Chorvatsko - Živogošče
Fotky v PicasaWeb ZDE.
Po rumunském chození bylo rádoby ležící Chorvatsko relaxující. Ležet jsme však vydrželi jen jeden den, a to proto, že jsme jeli přes noc a moc jsme se v buse nevyspali. Hned večer se totiž vyhlásily soutěže v tenise a volejbale, takže jsem se přihlásila, kam jsem mohla, v tenise na singly, doubly a mixy i přes handicap, že jsem tenis pořádně nikdy nehrála. Každý den jsme začínali power jogou či pilatesem, odpoledne se konal aqua aerobic a večer nás potrápili aerobikem nebo pilatesem. Tenis ze začátku vypadal vtipně, postupně jsem si pohyb osvojila a v mixech jsem se Zbyňkem dokonce bojovala o 3. místo. Den tedy vypadal tak, že jsme se probudili ranním cvičením, po snídani hráli až do oběda turnaje, odpoledne se placatili na pláži nebo cachtali ve vodě a večer po cvičení a večeři se hrály společenské hry jako poker, karty apod. Někteří se snažili číst anglické články, ale brzo mě to unavilo a chodila jsem spát. :-)
Třetí den už jsme nevěděli co by, tak Zbyněk s Lukášem vymysleli výlet do hor. Zbyněk o tom mluvil už v ČR a zjišťoval mapy či stezky, ale v podvědomí se mi usídlila myšlenka na max. 4 hodinkový výlet. I když na místě značky ukazovaly 4-hodinový výšlap, stále jsem si nechtěla připustit, že bychom si zopákli nějaký z rumunských výletů. Ukazatel se vyjevil bohužel jako přesný a my 3 hodiny traverzovali do sedla (vyráželi jsme klasicky po ranním cvičení a mohutné snídani v 10 hodin), potom ještě 1,5h šli hřebenovku na vrchol a zpátky hopskali po kamenech asi 3 hodiny... měla jsem tenisky a hlavně spíš neměla hole, takže to byl opět záběr na kolena, takže jsem se trápila asi až do 18 hodin do večera... pohledy byly úžasné, když se člověk podíval zdola, ani to tak vysoko nevypadalo, ale vědět, že půjdu takovou štreku, asi bych to znovu nešla... nebo se lépe psychicky připravila. Odměnou mi byly 2 stromy fíkovníků, takže jsem se přecpala fíkama, mňam!
Následující den jsme měli zaplacený fakultativní výlet do Bosny a Hercegoviny, takže si nožičky odpočinuly v autobuse. Hlavním cílem výletu bylo město Mostar a vodopády. Cestou jsme se stavovali do turecké vesničky Počitelj se středověkým hradem a mešitou. Příjemné místo na řece Neretvě, které využívá turistických zastávek podobných výletníků, děti i ženy zde každému za 1 euro nabízí kornout plný ovoce, dále cinkrlátka, turistické mapy a průvodce. Do Mostaru jsme dorazili kolem poledne, společně jsme si prošli turecký dům a mešitu, která byla přizpůsobená turistům, takže ženy nemusely být zahaleny a byla otevřena prakticky celý den, muslimové se modlili na jiných místech. Mostar je rozdělen řekou na dvě poloviny, jedna na pravém břehu je křesťanská, druhá polovina je muslimská. Zajímavé byla informace od paní průvodkyně pro přechod přes hranice. Nabádala nás, ať hlavně máme nějaký pas. Pokud jel někdo do Chorvatska jen na občanku, na tento výlet si musel půjčit knížečku, aby aspoň celníkovi zamával před nosem, že něco takového má. Kdyby se celník potřeboval dívat blíže, rozdíly tváří by nepoznal... jsme prý pro ně "ten evropský typ". (Nutností bylo, aby bruneta neměla půjčený pas od blondýny, nebo dlouhovlasý pán od plešatého.) Zajímavé, asi tak, jako nám připadají všichni Číňani také stejní. :-)
Z fotek z roku 1993-94 z konfliktů po jugoslávské krizi a bojích mezi bosenskými Muslimy, Chorvaty a Srby bylo vidět totální zničení města Mostar. Hlavní historická památka Stari most (památka UNESCO) jako i další významné kulturní památky i běžné domy byly pomocí tureckých stavitelů s pomocí peněz z Evropské unie a Japonska obnoveny. Ze Stareho mostu jako atrakce pro turisty párkrát za den skáče hoch do řeky. Jakmile sesbírá dost euro, hupsne z mostu. Řeka Neretva není příliš hluboká, ale přesně pod vrcholem Mostu je prý malá tůňka. Dospívající mladíci tam skáčí od nepaměti, aby prokázali, že už nejsou dětmi, nýbrž dospělými muži.
Chtěla jsem navštívit další mešitu, ne jen tu upravenou pro turisty, ale narazili jsme jen na jednu a ta byla v dezolátním stavu, uvnitř byly pouze lavice a byla zavřená. Chození po cinkrlátkách u Zbyňka dlouho neprošlo, takže jsme šli do restaurace na čevapčiči a ražniči. Turci mají prostě výborné mleté maso, mňam.
Další zastávkou na výletě byla vesnička Medžugorie, která se stala slavnou nedávno, když se zde prý zjevila panna Marie. Příliv turistů i věřících na toto poutní místo bylo znát, vesnička byla krásně čistá, upravená, stavělo se mnoho nových domů a stánky se suvenýry a hospůdky kolem jedné hlavní ulice měly tržbu.
Předposlední zastávkou a hlavně osvěžením po parném dni byly vodopády Kravice, 150 m na šířku a přes 30 m spád. Parádní studená voda na plavání a spoustu vodopádků na masáže, dokonce i sráz na skákání. Lidí bylo sice hodně, ale zdrželi jsme se jen na koupání a na pivečko, takže to bylo akorát. Poslední technická zastávka byla u Bačinských jezer, hlavně pro fotografy, v jezerech na chorvatské straně jsou pijavice, takže jsou krásná jen na pohled a možná na nějaké rybaření.
Počasí nám přálo celý týden, chatky, ve kterých jsme bydleli, byly bohužel dřevěné a podlahy a vlastně i postele strašlivě vrzaly. Když chodili kluci ještě ráno běhat, v 6 hodin se ozývaly zvuky, jako by v chatě chodilo stádo slonů. Příště spíš doporučuji stany, jak si kdo ustele, tak si lehne, a všudepřítomných mravenců se stejně nezbaví. :-)
Třetí den už jsme nevěděli co by, tak Zbyněk s Lukášem vymysleli výlet do hor. Zbyněk o tom mluvil už v ČR a zjišťoval mapy či stezky, ale v podvědomí se mi usídlila myšlenka na max. 4 hodinkový výlet. I když na místě značky ukazovaly 4-hodinový výšlap, stále jsem si nechtěla připustit, že bychom si zopákli nějaký z rumunských výletů. Ukazatel se vyjevil bohužel jako přesný a my 3 hodiny traverzovali do sedla (vyráželi jsme klasicky po ranním cvičení a mohutné snídani v 10 hodin), potom ještě 1,5h šli hřebenovku na vrchol a zpátky hopskali po kamenech asi 3 hodiny... měla jsem tenisky a hlavně spíš neměla hole, takže to byl opět záběr na kolena, takže jsem se trápila asi až do 18 hodin do večera... pohledy byly úžasné, když se člověk podíval zdola, ani to tak vysoko nevypadalo, ale vědět, že půjdu takovou štreku, asi bych to znovu nešla... nebo se lépe psychicky připravila. Odměnou mi byly 2 stromy fíkovníků, takže jsem se přecpala fíkama, mňam!
Následující den jsme měli zaplacený fakultativní výlet do Bosny a Hercegoviny, takže si nožičky odpočinuly v autobuse. Hlavním cílem výletu bylo město Mostar a vodopády. Cestou jsme se stavovali do turecké vesničky Počitelj se středověkým hradem a mešitou. Příjemné místo na řece Neretvě, které využívá turistických zastávek podobných výletníků, děti i ženy zde každému za 1 euro nabízí kornout plný ovoce, dále cinkrlátka, turistické mapy a průvodce. Do Mostaru jsme dorazili kolem poledne, společně jsme si prošli turecký dům a mešitu, která byla přizpůsobená turistům, takže ženy nemusely být zahaleny a byla otevřena prakticky celý den, muslimové se modlili na jiných místech. Mostar je rozdělen řekou na dvě poloviny, jedna na pravém břehu je křesťanská, druhá polovina je muslimská. Zajímavé byla informace od paní průvodkyně pro přechod přes hranice. Nabádala nás, ať hlavně máme nějaký pas. Pokud jel někdo do Chorvatska jen na občanku, na tento výlet si musel půjčit knížečku, aby aspoň celníkovi zamával před nosem, že něco takového má. Kdyby se celník potřeboval dívat blíže, rozdíly tváří by nepoznal... jsme prý pro ně "ten evropský typ". (Nutností bylo, aby bruneta neměla půjčený pas od blondýny, nebo dlouhovlasý pán od plešatého.) Zajímavé, asi tak, jako nám připadají všichni Číňani také stejní. :-)
Z fotek z roku 1993-94 z konfliktů po jugoslávské krizi a bojích mezi bosenskými Muslimy, Chorvaty a Srby bylo vidět totální zničení města Mostar. Hlavní historická památka Stari most (památka UNESCO) jako i další významné kulturní památky i běžné domy byly pomocí tureckých stavitelů s pomocí peněz z Evropské unie a Japonska obnoveny. Ze Stareho mostu jako atrakce pro turisty párkrát za den skáče hoch do řeky. Jakmile sesbírá dost euro, hupsne z mostu. Řeka Neretva není příliš hluboká, ale přesně pod vrcholem Mostu je prý malá tůňka. Dospívající mladíci tam skáčí od nepaměti, aby prokázali, že už nejsou dětmi, nýbrž dospělými muži.
Chtěla jsem navštívit další mešitu, ne jen tu upravenou pro turisty, ale narazili jsme jen na jednu a ta byla v dezolátním stavu, uvnitř byly pouze lavice a byla zavřená. Chození po cinkrlátkách u Zbyňka dlouho neprošlo, takže jsme šli do restaurace na čevapčiči a ražniči. Turci mají prostě výborné mleté maso, mňam.
Další zastávkou na výletě byla vesnička Medžugorie, která se stala slavnou nedávno, když se zde prý zjevila panna Marie. Příliv turistů i věřících na toto poutní místo bylo znát, vesnička byla krásně čistá, upravená, stavělo se mnoho nových domů a stánky se suvenýry a hospůdky kolem jedné hlavní ulice měly tržbu.
Předposlední zastávkou a hlavně osvěžením po parném dni byly vodopády Kravice, 150 m na šířku a přes 30 m spád. Parádní studená voda na plavání a spoustu vodopádků na masáže, dokonce i sráz na skákání. Lidí bylo sice hodně, ale zdrželi jsme se jen na koupání a na pivečko, takže to bylo akorát. Poslední technická zastávka byla u Bačinských jezer, hlavně pro fotografy, v jezerech na chorvatské straně jsou pijavice, takže jsou krásná jen na pohled a možná na nějaké rybaření.
Počasí nám přálo celý týden, chatky, ve kterých jsme bydleli, byly bohužel dřevěné a podlahy a vlastně i postele strašlivě vrzaly. Když chodili kluci ještě ráno běhat, v 6 hodin se ozývaly zvuky, jako by v chatě chodilo stádo slonů. Příště spíš doporučuji stany, jak si kdo ustele, tak si lehne, a všudepřítomných mravenců se stejně nezbaví. :-)
Fotky z Nového Zélandu.
<< Home