Zimní dovolená na jaře

Týden na Ramzové mi nebylo dostatečným ukojením mé snowboardové vášně, proto jsem se rozhodla o zopakování na lepších horách. Hlavním impulzem byla ovšem žádost kamarádky Janči o zorganizování společné dovolené, aby nemusela jezdit sama. Původní plán byl tedy vyčkat na levnou dovolenou Last minute některé agentury. Místa v Rakousku či Itálii jsou dostatečně profláknuté, abych si mohla sama vybrat a posoudit, několikrát jsem měla to štěstí, že jsem na zimní dovolené byla s mamkou a Evčou. Nakonec však přišel nápad, zkusit to opět přes sportovní klub CESA VUT. Potřebovala jsem pouze měsíc předem zajistit 3 místa. Bývá to problém, protože tyto kurzy se rezervují a zálohy platí půl roku předem, takový je o ně zájem, jsou totiž levné! Ale kupodivu se opět našli nezodpovědní instruktoři, kteří si to nakonec rozmysleli a všichni tři jsme mohli jet, tedy já se Zbyňkem a Janča na rakouský Pitztal. Byla jsem tam už dvakrát a středisko je moc prima.

Co se však ještě týden předem mělo změnit? Zbyňa si cca 5 dnů před odjezdem přiskřípl meniskus v koleni (či přetrhl? půjde asi na operaci) a pořád čekal, co z toho bude. 2 dny před odjezdem se rozhodl, že to vzdává, zdraví je jen jedno a kdo ví, co by to udělalo. Pro mě to byla krize, jet sama jen s Jančou a nejlepší náhrada, která mne napadala a kterou jsem byla ochotná akceptovat, byla ségra. A tak jsem jí v pátek ráno budila a lanařila do vyřizování. Naštěstí se chytla, během dopoledne si vyřídila vše potřebné, v sobotu večer přijela do Brna, přespala u nás a v neděli ráno se jelo.
Ve dvoupatrovém autobuse jelo prý 80 lidí, z toho pouze cca 20 rekreantů a zbytek byli instruktoři. Ti se ubytovali v jednom penzionu a program měli na sjezdovce vlastní - učili se na krátkých lyžích, carvingových, měli závody, zkoušky apod., my ostatní jsme si jezdili a dělali vlastní program. Většina byla ubytována na druhém penzionu, jen my s holkama jsme dostaly pokojík v třetím penzionu, všechny byly kousek od sebe, s vedoucími a řidičem. To byl klid! Žádné noční akce, spalo se mi krásně oproti Ramzové. ;-) Na jídlo - polopenzi jsme chodili za rekreanty do jejich penzionku. Měli jsme polopenzi, ráno pomazánky, večer polévku a teplé jídlo, vařili čeští kuchaři, česká jídla, ale servis byl fakt moc dobrý. Jen na nás jeden den vyšla služba s umýváním nádobí - naštěstí se pouze skládalo do myčky a pak uklízelo.

Program byl každý den stejný, od 7 snídaně, 7:55 se už vyjíždělo busem pod ledovec, v 8:30 jel první vláček do střediska a od 8:45 už jezdily první vleky. První, třetí a poslední den jsme měli krásné slunečné počasí, bylo teplo, občas zafoukal větřík a po dopoledním pořádném ježdění a řádění na prázdných sjezdovkách bylo potěšením si sednout venku na lavičky, vybalit si dobrůtky (mé oblíbené suché chleby, zeleninka, jablko a pak nějakou sladkou mňamku) a vyhřívat se bez bund. Odpoledne už byla výdrž slabší, kolem 2 hodiny se dělala pauza na kafíčko v místní restauraci, Janča si vždy přihodila nějaký oku lahodící dezert a pak se ještě jezdilo obvykle do 15:30, 16 hodin. Vláčkem jsme se svezli k autobusu a ten nás dovezl rovnou před penzion. V úterý a čtvrtek bylo zataženo, mlha a foukalo, takže se jezdilo podstatně hůře, ale byli jsme zakuklení a aspoň si obličeje odpočinuly od sluníčka. Taky se končilo maličko dřív, protože viditelnost na sjezdovce byla špatná. Dopoledne to nevadilo, sjezdovky byly krásně zrolbované, ale odpoledne se dělaly muldy a to pak člověk musel makat do kolen, protože před sebe moc neviděl, takže musel být ve střehu. Nejdřív jsme jezdily my holky samy, já s Evčou na prknech, Janča na lyžích (foto2: Evka vpředu, Janča jako bílý flek za ní), třetí den už jsme se držely kluků, aby bylo nějaká změna a hlavně obveselení v kabinkách směrem nahoru. Naštěstí jsme si vybírali "vajíčka", ve kterých se sedělo, stát celý den na nohách - na kotvě bylo namáhavé. První den byl samozřejmě nejlepší, přivítalo nás sluníčko, byli jsme nadšení. Druhý den nás bolely svaly a tlačily boty, pak už si tělo zvyklo a středa byla zase parádní, nekrizová.

Já jsem měla krizový čtvrtek, protože jsem sebou sekla dost škaredě na vrcholku na tvrdý led, dostal mě vítr, který mě úplně převážil, takže jsem pak byla trochu znechucená. V pátek odpoledne už jsem toho také měla dost, dokonce jsem se srazila s jedním německým páprdou na lyžích. Celkově už bylo v pátek hodně lidí, přijeli na prodloužený víkend a bylo to znát. Děda jel vedle mě, to jsem ho viděla, šla jsem do oblouku a najednou hup, lyžař byl přede mnou, v carvovém oblouku, takže jsem vůbec nevěděla, kam má namířeno a já už jsem s rovnováhou neudělala nic. Tak jsem ho sejmula zezadu a pěkně jsem se při pádu přes jeho lyže břinkla zase o ledový povrch do hlavy. PŘÍŠTĚ JEDU JEDINĚ S HELMOU! Byla jsem asi hoďku mimo, jezdit se mi nechtělo vůbec, ale pak jsem si dala sladké doplnění energie a ještě jsme něco s nemocnou Evčou pojezdily. Ale pořád převládá ten parádní pocit ze středy, kdy napadl prašan a my jsme s klukama řádili kolem sjezdovek v prašanu. To jsme byli jako sněhuláci, ale zapadnout a válet se v měkkém snížku, to bylo něco. Akorát se člověk hodně zapotil, když se měl pak vyhrabat. :-)
Každý den po příjezdu na penzion následovala sprcha a odpočinek před večeří a po veselí u jídla jsme si vždy říkali, že si půjdem lehnout... Ale jít v 19 hodin do postele? Co je to za nápad? Naštěstí jsme měli s sebou nějakou tu lahvinku, spřátelily jsme se s partou kluků, kteří měli také o pití a o zábavu postaráno, takže jsme se příjemně družili, hráli Sedmu, populární Čtyři esa (první rozdané eso nalévá panáka, druhé může pít a nemusí a třetí eso panáka dopíjí), městečko Palermo, Elektriku apod. Má oblíbená spací hodina byla pak kolem 22 hodiny, děvčata chodila někdy i později. Dokonce jsem zjistila, že Mirek - na fotce 3 vlevo se mnou a Evkou - byl na 7 měsíců před rokem na Novém Zélandu, takže jsem pořád vyzvídala a nechala si vyprávět, kde byli, co dělali, co viděli, no prostě paráda.
Takže dovolená odpočinková, jeden den jsem se donutila přečíst něco do školy, ale byla to pouze hodinka, spíš relaxační. A to sluníčko bylo naprosto dobíjející. Stačilo si na chvilku lehnout a člověku se ani nikam jezdit nechtělo.

s klukama byla sranda

Všechny fotky si můžeš prohlédnout zde.
Teď se musím chystat na odevzdávání projektu do několika předmětů, v úterý odjíždím na konferenci do Hradce nad Moravicí na 3 dny, ale pak už slibuji, že budu v Brně makat, abych to všechno stihla a měla volné prázdniny a mohla zase někam jet. :-D