Jak ten čas letí

Opět se blíží k poledni a já už jsem si naštěstí na Ondrovi vyprosila zapůjčení notebooku na ráno, abych si v době, kdy ještě všichni spí, mohla nakopírovat fotky a napsat nějaké zážitky.
V pondělí proběhla premiéra, která začala nezvykle slavnostní zkouškou, všichni rozdávali TOI TOIky (zde to není značka jen rychlotoalet, ale znamená to rozdávat ZLOMVAZKY), tedy bonbonky, čokoládky a dobrůtky pro štěstí. Dokonce i od Kašpárka jsme dostali čokoládové berušky. S holkama jsme se pak pořádně zmalovaly...

Zleva: Jana, Hanča, já, dole Eliška

abychom prý byli na jevišti pořádně vidět…

Představení se relativně povedlo, neustále je, co zlepšovat ohledně sladění s orchestrem. Samozřejmě ne po stránce intonační, ale rytmické… někdy je těžké sledovat dirigenta, když se na jevišti vraždí a podobně. O samotných hrách jsem vlastně ještě nenapsala, tak to napravím: První operou je Il Tabardo, ve které se odehrává příběh nevěry ženy kapitána lodi, která se zamiluje do jednoho z námořníků a plánuje s ním utéct. Její muž na to však přijde a milého svůdce uškrtí. V této hře máme jen pár taktů melodie a ani nelezeme na jeviště, zpíváme někde „ze břehu“.
Druhá opera je už lepší a také delší, má dvě jednání. Obě opery se hrají v jednom představení a pouze mezi jednotlivými operami je přestávka, celé to trvá asi 2 a půl hodiny. V opeře I Pagliacci hrajeme venkovany, ke kterým do vesničky přijedou muzikanti a hrají jim svou hru. Hlavní představitelka Nedda je ženou herce, který hraje Pagliacciho, zamiluje se do jednoho z vesničanů a tajně se s ním schází. Pagliacci na to přijde a nemůže se ovládnout, chce ho zabít. Skoro zabije svou manželku, jen aby řekla jméno svého milence, ale ostatní herci ho přesvědčí, aby si počkal na představení, že milenec určitě přijde. Ale ani na představení se Pagliacco neudrží a míchá svou roli se skutečností, zaútočí znovu na svou manželku a doopravdy ji zabije nožem, v tu chvíli se milenec snaží herečku zachránit, tím se prozradí a Pagliacci zapíchne i jeho…
Takže melodie a hudba orchestru je překrásná, sólisté jsou velice dobří a představení mají svým způsobem i morální ponaučení. :-) Premiéru jsem si užívala samozřejmě mnohem více než zkoušky, pocit při potlesku je fakt něco (i když se krčíte vzadu). :-) A ještě jsme všichni dostali růžičky.

Nedda, dirigent, Pagliacci, Caspar (dirigent sboru), šašek Pepe, Harlekýn, milenec Tonio

Po premiéře byl raut, na který jsme se moc těšili, protože jsem si myslela, že tam bude nějaké dobré jídlo, hlavně maso. Ale podávali jen taštičky z listového těsta čímsi plněné. Za to alkohol tekl proudem:šampaňské, vína, piva… Chvilku jsem postála v předsálí a spíš jsem vychutnávala atmosféru u sklenky vína, než abych žadonila o překlad německých proslovů. Pak jsme se s lidmi z orchestru, sólisty a některými z personálu přesunuli do menšího sálu, kde jsme vykládali, pili a pak se také tancovalo. Mrzí mě, že tak málo lidí se tady chce bavit anglicky, buď neumí, nebo se baví jen se svými kamarády. Kluci už si zvykli, že mladé holky – sólistky (mají pár šteků v první opeře) se s nimi nebaví (mají nosíky nahoru) a tak si Češi tvoří svou skupinku.

Přes víkend konečně i tady přišlo pěkné počasí, takže jsme si měli možnost prohlédnout Bamberk, který je třetí v pořadí na seznamu UNESCO s nejvíce zachovanými památkami (po Benátkách a Praze!!). Památek je tu opravdu mnoho, nejvýznamnější asi katedrála a nemohli jsme si nechat ujít vzdálenější hrad Altenberg a výhled na celé město (70 tisíc obyvatel).

A dokonce má Bamberk své „malé Benátky“, jak nazývají část města, ale nikdo mě stejně nepřesvědčí, že to není podobno spíš Amsterdamu. :-)

Teď nás čekají vždy 2 dny s představením, po kterém následuje volný den, a v úterý je závěrečné představení, které odstartuje další premiéry festivalu Sommer Open Bamberk.

Jinak dny probíhají podobně stejně, dopoledne se spí, odpoledne se podniká procházka městem, nebo nákupy. Vystihly jsme s holkama společnou nákupní horečku, takže Eliška s Jančou si koupily boty v Deichmanovi a já jsem narazila na zkrácené džíny a 2 halenky, každé za 5 euro… což jsem nemohla nekoupit. :-) A pak ještě botičky-balerínky, které na české koruny vyjdou cenově příjemně a budu mít „papučky“ do školy. :-D