Ostrov Rangitoto

(červeně zaznačena naše trasa, zelená je doporučená :) )

Na pátek jsme měli vymyšlený program k odpočinku, protože nám ale počasí nepřálo a od rána byly v Aucklandu showers (přeháňky), zase jsme jeli jenom na fakulty. Za to víkend nám připravil krásné letní počasí. V sobotu ráno mě Zbyněk nekompromisně budil, že jedeme na ostrov, na vyhlídky, na pochozeníčko v přírodě. Kupodivu jsme stihli první autobus v 9:15 od přístavu (sice to bylo na minutu), a tak jsme si vychutnali ranní sluníčko a dvacetipěti minutovou cestu na trajektu. Vítr sice fučel studený slaný a ostrý, ale zachumlali jsme se do bund a vychutnávali si krásný pohled na vzdalující se Auckland a přibližující se zelené ostrůvky. Tak trochu smůlu je, že jsme měli vybitou baterii ve foťáku... takže jsme si fotky vypůjčili od Čechů Václava a Romany, kteří byli na stejném výletě týden před námi. Před desátou hodinou nás vypustili z lodi, turistů bylo asi 30, počet dobrý. Jelikož jsme spěchali, zapomněli jsme si v přístavu vzít mapičku se značenými cestami, takže na ostrově už jsme se museli pohybovat jen podle paměti nebo na některých místech místní mapka byla. A tak nás výletem po ostrově doprovázelo Zbyňkovo motto, které každým výletem vylepšuje: "Když není cesta pěkná, ani drsná, musí být aspoň dlouhá." Poledne se tedy proměnilo ve cvičný pochod, protože jsme si vybrali cestu, kterou nikdo nešel, na východní pobřeží. Cesta byla opravdu cestou, dvakrát nás míjel jeep a jednou místní traktůrek s vlekem pro zlenivělé turisty (explorer tour za $55 pro jednoho!), prašná, kamenitá. A tak jsme šlapali necelou hodinu mezi pustinou, lávovými pozůstatky a lesy až jsme došli k pobřeží, kde byl výhled na vedlejší zelený ostrov Motutapu a pár lodiček a krásná čistá voda. Tak jsme se pět minut pokochali a hurá pochodem zpátky a cestou na vrchol (po Summit Road). Cestou jsme už potkávali pár turistů, kteří se také vydali hledat zajímavé destinace ostrova, které leniví turisti neobjeví. Pod vrcholkem jsme si ještě odbočili obhlédnout Lava Caves (Lávové jeskyně), na které jsme byli vybaveni čelovkou. Ukázalo se, že jeskyně není vůbec akční, byl to v podstatě tunel, kterým se dalo projít se světlem na konci. A nakonec jsme se vyšplhali na vrchol sopky Rangitoto, kde už byly postavené krásné dřevěné můstky, schody a lavičky a taky hodně lidí. Někteří se nechali vyvézt, většina vylezla po nejkratším, ale asi nejhezčím walku Summit track, kterým jsme pak sešli kousek na cestě zpátky. Na vrcholku jsme se pokochali úžasným výhledem a zase zalitovali, že nemáme foťák. A tak jsme vytáhli oběd a cpali se chleby. Najednou slyšíme: "Dobrou chuť." Holt i ti Češi jsou všude. Hned jsem nově objevivšího Dana zneužila, aby nám udělal fotek s pohledem na Auckland, vyměnili jsme si kontakty a doufejme, že mi fotky brzy pošle. Poskytli jsme mu informaci o české hospodě, kde bývá každé první úterý v měsíci sraz Čechů, český majitel s českou obsluhou podávají lahvovou českou Plzeň za sníženou cenu a vaří se nějaká česká dobrůtka. (Toto úterý jsme ale bohužel přišli pozdě a pivo bylo vypité, guláš snězený, ale seznámili jsme s novými Čechy a v prosinci se tam určitě podíváme zas v dřívějším čase! :-))

v pozadí Auckland

Pak jsme se vydali na cestu zpět, měli jsme do odjezdu posledního trajektu asi 3 hodiny, takže jsme si ještě udělali odbočku přes Wilson park. Tento track byl asi nejzajímavější, vedl úzkou cestičkou mezi lávovými pozůstatky, pralesem, nahoru a dolů a prošli jsme se dalších 30 minut a následující cestu zpátky jsme si prodloužili o další hodinu. Došli jsme totiž na Summit Road, která nás dovedla na západní pobřeží a my se tak podívali na McKenzie Bay a na zapadlé plážičce se o samotě vykoupali. Cesta po pobřeží se už zase změnila v pochod po prašné nudné cestě. A tak jsme se po 6-ti hodinách dostali zpět do přístavu, kde jsme si půlhodinku počkali na trajekt v 17 hodin a po prospané půlhodince už jsme zase byli v Aucklandu.
Tedy doporučení pro další objevovatele: Na východní pobřeží je opravdu škoda chodit. Pokud se člověk nechce podívat na vedlejší ostrov. Zabere to ale tolik času, že by se na druhém ostrově muselo přespat. A protože stanování je na Rangitoto zakázáno, předpokládám, že je tomu tak i na vedlejším ostrově. Také se bohužel na ostrov nedají vzít kola, což by projetí celého ostrova značeně urychlilo. Summit trackem vyběhnout na vrchol, sejít si do lávových jeskyní a pak se projít k západnímu pobřeži, vykoupat se a zpátky do přístavu. Na celodenní výlet (resp. od dopoledních trajektů) do posledního trajektu, který jede přes týden 15:30 a o víkendech v 17, úplně postačující.
Cena trajektu mimo sezónu $20, v sezóně už $25 (slevy jen pro děti a seniory).