Najdi rozdíl

This message has been written by Zbynek ;)

Poznej jeden rozdíl:


Ano, moje úžasné kolo, které jsem začínal mít rád, jsem vyfotil na druhé straně domu. Jinými slovy mi z kola zbylo jenom sedlo (mimochodem poměrně kvalitní) a zbytek mi někdo sprostě ukradl :(. Je to poměrně zvláštní zjištění, že v této krásné zemi plné příjemných lidí, kteří se Vám snaží kdekoliv pomoci, se KRADE. Bohužel tato zkušenost mě vyšla na 550 NZD, ale teď k věci jak se to vlastně stalo: „Po snídani, jsem si užíval příjemnější část dne a to cestu na kole školy – už poučen z předchozích cest, kdy jsem pochopil, že řidiči v Aucklandu cyklisty prostě ignorují, jsem se rozhodl, že dnes budu opatrný a pozornost si vynutím kopáním do aut řidičů, kteří nechápou, že i já mám svoje místo na silnici. Až na křižovatku New North - Porters, kde jedna řidička nechápala, že i já můžu mít přednost, cesta proběhla v pohodě včetně sjezdu ze Symodst k AUT Library). Jako obvykle jsem kolo zamknul k “účku“ zabetonovaného do země pod přístřeškem u knihovny. Přežil jsem asi 6h “dělání vědy“ na fakultě, převléknul se a těším na akční cestu domů. Sjedu výtahem do přízemí, jdu ke knihovně a dívám se na dvě kola, které jsou přivázané na stejném stojanu jako moje kolo a přemýšlím, jak se tam mohly vlézt (fáze zapírání). Přijdu blíž a přemýšlím, kam mi někdo mohl kolo přeparkoval (stále fáze zapírání). Pak mi dojde, že moje skoro nové kolo je prostě pryč (fáze uvědomění), obejdu knihovnu kolem dokola (asi zapírání s uvědoměním) a nikde nic. Potkal jsem slečnu z místní security, která mi poradila volat policii – co taky asi jiného …. Protože jsem neměl telefon (a taky proto, že v komunikaci po telefonu si moc nevěřím – ať žije Kivijská angličtina ;)), jsem šel za Pájou, že tam zavoláme spolu. Pomalu mi začalo docházet, že moje zamknuté kolo mi někdo prostě ukradl (začíná fáze vzteku) a vůbec mu nevadilo, že moje kolo bylo bez sedla (které si asi vzal z vedlejšího kola). S Pájou jsme zavolali na Policii, kde nám řekli, že musíme zajít na služebnu a vyplnit formulář o krádeži a tak se i stalo. Bohužel mimochodem opravdu příjemný policajt nám potvrdil, že asi máme smůlu a kolo asi už neuvidím :(. Když jsem jel autobusem domů, se fáze vzteku projevila naplno – užíval jsem si myšlenky typu jak najít a zabít (asi jak Američani Bin Lábina v Íráku) toho co mi ukradl moje kolo (fáze vzteku). Přijel jsem autobusem na zástavku na Dominion road a se sedlem a helmou se vydal k liquer shopu, že si konečné koupím něco dobrého (fáze smíření). Na konec vyhrál:


Proběhla párty, kdy jsme se loučili s Romčou a Vaškem, kteří odlítají na Tahity a moje kole je prostě fuč (uvědomění)." Tak mi holt nezbude nic jiného, než začít běhat :), aspoň udělám něco pro svoje zdraví a běhání po Aucklandu je rozhodně bezpečnější než jízda na kole. Na druhou stranu, když jsem kupoval Jima Beama jsem potkal kluka na vozíku bez nohou – co je ztráta kola, proti tomu když ztratíte nohy? Nic. Buďme rádi, že jsme zdraví a můžem si z toho vzít poučení. Prostě asi nemá smysl si v Aucklandu kupovat “drahé“ kola – hlavně pokud ho nemáte možnost schovat na opravdu jistém místě (třeba u Páji ve škole :) ).

Mimochodem, jestli uvidíte někoho cizího jet na mém kole – tak mu důrazně vysvětlete, že krást se nemá ;-).
(Finished at 1:06am after 3x JB, 2x beer and many of Vasek’s drinks ;-) ) Good night and enjoy the Tahiti vacation.