku stáli ve frontě a čekali na vpuštění. :) Bylo těžké se s někým dorozumět, potkala jsem tam Miriam a jednu Češku Renatu, něco málo jsme vykládaly, ale bylo těžké v tom hluku porozumět vlastnímu rodnému jazyku, natož když si se mnou jeden Němec chtěl strašně vykládat. :) Takže nic moc pařba, stýská se mi třeba po Merseyyy. :) V úterý a čvrtky bývá volný vstup pro studenty do určitých klubů, takže časem uvidím, jestli některý z nich bude lepší. :) Každopádně lidi jsou tu v pohodě, na některých je poznat, že jsou tu déle a hulí trávu. Protože ač se ohánějí tím, že alkohol ničí mozkové buňky a kouření ne (ničí "jen" tělo), tak jsou úplně vymazaní. :) Prostě jiné priority apod. Takže kdybych se vrátila a vy mě nepoznali, protože budu mít dredy a hadry typu strašidlo, tak to znamená, že jsem půl roku hulila trávu. :))) Just kiding... :)Dnes jsem vstávala pozdě, musím na nákup, doplnit nějaké ingredience a opět mě čeká relax u počítače, protože venku je škaredě a ven se mi na procházku rozhodně nechce. :)

2.2.06

Hallo Tsjeches!

Zdravím vás z holandského Utrechtu!! Cesta utekla strašně rychle, hlavně se všemi dobrůtkami a dárky, které jsem rozbalovala během cesty. :) Díky díky, taky jsem zkoukla asi 4 filmy nevalné kvality a snědla 2 řízky a pár housek. Během cesty jsme v Německu potkali na silnici ožralu, kterého ač mladí a hezcí, ale sprostí a neurvalí páni řidiči chtěli dorazit. Nakonec jsme počkali, až se o něj postarají jiní němečtí občané a ještě po čekání na vymanévrování nadměrného nákladu z parkoviště jsme jeli cestou poloprázdnou a tak jsme dorazili do cíle mé cesty s dvou a půl hodinovým náskokem. Měla jsem tak čas najít potřebný bus, koupit lístek, který se cvaká na více použití a jejich zóny jsou mi pořád utajeny, a vyrazit směrem "ubytovatelkám". Po zápasení s kufrem, který vážil kolem 30 kg a přesahoval rozměry, které vůbc může ženská unést, jsem se dostala k příjemným slečnám v ubytovacím komplexu. Opravdu, úsměv a milé přijetí se nám na Palačáku nemůže přihodit ani omylem! Lituji exchange studenty, kteří přijedou k nám. :)
Jakmile jsem v ubytovacím městečku našla ten svůj správný panelák a vyjela do 18. patra, opět jsem našla další zamčené dveře do předsíně a pokojíčků. No a po asi půlhodinovém přestavění nábytku dle mých představ a vybalení všech věcí, které jsem pobrala, jsem si během 5 minut zprovoznila internet a už u toho sedím a dávám milým a potřebným vědět, že žiju. :)) Čas ukáže, kolik jsem toho nevzala... vlastně už se ukázalo, postrádám peřinu. Nějak jsem nepochopila, že mi zajistili rám a matraci, ale to thick flannel undersheet je jen prostěradlo... No zatím topím na maximum a vyspím se pod prostěradlem, co se dá dělat. :)
Mezitím, co píšu na blog, už jsem stačila vyzvědět další informace od Sherry z Austrálie a Berty z Portugalska, které se za mnou přišly seznámit a povykládat si se mnou. Jsou v pohodě. Takže z 8 lidí jsem tu s 6-ti holkama a 2-ma kluky. Bude pořádek, protože máme společné sprchy a záchod, taky s pračkou a kuchyň s ledničkama, mikrovlnkou a sporákem. :)) A protože se tu všude zamyká a studenti se o vše starají sami, tak tu nějaké vrátné nebo kolejbáby nehrozí. Proto apeluji na všechny mé milé a nejmilejší: jakmile budete mít chvilku, vezměte spacák a karimatku a vyspíte se u mě! :) Těším se na všechny, protože zatím nevím, co tu budu podnikat. Holky už tu jsou dlouho, takže mě určitě zaučí a do té doby posbírám informace, kam je dobré jít. :)
Hlavně že už jsem byla naučená (po několika letech stěhování a očekávání zlepšení a nových lidí apod.) neočekávat v první chvíli mnoho. Spíše jsem si to malovala černěji, takže jsem mile překvapena. Hrají mi Monkey Business a skoro jako bych byla v Brně, protože si přes Mirandu píši s těmi samými lidmi. :) A doufám, že vás i brzy uslyším. Čeština, jak se zdá, se tady moc nenosí.
Zatím je to asi vše, však já zase po večerech budu psát, protože nic jiného se tu zatím nedá dělat. Jo dneska jdem koštovat Becherovku, co jsem dovezla... původně byla pro mou koordinátorku z fakulty, která mi měla vyzvednout klíče od bytu a někde mě počkat, tím že jsme přijeli dřív, ji Becherovky mohu ušetřit, vypít ji a místo toho jí nabídnout české pivo. :) A to se vyplatí, no ne?
Zítra jdu na nějaké schůzky s ostatními exchange studenty z fakulty po poznávačce... těším se, snad bude lepší počasí, naštěstí ještě neprší, ale je tu nad nulou, takže žádný sníh a pošmourno, šedo... někdo by řekl depresivně. Ale to u mě nehrozíííí. :)
Posílám velkou pusu! Ahoj!

Slíbené fotky najdete ve fotogalerii -> odkaz je v levé části obrazovky hned jako první v rozcestníku... budou přibývat časem.