doma, na fakultě, na výletě...

Blíží se další víkend a další týden je za námi. Připadá mi, že to utíká strašně rychle, přes den jsme na fakultách, večer přijdeme domů, udělám večeři, Zbyněk jede případně trénovat na volejbal a hned je půlnoc. Chodíme do centra, kde máme oba univerzity, většinou pěšky, což zabere cca 35 minut. Ne, že by to byla ztráta času, člověk se příjemně projde, ale čas pak letí. Zatím se často střídá sluníčko s přeháňkami, ale prý asi měsíc než jsme přijeli, pršelo vkuse třeba 3 dny. Časem budeme jezdit do školy i na kole, ale zatím si netroufáme a také nemáme zajištěnou kolárnu, venku kola nechávat nechceme. Část Mt Eden mi přijde dost bezpečná, občas v parčíku potkám "houmlesáka" nebo partu podivně vypadajících lidí, ale večer jsem zatím neměla problém. V centru už je divných lidí více a většinou mě místní varují, ať po centru a v přilehlých částech nechodím po setmění sama. Jsem ráda, že jsem nakonec nevzala ubytování na kolejích v centru.
Dneska mě skolilo nějaké nachlazení, snad to nebude angína, zkusím to vyležet, protože jsme chtěli jít zítra do muzea a trochu se projet na kolech.

Ještě se vrátím k výletu, který jsme podnikli v pondělí s Čechama (fotky na Picasu). Všichni měli volno, takže jsme si ho udělali taky, a vyjeli jsme na sever. Nebylo nic moc počasí, ale aspoň nepršelo, takže Vašek se Zdendo chtěli jet vyzkoušet nové neoprény do moře, případně si půjčit surf. První jsme navštívili pláž a rezervaci Long Bay. Krásná dlouhá pláž s bílým pískem (na západním pobřeží je písek jen černý), spousta travnaté plochy na pikniky a na opalování, žádné atrakce ani stánky. Dost foukalo, ale byl odliv, tak jsme si prošli krátký walk po značené stezce po pláži a zpět po pevnině. Vyjeli jsme dál a asi hodinku od Aucklandu nás vysadili na treku Okura. Se Zbyňkem jsme nechtěli jet na další pláž, kde bychom mrzli. Kluci i s Romanou a Míšou pokračovali na Orewa Beach, kde se počváchali v neoprénech, pak se projeli "v motokárách na bobové dráze" a za 3 hodiny nás vyzvedli po cestě zpět. My jsme si mezitím prošli parádní prales, nebylo kam zabloudit, cestička byla upravená, vše pěkně značené a náročnost opravdu minimální. Kiwíci mají zvyk chodit bosi, takže i proto bývají cesty pěkné. Potkali jsme maminku s dvěma prckama (cca 8 let) a boty jim nesla v ruce. :-) Místy byla bahňačka, tak jsme se pak prošli i po pláži. Cestou nás chvilku hřálo sluníčko a pak jsme se rychle oblékali, když na pláži začalo foukat a přehnal se prudký déšť. Příjemný výlet na půl dne.

No a jak to chodí přes týden na fakultách? Já už jsem tam "jako doma", mám přidělenou kancelář, počítač (jen ještě čekám na identifikační číslo a nějaké formality k přístupu do knihovny atp.), donesla jsem si tam hrníček a na kafe a čaj chodím zadarmo do zasedačky. Scházejí se tam lidé z ústavu, přes poledne hrají bridže, čtou noviny, povídají si... V úterý, čtvrtky chodím na semináře pro 7 lidí, které vede pan profesor John. Sice se moc nechytám, ale terminologii si časem osvojím. A ve čtvrtky také bývají workshopy, kde se sejdou spolupracovníci (kamarádi) Johna, řeší se nějaká ta matematika, nebo co je nového ve světě numerické analýzy, ukazují se fotky z konferencí atp.

kancelář, u okna mají místo Číňanka Valerie a Němec Daniel

John Butcher je skutečně kapacita, všichni v oboru ho znají a já lituji, že jsem se o něm dozvěděla tak pozdě. Možná bych přemýšlela jet dělat celé Ph.D. tady. A konečně je zde přístup, že se na numerickou analýzu nekouká jako na podřadný obor. (Jako např. na domácí fakultě, která je postižená informatikou.)
Po workshopu chodíme společně do blízké čínské restaurace, kde si sedneme ke kulatému stolu, uprostřed je kulatý otočný podnost a kolegyně Číňanka Angela nám dělá vrchní objednávačku. Číšníci obcházejí s tácy nebo vozíčky naplněné miskami, ve kterých jsou různě velké porce různých druhů čínských jídel. Například hrstka zapečené rýže s masem zabalená v listu, mořské řasy, smažené tofu, noky plněné různými hmotami, zeleninové směsi či plněná zelenina... no prostě si na podnos naskládáme třeba 6 mističek s různými jídly a kdo co chce, to si otočí k sobě a část si dá na talířek. Hlavním jídlem je většinou jeden velký talíř nudlí se zeleninou (chřest, houby, řasy,...), který se také růzděluje. V čínské restauraci dostanete čaj zdarma a jí se samozřejmě hůlkami (ale není problém si objednat příbor, já jsem však z hůlek nadšená). :-) U kasy většinou jeden zaplatí vše a na rovné díly se finance rozpočítají. Přibližně vyjde jídlo na $10. Na prvním obědě jsem byla "vylekaná" a málo asertivní, takže jsem se najedla málo (za stejné peníze). :-D

hlavní budova Aucklandské univerzity, sídlo vedení

Albert park před AU a pohled na fakultu věd

Zbyněk má sice kancelář, ale zatím nemá počítač ani připojení k síti. Fakulta se stěhovala, také v pravý čas chvilku, co jsme přijeli, z hodně vzdálené části přímo do centra Aucklandu. Takže jsou naše univerzity od sebe vzdálené cca 7 min a Zbyněk kouká přímo na hlavní ulici Queen street. Jeho vedoucí je ambiciózní mladý Číňan, takže se bude muset ohánět, aby plnil zadané úlohy. Číňani a Japonci jsou úplně odlišnou skupinou od Kiwíků, protože Kiwíci mají na všechno čas a efektivnost práce není moc vysoká. Ale asi jsou všichni v klidu, dělají si podle svého tempa. Snad to tak taky zvládnem. :-)

pohled ze Zbyňkovy kanceláře na hlavní křižovatku (když mají chodci zelenou, chodí se i do kříže)

fakulta AUT

Tak víš o nás téměř všechno, nic novějšího zatím není. Jakpak se máš Ty? Napíšeš nám email? :-)