Dlouho očekávaný Cambridge

Abych nezklamala poctivé a natěšené čtenáře, i po dnešním prvojarním cyklovýletě, který trval cca 5 hodin kolem Brna a který jsme pravda trochu přepískli, se přemáhám a píši zážitky z cesty do Anglie na prestižní konferenci. A FOTKY zde.

Pravda, očekávala jsem úplně něco jiného, některé poznatky nejsou ani zveřejnitelné... všemocný. ;) Obsada jela různorodá, dva páni docenti, jeden hotový inženýr, doktorand-hadwarář a 4 inteligenti (4 doktorandi z ústavu inteligentních systémů) z toho dvě holky (já a Martinka). Nízkonákladové letadlo společnosti Ryanair nás bezpečně odvezlo z brněnskách Tuřan na londýnský Stansted a odtud jsme pokračovali do Cambridge. Koupit jízdenky na vlak nebyl problém, horší bylo, když jsme museli projít kontrolními mašinkami a lístky nám to sežralo, tedy některým, ti poslední byli poučeni předchozí zkušeností. A tak jsme obtěžovali zaměstnance, aby nám je vytáhli z mašin, jak bychom cestu účtovali na fakultě?
Ubytování, které jsme měli booknuté asi měsíc předem jsme našli bez problémů, 10 minut z nádraží, horší bylo, že jsme se naskládali před dveře, ale nikdo neotevíral... Paní domácí jsem totiž dle času letu sdělila, že přijedeme nejpozději ve 21 hodin (našeho času), aby se nebála, že nepřijedeme. A čas jsme si posunovali o hodinku zpátky, přijeli jsme kolem 20 jejich času a paní tedy nikde. Vzala si to tak, že přijedem až v těch 21. A tak jsme zvonili, bouchali a čekali. Pak jsme z vedlejšího hotelu zavolali na telefonní číslo z tabule a paní přiběhla, naštěstí. Další srandovní situace byla, že jsem při blokování potřebného počtu dvoulůžkových pokojů, dávala pozor hlavně na to, aby byly 4 a v jednom domečku. Bohužel nepochopili, že nejsme dvojice a že jedeme jako kolegové, nicméně jsme měli manželské postele s jednou přikrývkou... tákže jsme do půlnoci řešili, kdo to zvládne a kdo ne. :-) Chlapcům se tedy postele rozdělili a holky dostaly aspoň druhou deku. Pokojíčky byly malinké, ale útulné.
Ovšem konec večera přinesl ještě jedno překvapení. Odešli jsme v dobrém rozmaru do originální anglické hospody, kterou nám doporučila paní domácí. Vrchní objednávač dostal ochutnat pár druhů piva a vybral podle svého přesvědčení nejlepší kousek, každý jsme si objednali pintu... a měli, co dělat, abychom to docucali. Blééé, to ale vůbec nebylo dobré. Proto po jednom lehkém anglickém jsme šli zalehnout s předsevzetím, že na příští dny se musí objevit hospoda s českým pivem.
Ráno nás čekala procházka městem na univerzitu Emannuel College, kde se konaly přednášky. Registraci jsme chvilku hledali, ale až na Vaška jsme všichni dostali jmenovky a papíry jako obsah přednášek, část sborníku s abstrakty a CD se všemi příspěvky. Nejvíce se mi líbily příspěvky nazvané jako Keynote, které zahajovaly celou konferenci každý den. Přednášeli je uznávaní profesoři z různých zemí a výborní přednášející. Pak následovaly paralelní sekvence 4-5 místnostech zaměřující se na různé témata konference (Communication & Networks, Engineering Applications, Simulation Environments, Intelligent Systems & Human Models a mnoho dalších). Bohužel jsem se přesvědčila o tvrzení, které jsem vyřkla už před účastí na jakékoli konferenci: chytrý vědec s výsledky není nutně člověk, který svou práci umí "prodat". Prezentace tak mnohdy byly nezajímavé a nesrozumitelné, nehledě na angličtinu. Podle velice elegantního a sympatického Kanaďana pana Micka Andica, se kterým jsem pak měla možnost mluvit, zhodnotil 40% prezentací včetně angličtiny za kvalitní, 20% dobré a 20% přijatelné. O zbytku asi ani nemělo smysl mluvit nebo to byl počet prezentací, které neviděl. :-) Tím, že bylo 5 místností, kde se prezentovalo, účast byla nízká, spíš se přecházelo mezi jednotlivými místnostmi a snahu "chytnout" prezentaci, která vypadala zajímavě. A tak jsem si řekla, že před "tolika" lidmi to už příště zvládnu také. Nebo budu prezentovat poster jako kluci, kteří téměř žádné posluchaře-zájemce o výklad neměli. Nanečisto jsem si to zkusila před třídou doktorandů, na konci dubna jedeme do Hradce nad Moravicí na konferenci Modelování a simulace (MOSIS 2008). A jen ještě poznámka k organizaci... no nic moc. :-)

Úžasné bylo, že jsme sice deštníky tahali pro jistotu s sebou, ale počasí nám vyšlo nádherně. Slunečno, dost sice foukalo, ale teplo. Někteří angličtí otužilci chodili v ťapkách a triku v krátkém rukávě a já proti nim vypadala jako lední medvěd (bohužel stále nemám doléčené nachlazení). Další den jsme měli čas projít si Cambridge, jako studijní město je protkáno spoustou univerzitních míst. Na každém rohu najdete college. A ta je spojena s omezeným vstupem pro turisty a pořádně opečovávaná (zelené trávníky, krásné historické budovy a čisté prostředí). Chytli jsme zrovna prázdniny, takže na těchto místech asi nebyl každodenní šrumec a proto to na nás působilo ještě majestátněji. Zaplatili jsme si vstup do té největší King's College, prošli jsme si krásnou kapli (spíš bych ji nazvala katedrálou) a vnější prostory. Většina byla ale pro veřejnost uzavřena. Krásně jsme se prošli, pokochali se přírodou a kvetoucími narcisy a čekala nás večeře se všemi ostatními účastníky. S Martinou jsme se poctivě převlékaly do formálního, abychom dobře reprezetovaly. Na večeři se to ukázalo jako zbytečné, protože organizace opět zaskřípala a po přípitku skvělým sherry následovala trapná situace, kdy narychlo sháněli židle pro účastníky, kteří si neměli, kam sednout. Lze si ale všimnout, že místnost je skoro jako obrazárna, i menza v této univerzitě je krásný zdobený sál, takže o vše se krásně starají. Večeře byla luxusní, o 5 chodech a dostatečně nás nalívali vínem, takže jsme se pak smáli i hloupé scénce pana organizátora coby kouzelníka. Překvapením večera bylo, když náš školitel (doc. Ing. Jiří Kunovský, CSc. na fotce s námi) vytáhl banjo, které vezl z ČR a začal hrát anglické písničky a na minidataprojektoru promítal text. Ti, kteří Jiřího hru zažili vykládali, že to je otázka do loterie, jak to společnost vezme, ale tentokrát to vzali jako úžasnou atrakci a zpívali nebo alespoň tleskali jako draci. Kanaďan byl nadšený, smál se, tleskal a pořád se ptal, on to fakt myslí vážně? :-) Ukončení večera jsme si zopakovali v nedaleké hospodě se Staropramenem a Quinessem. Pánové se neostýchali a objednávali, pan docent měl před sebou několik piv, které mu objednávali za jeho výkon, takže to měli veselé. Já se bohužel stále léčila, nepila a chodila brzo spát.
Čtvrtek jsme maličko sabotovali a na dopolední přednášky už jsme nešli, rozloučili jsme se předchozí večer a raději jsme naplánovali výlet do Londýna. Jelo nás pouze 5 (na fotce zleva pan doc. Ing. František V. Zbořil, CSc., Ing. Martina Drozdová, doc. Kunovský, já a Ing. Michal Kraus) a proťapkali jsme kus Londýna. Zpáteční jízdenka z Cambridge spolu s celodenním lístkem na metro nás vyšla na £11,20, což byla úžasná cena.Takže jsme viděli u Buckinkhamského paláce pochodující bobíky, koníčky, vojáky se samopaly... málem nás přejelo pár aut, protože jsme se rozhlíželi na špatnou stranu silnice. Přesunuli se na Pickadilly Circuit a Trafalgar (už bez holubů!), Parliament s Big Benem, Londýnským okem a spěchali na Tower. Po cestě jsme se ale zdrželi u St. Paul's Cathedral (omlouvám se za nepřeklady, ale už jen názvy na mě dýchají svou historickou hodnotou), kde se někteří odebrali na prohlídku a někteří byli tak unavení, že raději počkali v nejbližší restauraci... překvapení bylo obrovské, byla japonská, mňam!!!
A k Toweru už jsme přijeli v 17 hodin, kdy bychom měli na prohlídku jen hodinku a to jsme vzdali, protože hrad potřebuje nejméně 3. Takže mám opět záminku, proč se tam vrátit. Ono samotný Londýn není na den, ani na týden... není proč litovat. Alespoň jsme se šli podívat do expozice v Tower Bridge, svezli se výtahem, podívali se na výhledy a do strojovny... majestátní.
Ve vlaku jsme si zdřímli a jak jinak než úspěšný výlet zakončili v hospůdce se Staropramenem. V pátek už jsme jen během rána pobíhali po městě a hledali otevřený obchod a snažili se nakoupit suvenýry, které jsme stejně sehnali až na letišti těsně před terminály. Cesta zpátky už proběhla v pořádku, v Anglii jim až teď začlo sněžit.
Takže zážitky vesměs pozitivní, od pana Kanaďana mi byla pochválena angličtina ;-) a s fakultní partou jsem se fakt nenudila.