Pořád se něco děje... aneb zase zpět v ČR: Pozdrav ze studeneho Svedska

Ahoj do Ceske republiky. Musim psat bez diakritiky, protoze svedska abeceda a klavesnice je uzpusobena uplne jinak. Misto nasich carek a hacku tady maji prehlasky a krouzky.

Tak jak se to vlastne mam? Ziju, to je ta dulezita vec a uzivam si to, coz je ta pozitivni stranka. :) Vyjeli jsme sice malicko se stresem, protoze jsme v patek zasli na dobry obed, v klidu jsme se sbalili, namazali si svacinky do busu, hlavne chleby s horcici k tem nasmazenym rizkum ;-) mnam a zjistili, ze musime jeste vymenit prachy a chybi nam pulhodinka, abychom na Zvonarce byli dostatecne vcas. Ale autobus mel stejne zpozdeni, takze bez problemu. V Praze jsme doplnili cestujici, bylo fakt plno, ale bus byl pohodlny, i Zbyna se mezi sedadla bez vetsich kreci nasoukal a cesta nam ubehla koukanim na filmy, prohlizenim shopu na trajektech a hlavne spanim.

Do Stockholmu jsme prijeli o dve hodinky drive nez bylo planovano, takze jsme se po malem bloudeni, ale rychlem nalezeni prosli s baglama po modernim a krasne osvicenem centru a jeli metrem za nasi prvni hostitelkou do prilehle ctvrti. Uz na nas cekala na vystupni stanici, takze jsme jeji pokoj ve studentskem dome nemuseli hledat. Byli jsme malinko rozlamani po ceste v buse, takze jsme si dali akorat cinskou polivku, roztahli si karimatky a spacaky a krasne se o hodinu zimniho casu dele vyspali.

Nedele byla venovana prohlidka Stockholmu, pocasi nam pralo, i kdyz bylo rano mrazivo a na zemi jsme videli jinovatku, svitilo slunicko. Prosli jsme hlavni poloostrovy, na kterych byly pamatky stareho historickeho mesta, navstivili Muzeum of Architecture a Modern Muzem a nasledne i Vasa Muzeum, ktere bylo cele venovane velkolepe lodi Vasa postavene na pocest krale Gustava III., aby bojovala ve valce proti Polsku. Bohuzel po nalodeni asi 450 lidi a 60 del se jeste pred vyplutim potopila. Takze hlavni atrakci muzea je tato lod z 17. stoleti, ktera byla vyzdvizena ze dna az v roce 1961. Skanzen - dalsi muzeum ve Stockholmu - uz jsme bohuzel nestihli, protoze se vsude diky nedeli zaviralo drive (17 hod.) a padla tma. Prosli jsme dalsi cast moderniho mesta, ohrali se v kine v predsalich, nakoupili si dobrou veceri v supermarketu a zase se vratili K Janelle na koleje.

V pondeli jsme uz vyrazili planovanou cestou kolem jezera Hjälmaren do narodniho parku Hedlandet. Ze Stockholmu do Eskilstuny jsme si trapne koupili listek na vlak, ktera nas oba stala 124Kr, protoze jsme nevedeli, jak bychom se dostali ze Stockholmu do nejake casti, kde by se dalo stopovat. Ale vlacek jel jenom hodinku, takze jsme nasledne dosli na kraj Eskilstuny a jali se stopovat. Po pulhodine marneho mavani nam zastavil az nejaky Turek, ktery se nejdriv ptal, jestli mame nejake prachy, ale kdyz videl, ze z nas nic nevymami, rekl, ze se nudi, tak ze nas tam pred sichtou jeste hodi. Chteli jsme do Hållsty, posledni vesnickou u narodniho parku. Turek se samozrejme rozpovidal a ja si vzpomnela na Evicku... Jak jsem si po tuniske dovolene rikala, ze uz s ni nikam nepojedu, protoze pak nemam od Arabasu klid, tak jsem konstatovala, ze nemuzu jezdit ani se Zbynou, protoze charakterove podobni Turci mi pokoj taky nedaji... Chyba asi byla, ze narozdil od Evicky jsem mu dala spravny e-mail. :) Uvidime. Kazdopadne jsme se priblizili k mistu, kam jsme potrebovali a po ujiti asi dalsich 2-3km jsme se dostali na okraj parku. Sli jsme cestou necestou, lesni pesinkou k jezeru a kolem 16 hodiny bylo nacase najit misto na spani. Postavili jsme stan, pekne jsme se ulozili a s uderem 17 hodiny padla tma. Nez jsme po 21 usli, stihli jsme probrat stare casy, neco z casu budouciho a taky jsme dali poradne zabrat merunkovici. :) Tahat litr a pul flasku se vyplatilo. V noci se nam rozprselo, takze rano zustali dlouho v pelisku a cekali, jestli naahodou prset neprestalo. Bohuzel nam pocasi nepralo, tak jsme se nakonec pred 9 vyhrabali z polopromokleho stanu, vsechno si sbalili a vyrazili parkem dal. Krajina byla uzasna, kdyz jen mrholilo, na chvili jsme sundali kapuce, abychom se mohli porozhlednout, na losy jsme bohuzel nenarazili, ale pokochali jsme se pohledem na obrovske jezero, na jehoz brezich byly i stopy, ze tam ziji bobri. Ani jednoho jsme ale nezahlidli, byli jsme asi malinko hlucni, jak jsme si cestou zpivali.

Kdyz nas uz slapani po parku omrzelo, po 3 hodinach jsme se rozhodli dojit k okreskove silnici a stopnout si neco k urazeni dalsi cesty. Bylo nutno dojet nekam, kde budeme moci prespat, nebo alespon ususit stan k dalsimu pouziti. Na silnici jsme asi hodinu nemeli stesti, jezdilo malo aut, bylo po poledni, ale nakonec se nad nami slitoval jakysi delnik, ktery jel z prace a po 20 km nas vyhodil u pumpy. Tam jsme se chvili schovavali pred destem, ale nikoho jsme neukecali, aby nas vzal s sebou, takze pri prvnim mensim vyjasneni pocasi jsme se vydali po ceste smerem dal a na krasnem miste s parkovistatkem nacvicovali a prosili o svezeni. Dalsi hodinu se nam nevedlo, nakonec nas vzal starsi pan luxusnim autem, ktery neumel moc anglicky, takze jsme si moc nepokecali. Vyhodil nas asi o dalsich 20km dal v mestecku Läppe. Tam jsme jen presli pres krizovatku, divali se, kam az pujdem, kde je dobre misto na stopovani a jen tak jsem parkrat zvedla ruku s prosikem o stopa. Asi 6 auto nas vzalo. Byla to indicka rodina a hodili nas az 20km od mesta Orebra. V tu chvili uz nam bylo jasne, ze dnes spime v suchu a teple u kluka v Orebru. Kdyz nas pan vyhodil v meste Kumla, byla uz tma. Zasli jsme zase kousicek dal za kruhovy objezd a meli hned stesti. Treti projizdejici auto naplnene tremi cernochy nas povozili kolem prilehlych casti Orebra, protoze jeste zarizovali nakup nejakeho motoru do auta, ale kolem seste hodiny vecerni uz jsme sedeli na nadrazi v Orebru a zahrivali se kavou z automatu, protoze byla neskutecna zima. Pry prichazi i snezeni, takze to bude jeste zajimave. :)

Cestu k Mickovi jsme nasli bez problemu, mailem predem poslal dokonaly popis, dali jsme si teplou polivku, popili merunkovicu na stastny prijezd a vyuzili volneho vecera a pocitace, protoze hostitel jel za kamarady. Ted se jeste mrknem na nejake DVD a zase ulehnem do nasich vonavouckych spacacku. :)

Stredu mame naplanovanou prohlidkou mesta Orebra a prilehlych pametihodnosti a dalsi dny se uvidi. Bude treba projet mezi dvema nejvetsimi jezery Vättern a Vännern. Urcite budem stopovat, urcite budem kempovat a dalsi nocleh bude snad v Borasu, nebo az v Göteborgu. Takze se mozna zase ozvu. Kristynce moc dekuji za zapujceni batohu, je vyborny... bohuzel redukovat vahu vsech veci, ktere tahnu s sebou, nedokaze, ale na trvale napeti ve svalech uz jsem si zvykla. Julince, resp. Adamovi dekuji za spacak, v kombinaci s termopradlem je neprekonatelny. A Tobe, kdo na me myslis, dekuji za Tvou vzpominku. :))