Po měsíci...

Již je to měsíc, co jsme pryč z České republiky a tak nastává čas první rekapitulace... Letmo pohledem na finanční situaci jsme se samozřejmě plácli přes kapsu a podle toho, co nám tu všechno chybí, se budeme plácat ještě pár měsíců. Největším výdajem byly kola a pak jídlo. Když jsme počítali, co tu všechno pro... jíme, je to cca 4000Kč na jednoho. A to ne, že bychom si nějak užívali, nakupují se věci v akci a na střídačku jsou to těstoviny na 100 způsobů, kus-kus se zeleninovými směsmi, rýže či brambory s kuřecím masem nebo rybou. Cena jídla ve školním "bufetu" tu vyjde nejméně na $5.50 (těstoviny do krabičky) nebo jídlo v čínské, korejské restauraci $10.
Jak jsme na tom byli s aktivitami? Letmo zrekapitulujeme... předminulý týden jsem chytla před víkendem angínu kombinovanou s lehčí chřipkou, ale během pár dnů jsem to vyležela. Minulý víkend jsem při výletě spadla z kola a léčím si odřeniny na dlaních, na bradě a naražené levé zápěstí. To mi ještě chvilku zabere... a tak jsme se dostali ke zrekapitulování levostranného života na NZ. Je to pěkně na prd... člověk, když si změnu nevyzkouší na vlatní kůži, ani by si ji neuvědomil. Tak například: zamykání odemykání zámků doleva, otevírání kohoutků na vodu doleva (tak to je prý stejné, každopádně tady nepoužívají baterie, tak si to nepamatuji), vyměněné strany brz na řídítkách kola, ... Tak se mi stala nehoda. Brzdila jsem pravou rukou zadní kolo... jenže ejhle, ono to nebylo na zadní kolo, ale na přední. A zatímco přední kolo stálo - brzda je zdá se příliš citlivá, zadní pokračovalo dál a já letěla přes řídítka. Mohla za to paní, která vstoupila s kočárkem na přechod, když jsem se rozhodovala, že teda zatočím vlevo... a to jsem chtěla pouze přibrzdit. Teď u je mi do smíchu, ale Zbyněk mě z hlavní asfaltové silnice sbíral dlouho. Naštěstí mě žádný řidič zezadu nepřejel, ale naopak mi nějaký pán věnoval pár náplastí. Bradu jsem naposledy měla rozbitou v 6-ti letech... Přemýšlím, jestli bych tento týden neměla raději zůstat zalezlá pod peřinou. :-)
K rekapitulaci stavu věcí, které budou potřeba na výletování... Studenti na NZ totiž mají prázdniny 3 měsíce a půl, od poloviny listopadu do začátku března, takže i my se v létě někam vydáme... už se nám to krátí, léto začne, co by nevidět. Takže jsem si pořídila spacák, extrém do minus 22, což v létě asi nevyužiju :), a Zbyněk koupil stan pro 3 osoby. Resp. pro nás 2 a baťohy.


Další nákupy omezujeme, až co bude potřeba, například cyklistické oblečení je tu tak drahé, že si Zbyněk raději nechá poslat z ČR to stávající, mě asi čeká nákup. Tedy aspoň vyztužených kalhot... Nějaké oblečení jsme koupili v místním second-handu, kdo by si pomyslel, že budu chodit v "druhé ruce", ale ani Číňani tu nemají extra levnější věci.
A rekapitulace práce na fakultě přijde zítra... oba se Zbyňkem máme prezentace. Ale neočekávám, že by nás poslali domů. :-) Takže si dennodenně užijeme cestu na fakultu, já pěšky s MP3 přehrávačem, Zbyněk na kole a večer si "ťukáme" ještě doma.
O víkendu jsme byli navštívit botanickou zahradu cca 30 minut od centra. Jeli jsme zase s partou autem a protože původně plánovaný Fiji festival nestál za nic, kochali jsme se krásným počasím a uklidňující zelení s barevnými květinkami v obrovském parku. Festival se konal na malém náměstíčku ve vzdálené městské části Manukau a kromě hlavního pódia odkud se ozývala netradiční hudba a zpěv z úst nějaké mužatky jsme měli možnost shlédnout stánky s orientálním jídlem a spoustu občanů tmavé pleti. Nechtěli jsme riskovat odumření chuťových buněk z kořeněných jídel, pivo ani jiný alkohol se na veřejných místech neprodává, takže jsme to vzdali asi po 10 minutách.
V zahradě jsme pak strávili asi 2 hodiny a většinu jsme si prošli a nafotili. Je čím dál hezčí počasí, takže to často táhne ven, i když já jsem pořád taková zmrzlina, že jsem ráda, že jsem si přivezla svou zimní bundu. :-)
Fotky k prohlédnutí ve fotogalerii...