A leden je téměř u konce

Snad jsme si vybrali léčení na celý rok dopředu... mně po náročném výstupu na horu Osudu a pravděpodobně po prochladnutí přemohl bacil, takže jsem ulehla asi na týden s angínou a musela zůstat doma. Naštěstí jsem se obešla bez doktora, protože jsem měla zdravotnickou pomoc "na telefonu", přesněji na ICQ. :-) Děkuji, Vlasti. A Zbyněk se teď léčí s infekcí oka. Původně jsme mysleli, že je to zánět spojivek, ale v lékárně nám magistr poradil protizánětlivé kapky do očí Opět jsme se obešli bez návštěvy doktora, jen má Zbyněk rudé oči jako králík a musí nosit sluneční brýle, ale přes to pořád "brejlí" do notebooku. No, co se dá dělat, dodělá projekt a frrrčíme na jižní ostrov... Už brzo, snad za 3 týdny? Juchúúú.

Včera jsme si udělali odpočinkový výlet do Shakespeare národního parku, autem asi hodinku z Aucklandu. Bylo parádní počasíčko, slunko pařilo, moře bylo sice za odlivu, ale osvěžující, lidí relativně málo a taky už jsme se trefili na poprvé přes ty šílené Aucklandské dálniční nadjezdy. :-) V parku jsou rozlehlé plochy pro pikniky a hry. Potkali jsme hrající si děti s balónky přes Malajce a Indonésany kopající mičudu, Maory a Maorky hrající rodinné rugby, Araby a Indy dělající barbecue a Číňany a Turky a .... Pláže byly pozvolné s bílým pískem se spoustou windsurfařů a rochnících se dítek. Dopoledne jsme si odpočinuli na horkém písku, pak si dali sushi obídek, který jsem už zručně připravila předem, a protože Zbyněk mě přemlouval k procházce, že ho to tam nebaví, vybrali jsme podle mapy lehký "trečík".

Za odlivu se člověk projde, než si zaplave...

Ale jako obvykle jsme se netrefili na stezku, takže jsme se vydali po přibližné trase. Co by to bylo za "procházku" bez Zbyňkova hesla: "Cesta nemusí být dlouhá, hlavně když je drsná." A tahle byla drsná a taky dlouhá. :) Nejdřív to bylo prima, potkali jsme sběrače mušlí, pár turistů, kteří si mysleli, že jdou dobrou cestou, ale brzo to vzdali, a rybáře, kteří se divili, kudy se šplháme, a spokojené koupající se děti. Vypadalo to tak, že jsme v páskáčích hopskali po skalnatém pobřeží v mapě popsané jako cliffs (útesy, srázy) a když už to vypadalo, že to dál nejde, Zbyněk zdolal pomyslnou třešinku horolezeckou vložkou mysu, mě vytáhl a zachránil před potupnou cestou zpátky. Zvládli jsme to, pozdravili udivené rybáře, pak minuli bezstarostné děti na krásné soukromé pláži, kde se mísil bílý písek s tmavým a vydali se hledat značenou cestu. Urazili jsme další část cesty po útesech, udělali krásné fotky a vyšplhali jsme po nezpevněném srázu k nějakému plotu. Jaké překvapení, když jsme za po pár krocích narazili na schody, které vedly zpět na pláž! Grrr... Nu, což, zase jsme viděli podmořský kabel a snad jen jako krátkodobou památku mám poškrábané rameno.

Odliv jako stvořený pro sběrače mušlí, nikomu se tak daleko asi chodit nechtělo.

Cesta zpátky byla už jen nudným šlapáním po loukách mezi výběhy pro neindetifikovatelné ptáky a s krásnými výhledy na moře, dokonce na aucklandský Sky Tower a okolní ostrůvky. Odměnou bylo vykoupání v moři a chlazené francouzské víno doma v ledničce. :-D

Více fotek ve fotogalerii.