Sláva nazdar výletům

Skvělou novinkou je blížící se odjezd na Nový Zéland, protože se stává reálnějším a reálnějším. Obdrželi jsme víza a přiklepli nám penízky z fakulty. Paráda!

Je to sice na oslavu, ale mám pocit, že se jdu z oslavy do oslavy... a hlavně teda od pití k pití. Včera jsme oslavovali 2. místo našich volejbalistů na Českých akademických hrách a jak jinak, bylo to velké. Naštěstí jsem odešla včas. Je ale pravda, že se žízeň zahání při sportu opravdu nejlépe pivem. Slabší je to s Kofolou, je až na druhém místě. Ale když už jsme u těch výletů... zase jezdím na bruslích (Evi, prohodila jsem kolečka ;-) ať se ošoupávají rovnoměrně), ale kolo jasně vede.
Minulý víkend jsme zase spáchali původně nenáročnou akci, která nás měla dostat z Brna a od počítačů, ale trochu se to ztížilo. Zbyněk jel otestovat koleno na písek, a tak jsme se v sobotu ráno vydali vlakem do Slavkova, kde se pořádal Česká Pojišťovna Beach Cup. Mraky se sice honily, místy bylo chladno, takže vždycky, když jsem se oblékla, tak sluníčko začalo pařit. Pěkně jsme se přismahli, kluci si parádně zahráli, Zbyněk s Karim bojovali do postup do semifinále, což byl super úspěch, protože spolu hráli po dlouhé době nesehraní.
Odpoledne kolem 17 hodiny jsme s vidinou příjemné mini-večeře vyrazili na kolech na chatu kolegy/kolegyně a kamaráda/kamarádky = manželů Drozdových, kde se konala akce Chvalnov 2008 (sešlost po roce za účelem zavzpomínat na studentská léta a zapařit). Nechtěli jsme jet po hlavní silnici, proto jsme se rozhodli po cyklistických trasách Ždánického lesa apod.


Původní trasa, která by měla cca 20 km nám tak trochu narostla... a po zdolání kopců i příjemného a dlouhého sjezdu právě v přírodním parku jsme rezignovali a závěrečný kus dojeli po státní silnici. Celkově nás to přišlo na nějakých 50 km a tak jsme po mírném bloudění ve vesnici Chvalnov, který má všeho všudy 30 baráků, našli ten správný, a čekala na nás skvělá paní hostitelka Martinka s gulášem a pivem. Zbyněk byl tak unavený, že se mu nechtělo ani zvedat lžíci, ale nabrali jsme energii i nějakým panáčkem domácí slivovičky a večer mohl opět začít. Po čtyř hodinové cestě nás naštěstí nepřekvapil déšť ani vedro, jen se drobně začalo ochlazovat. Večer jsme se proto museli ohřívat panáčkama, ale také tancem... no přišlo mi to jako Cesta z města. Parádní. :-) Zabrnkala jsem nějaké písničky na přání na kytaru a kolem 3 jsme se kutáleli do spacáků. Neděle byla klasicky zabitá, byli jsme unavení a rozbolavení z předchozích výkonů, po poledni jsme se proto sbalili a vydali se na vlak. Jen sjedeme do blízkých Brankovic a pojedeme do Brna vlakem. Možná kdyby se nám chtělo, tak vyskočíme ve Šlapanicích a ještě si uděláme projížďku do Brna... no jak to asi mohlo dopadnout? V Brankovicích byla zavřená bouda a kde nic, tu nic. Vlak podle jízdního řádu v mobilu jel až za hodinu a začalo poprchávat. Tak přece nebudeme sedět a čekat, ale sjedeme to další dědiny... jeli jsme k vlaku až do Bučovic. :-) A tam jsme to zapíchli a byli úplně hotoví.
Zajímavé je, že člověk se pak do Brna úplně těší... čekala nás večeře a fotbal. Parádní víkend.
Tento víkend jedeme na kole pro změnu na jižní Moravu a do Podivína. Ještě vymyslet, jak splašíme kolo na Novém Zélandě. :-)