Začátek konce

Skončila éra bydlení v poklidné, ale zabordelené koleji a povinné chození do školy. Nyní jsem se přestěhovala do domečku v trochu turecké části města kousek od hlavního nádraží, kde v přízemí bydlí majitelé, v prvním patře jsou dva pokoje, koupelna a kuchyň a v podkroví je ještě jeden pokojík. Místo mi dohodila Evelin, která bydlí v prvním patře, a já mám pokojík s balkonkem hned vedle ní. Platím malinko víc než na koleji, ale mohu tu zůstat a platit za kratší dobu, ne celý měsíc.

A ještě k návštěvám. Evičku jsem si užila, jsme holt sestry naladěny na stejnou strunu, takže jsme si ni nemusely připravovat žádné plány a nějak se domlouvat, protože jsme měly podobné představy. Základ byl dobře se vyspat. :) Prošly jsme Utrecht, po večerech navštívily známé hospody a kluby a podívaly se do Haagu (viz Fotogalerie). V Haagu jsme strávily celý den, protože se tam výborně nakupuje na tureckém trhu, a potom jsme asi 3 hodiny relaxovaly na pláži, bylo krásně a teplo, i když pořád ne na koupání. Ten den na mě padla nějaká únava, na pláži jsem i usnula. Druhý den už se únava projevila jako bolest v celém těle a malátnost. Musely jsme ale projít trh, abychom nakoupily sýrové balíčky domů, a vyzvednout Jakuba. V neděli jsme měli v plánu, že Evička ještě zůstane a všichni dohromady pojedeme do Amsterdamu. Všichni jsme byli unavení, resp. já jsem byla nadopovaná prášky, Jakub potřeboval spánek po nepohodlné cestě v buse a Evka může spát pořád, takže jsme vyrazili pozdě až kolem poledne. Nejdřív jsme měli naplánováno NEMO – naučné středisko vědy a techniky. Vstup byl sice placený a drahý, i když jsme měli studentskou slevu, ale hezky jsme si tam vyhráli. Většina návštěvníků byla složena z dětí v doprovodu rodičů. Moderně postavená budova ve tvaru lodi tyčící se do výšky 30 metrů, kterou můžete vidět i z vlaku přijíždějícího na Amsterdam Centraal, má 4 patra a obsahuje experimenty a přístroje, které jsou pro děti zábavné a poučné. První patro je zaměřeno na pokusy se světlem, zvukem a elektřinou, v druhém poschodí jsou dílny na stavění hrází, výukové programy na počítačích, simulace křížení genů a dědičnost, ve třetím se zkoumá elektromagnetismus a ve čtvrtém věci pro „teenagery“. Bylo to moc zajímavé, vyblbli (viz Fotogalerie) jsme se na různých atrakcích a vyzkoušeli si a připomněli si hodně vlastností a chování přírody. :) Po strávených třech hodinách jsme už byli unavení a mě začala bolet hlava. Dali jsme si svačinu, čokoládu, ale rozpršelo se a mě se udělalo ještě hůř. Šli jsme se podívat na Oudekerk a mezitím co si ti dva prohlíželi krásný starobylý kostel, já jsem venku málem usnula opřená o strom. Jeden pán do mě šťouchal, jestli vůbec žiju. Bylo mi mizerně, tak jsme jeli zpátky a já jsem celé pondělí proležela v posteli. Evik s Jakubem si mezitím udělali den zase v Utrechtu a Jakub spravil Renčino kolo. V úterý si udělali výlet po utrechtských muzeích a ve středu už Evičce rezervovali lístek v buse. Bylo už mi bylo jakž takž, takže jsme Evičku vyprovodili, chuděrka mi ujela bez pusy, protože jsme nestíhali, a s Jakubem jsme pak vyrazili na druhý pokus do Amsterdamu. Měli jsme sice naplánováno hodně pochůzek, ale zdrželi jsme se ve Sheepvaart Muzeu. V tomto muzeu je k vidění nejobsáhlejší námořní sbírka na světě. Expozice lodí, modelů a map dává chronologický přehled dějin nizozemského námořnictva. Podívali jsme se na mapy z roku 1640, objevili mnoho zemí se známými mořeplavci, prohlédli jsme si navigační zařízení a spoustu modelů i skutečných lodí (viz Fotogalerie). Krásnou atrakcí je replika východoindické lodi ve skutečné velikosti na nábřeží kousek od muzea NEMO. Posádku tvoří herci, kteří se proházejí po lodi, hrají na akordeon nebo baví děti. Loď jsme si mohli projít i v podpalubí s kapitánskou kajutou, velikostně by vyhovovala pro liliputány. Po více než 2 hodinové prohlídce jsme se opět vydali do centra, prošli si květinový trh, dali si jídlo a stihli se ještě projít na Muzeumplein. Většina muzeí už byla zavřená, takže jsme se vydali zpátky do Utrechtu.

Byl to poslední týden většiny škol, kamarádi z ostatních fakult už dokončili studia i absolvovali poslední zkoušky a někteří z nich už odjeli domů. Takže bylo mnoho rozlučkových akcí a večírků.

Ve čtvrtek jsem s kolegy zvládla prezentaci projektu a jinak byl den ve znamení balení. Kromě Renčiných 2 Ikea tašek jsem měla kufr, tašku přes rameno, batoh, notebook a další IKEA tašku. Tím, že jsem měla Jakubovu pomoc, za kterou jsem byla vděčná, i když jsem mu za to asi zapomněla poděkovat! :-/, jsem některé věci nevyhodila, ale táhla je s sebou do druhého bytu.

V pátek jsem se přestěhovala a odpoledne jsme vyrazili na kolech - šrotech dle původního plánu jenom kousek za Utrecht, ale bylo tak krásně a sluníčko opalovalo, že jsme se vydali dál. Chtěli jsme objet jezera na sever od Utrechtu až k Amersfoortu. Cestou jsme obrovská jezera potkali, ale nikde jsme nenašli místo, kde by se dalo jen tak plácnout a koukat na vodu, takže jsme jeli dál a plácli jsme sebou na jedné zahrádce k pivu. Dali jsme si rovnou půllitra, což se nevyplatí, protože za to mají přirážku. To si opravdu raději dávejte víc malých! Po pivku se už nám moc šlapat nechtělo, takže jsme byli rádi, když jsem kolem sedmé přijeli zpět a stačili nakoupit něco málo na večeři a Jakubovi na cestu.

A sobota je krásně slunečná, prošli jsme si trh, Jakub nakoupil suvenýry (sýry a Stroopwafels) domů, koupil mi růžičky na flower marketu a odfrčel do ČR.

Teď mám 4 dny na učení na zkoušku. Takže mezi návštěvou koupališť a opalováním se budu asi trochu učit. ;-) Pak přijede Michal z Ostravy a na závěr si ještě projedeme Holandsko autíčkem. To už se těším, dostanu se do míst, která jsou vlakem těžko dostupná! A pak už se teda sbalím a dojedu do ČR no… když to musí být :-( …. ;-) A co bude dál? Kdo ví… ale snad se brzo potkáme u piva!