Nudíš se? Založ blog, publikuj fotky nebo sbírej cache
Víkend byl propršený, šedivý a ufoukaný, byli jsme doma, pracovali jsme, koukali na filmy a relaxovali. Tedy nic zajímavého, čím bych mohla otravovat na blogu. :-) Bohužel právě to sezení a nicnedělání mě po pravdě ubíjí a pořád přemýšlím nad aktivitou, která by mě vyhnala ven i za nepříznivého počasí, která by mou lenost přebila a hlavně, kterou bychom mohli dělat spolu se Zbyňou... a pročítáním blogu mého kamaráda Míry, který je pro každou "špatnost" (v dobrém slova smyslu), pro každou aktivitu, je známý jako "hračička", má za ušima, jsem se pročetla velmi pěknými články, které sepsala jeho přítelkyně, k poutavé aktivitě zvané "geocaching". O hře jsem slyšela už dávno, bohužel však ve spojení s nepříliš atraktivní osobou, která svým podivínstvím dodávala hře bizardnost a nesmyslnost v mé hlavě. Jde o "honbu" za schovanými krabičkami pomocí GPS souřadnic a hádanek po celém světě. Krabičky obsahují drobné předměty na výměnu, cestovní "brouky", geomince a zápisky předchozích hledačů. Já vidím ve hře krásný cíl, tedy kromě motivace najít co nejvíce cache (keš - krabička), také mít povzbuzovadlo k chození, cestování a poznávání. Lidé, kteří kešky vytvářejí, si většinou vybírají místa, která jsou něčím pěkná, zajímavá a turisticky atraktivní.
Po založení účtu na www.geocaching.com (existuje i česká verze na www.geocaching.cz) jsem si vyhledala "místní" keše v Aucklandu... a mám, co dělat, přes 600 úkrytů ve městě. :-) Třeba Míru brzo doženu. A abychom nezaháleli a zjistili, jestli nás to bude bavit, tak jsme dnes večer po návratu ze školy vyrazili do okolí, kde jsem měla zjištěné dvě kešky. GPSku nevlastníme, takže zatím hledáme jen podle maps.google.com. Vzali jsme foťák a čelovku a první místo bylo v parku kousek u hlavní křižovatky. Dokonce jsem vylezla na strom, našli jsme skvělé místo, kde by se keška dala schovat, ale asi jsem vybrala na první pokous moc malou velikost, moc jsme nevěděli, kam se koukat, takže první pokus nevyšel. Zkusili jsme druhé místo, jen přes kopeček od naší ulice, taky v parku a krabici jsme našli téměř za 5 min. Všude tma, nikdo nás neviděl a my se zalogovali, prohlédli si věcičky v krabičce a valili zpátky zalogovat na Internet. :-) A tady je fotka našeho prvního cache.
Pája tipla místo a Zbyňa našel krabičku
Terminologie je jednoduchá, anglické i počeštěné výrazy jsou si ve výslovnosti dosti podobné (muggles - mudlové, cacher - kešer - kačer, cache - keš - keška). A moc se mi líbí spoleh na slušnost a pěkné chování celé komunity, kterou spojuje GEOCACHIIIIING.
Vybráno z diskuse www.geocaching.cz: Jak rozeznat mudlu a geocachera?
- Rozpoznávání dotazem: "Nehledáte náhodou pana Kešku?" nebo "Jdeš za šipkou?"
- Cacher nese v ruce GPS nebo mobil a pořád se dívá-schovává-dívá-schovává...
- Signalizací: Kačer před sebou zamává prázdnou pěstí, jakoby v ní měl GPS. Kačer odpoví tím, že si přiloží ruku na oči jakože hledá.
- Kačeři i ve městě chodí v turistickém oblečení (kdyby museli lézt po stromech, hrabat se v listí nebo se prodírat kopřivama).
Co se ale taky může stát:
- Za holkama u kešky přišla bandička a ptá se: "Máte něco?" a ony "No jo, máme." A bandička: "A co máte?" Samozřejmá odpověď: "Kešku." A banda se podivně podívala: "A to se hulí?"
- Nejenom kačer se s vámi rád porozpráví o GPS navigacích, když se chcete indentifikovat přístrojem.
- Davidův první zákon: Baterky dojdou vždycky 100 metrů před cílem.
- Cache je vždy na druhé straně zdi, potoka...
- Čím blbější souřadnice, tím větší přesnost GPSky.
- Travelbug, pro kterého jdete, už v kešce není.
- Na zamaskování keše je potřeba více materiálu než kolik se ho získalo při vyzvedávání.
- Předchozí nálezce cache se šroubovacím víčkem má vždycky větší sílu.
- Sněhu napadne právě tolik, aby přikryl všechny objekty z nápovědy.
Fotky z Nového Zélandu.
<< Home