Příroda i kultura

Výlety, které jsme už s autíčkem podnikli, byly vesměs do regionálních parků - do pralesů, kde jsme prošmejdili turistické cesty, obhlédli výhledy, jezera či přehrady. Kolem Aucklandu je toho spousta, jen mi občas připadá, že je to všechno "na jedno brdo". Resp. člověk si šlape pralesem, z kopce do kopce a odměnou je mu výhled, návštěva netradičního místa apod. Takže ani není moc popisovat, vybíráme zatím místa, která jsou turisticky méně navštěvovaná, hlavně proto, aby tam byl klid. Protože jsou cestičky pěkně upravované a terén méně náročný, v klidu se můžete předbíhat s rodinkou, která si v batohu nese rádio, nebo má minimálně dvě hlučné a hyperaktivní děti. To nee, v přírodě se chceme kochat zelení, čistým vzduchem a klidem. Když si šlapem do kopce, přemýšlíme si nad svými věcmi, nebo nemyslíme vůbec a čistíme hlavu. V nudném části úseku nebo při šlapání z kopce si pak povídáme, hlavně o vzpomínkách. :-) Tak jsme navštívili se švédkou Annikou (tu jsem musela trochu bavit anglicky) Waitakere Rangers v oblasti známé pláže Piha. Na to, že to byl náš první výlet autem, jsme si naložili pěknou makačku, cesty jsou tam uzoučké a samá serpentina. Až na pár "faux-paux" jsme to zvládli a hlavně se nikomu nic nestalo. Předchozí sobotu jsme se vydali na opačnou stranu, na jihovýchod a navštívili Hunua Rangers, známé cyklistickým okruhem a vodopádem. Naložili jsme místo dalšího pasažéra kola a viděli oblast přehrad obklopené pralesy. Bohužel se nesmělo koupat a když jsme pozdě odpoledne dorazili k vodopádům, už byla zima. Opět v turisticky oblíbených místech jsme se moc nezdržovali a uťapkaní jsme byli na konci dne pěkně.




Kulturu jsem si užila s aucklandským sborem, kdy jsme měli dva koncerty Handelova Mesiáše. Vzpomínala jsem na dobu před 4 lety, kdy jsem se seznámila s Musicou Bohemicou, super muzikanty, dirigentem Krčkem, jak nás trápili s vyzpíváváním osminkových pasáží... a teď jsem to měla bez práce. Lehce jsem se včlenila do sboru, kde mají členové od 30 do 75 let, tento kousek zpívají každoročně před Vánocemi a jedna kolegyně mi spočítala, že chodí do sboru přes 40 let a Mesiáše zpívala minimálně 60x. Pravda, umí to zpaměti, ale užívá si ještě ty koncerty? Já si to užívala. Zkoušky, ač jenom s doprovodem klavíru, byly úžasné, až se mi občas leskly slzy a běhal mráz po zádech. Zkouška s orchestrem, spinetem a varhanami v aucklandské radnici byla taky parádní, včera holt na koncert přišlo spoustu lidí a ti trochu pohltili zvuk ("blbí posluchači" :-))).

na zkoušce v aucklandské radnici

A dnes byl koncert ještě lepší, sopranistka a altistka byly výborné, v orchestru to občas malinko, lehounce ujelo, sbor byl samozřejmě nejlepší a dirigent byl skvělý, inspirativní, pozitivní, nadšený a všechno to přenášel na nás. Na prvním koncertu jsem byla v pasážích, které se zpívaly zpaměti, trochu nesvá a myslela spíš na správná slova a kdy to teda nastupuju, ale dneska už jsem si to užívala, myslela na brněnský sbor VOX, který měl také vánoční koncert, na Alenku, jak mi jako moje sousedka spoluzpěvačka chybí :), na první housle Musica Bohemica, jak to pěkně "šmidlal" v roce 2004. No paráda.

A teď je chvilku volno od všeho, v pondělí se balíme a jedeme strávit Vánoce na pláži a Silvestra někde v horách. Při troše štěstí nám bude přát počasí, takže celých 14 dní budeme spát pod širákem, nebo pod stanem, v nejhorším v autě, navštívíme Čechy Míšu a Zdendu a odpočineme si od Aucklandu a načerpáme nové síly do roku 2009.
Takže kdybychom se do té doby nespojili, tak přejeme

MERRY CHRISTMAS AND HAPPY NEW YEAR!!!!