Nový rok a nová předsevzetí?

Dlouho, dlouho jsem přemýšlela, co bude náplní nového příspěvku. A dlouho jsem se odhodlávala a nacházela čas jej napsat. Nemohu Tě, můj věrný čtenáři, zklamat. Proto Ti věnuji alespoň pár řádků o ukončení roku 2006 a přání do toho roku nového.

Příjezd do rodného města byl zahájen velice podařenou akcí se spolužáky ze střední školy. Plánovali jsme to dlouho dopředu, zásluhu na organizaci mělo jen pár lidí, ale sešlo se nás mnoho. Dobře jsme se bavili, pili, tancovali a ze Stodolní se odjíždělo k ránu. Moc ráda jsem je všechny viděla.

diskutujeme o životě ;-) (Verča - Praha, já - Brno, Michal - Ostrava)

na střední hodné holky, teď už žádné neviňátka (já, Pepa, Zuzka, Lenka)

Vánoce jsem pak strávila v poklidu, ráda jsem viděla příbuzné, i když jsem neměla dost času si s nimi pořádně popovídat. Štědrý večer byl ve jménu pohádek a uzobávání dobrot (opravdu jsme se všechny holky doma držely a jsem zvědavá, jak dlouho budou cukroví a čokoládky ze stromečku likvidovat, já jsem si do Brna vzala jen hrstku). Hlavně jsem byla ráda, že mám chvilku klid a nemusím na nic myslet.

Už ve středu jsem ale ujížděla do Brna, abych zastoupila kolegyně v kanceláři, které měly dovolenou. Kromě pohodové práce, kdy nikdo nic nepřeháněl s úkoly, se mi ale dostala do rukou zakázka na dodávku z naší firmy sponzorovaná fondy z EU. Takže čím se teď stresuju jsou formuláře a postupy na správné vypracování nabídky.
Vlastně ne, špatně! Nestresuju... pouze se tím zabývám. ;-) Čímž jsem se dostala k avizovanému přání. Nerada bych to nazývala předsevzetím, protože co bych měla plnit, musím odhodláním a vůlí plnit pořád. (To mi připomíná, že jsem se konečně po 4 měsících po příjezdu z Holandska - zemi tučných sýrů dostala na svou původní váhu před Holandskem... pomalu, ale jistě. Není to vidět, ale věřte mi, cítím se fajn. Občas... když na mě můj drahý "nehodí" špatně skrytý kritický pohled. ;-D ) Takže přeji i Tobě, ať se snažíš užívat pěkné chvíle, děláš to, co Tě baví a najdeš zálibu i v tom, co Tě nebaví, ale co musí být. Taky bych si ráda vyměřila víc času na setkávání s kamarády, ale pořád ještě věnuji a chci věnovat každou volnou minutu tomu, na kterém mi teď nejvíc záleží... osobnímu PC? :-)

A čemu že se věnuji tak urputně teď, že nemám moc volna? Ochotnickému divadlu. :) Sbor totiž oslovila amatérská režisérka z JAMu, která má jako semestrální projekt historickou hru-muzikál Hradby. Je o obléhání Brna Švédy a pár lidí ze sboru, kteří jsme se neprozřetelně přihlásili už v prosinci, že do toho půjdeme, dělá křoví a sbor ve většině scén. Celkově není hra dlouhá, obsáhlá ani náročná na počet herců, ale po 14 dní nás každé odpoledne čeká nacvičování jednotlivých scén, zažití si pohybu a akce na jevišti společně se zpěvem a reakcemi na hlavní role. Já jako ochotník z dob základní školy, kdy jsem hrála pejska v pohádce O pejskovi a kočičce a pár vedlejších rolí čertů, vypravěčů apod., se směju, když volám: "Zabijte ho, zrádce, patří na šibenici." a hloupě se kroutím, když mám jako markytánka svádět vojáky. :-D Prostě je to legrace a už příští čtvrtek bude premiéra. Naštěstí se jedná jen o pár představení, takže ostuda snad nebude moc velká. :)
A kdybyste se přece jen chtěli přijít podívat, zde je pozvánka s informacemi:

Ještě jednou mnoho úspěchů v pracovním i osobním životě a hlavu vzhůru, už je líp! ;-)