Poslední zápis před bitvou...

Na dnešek jsem spala dobře. Večer jsem se přidala k partě oslavujících inženýrů, kteří získali titul v pondělí a v úterý, dala si dvě piva a spala jak špalek. Dnes v šest hodin jsem otevřela očičko a už mi zase v hlavě začaly skákat multiplexory, řadiče a klasičtí skřítkové informatiků = nuly a jedničky. Teď jsem dotáhla obhajobu diplomové práce, napsala si kartičky, kdybych měla výpadek dat, které mám v normálním stavu uloženy permanentně, ale chybou systému si na ně prostě nevzpomenu. :) A zopáknu pár informací, které se mi rády pletou a vyrazím na fakultu.
Nepříjemný pocit, šimrání v žaludku a zvýšený tep mám, ale už jsem si odbyla hysterické chvilky, kdy jsem třeba při hledání halenky vyházela všechny věci ze skříně, protože jsem ji nemohla najít. V pondělí jsem vstřebala atmosféru na fakultě mezi potícími se studenty na chodbě před zkouškovou místností a tehdy mě to dost vzalo. Uklidňující byl můj vedoucí, za kterým jsem šla prodiskutovat poslední změny v obhajobě. Včera jsem strávila půlden v oné samé části fakulty jako podpora Zbyňkovi. To jsem musela být uklidňujícím prvkem já. Slyšela jsem, že když si něco říkáte dlouho, po chvíli tomu začnete věřit. Takže jsem uklidňovala, uklidňovala, až jsem uklidnila i sama sebe a dnes se celkem těším až jim to tam začnu všechno povídat.
Doufám, že nebudu mít okno jako se to stalo Zbyňkovi. Jedna otázka moc pěkná, učili jsme se ji... ale nevzpomněl si na pojmy, přesné definice a už to jelo. S druhou otázkou měl smůlu, protože mladej borec z komise (známý dusič) se projevil. Začal s ním probírat něco, co jsme v povinných předmětech probírali okrajově, žádné hlubší aplikace a souvislosti v praxi jsme nepromýšleli. Borec se tím zabývá, takže to zná a holt Zbyněk vařil z vody, jak se dalo. Každopádně ať to nenatahuju, diplomku měl pěknou, to mu nechali za B, a z ústní prošel taky.

O víkendu jsme už opravdu měli krize, pořád jenom učení a učení, Zbyněk ztratil 5 kg svalů, já jsem 5 kg přibrala (ne svalů) :-))) a pořád převládala beznaděj, že nás vykoupou. Ne, přeháním, jen to, že jsem se 2 týdny nehýbala a dělala pořád stejnou činnost, bylo psychicky únavné. Přeneslo se to i fyzicky, hodina spánku během dne nebyla ničím výjimečným.

Takže toť o stavech a pocitech před bitvou. Děkuji všem, kteří mi drží palce, kteří na mě myslí a kteří mi věří... doufám, že nezklamu ani je, ani sebe. Svědomí ohledně přípravy mám čisté. Dám vědět, jak to dopadlo. :-)