Hong Kong - den 1.
Za pár peněz jsme si už v červnu přebookovali letenku se zastávkou na dovolenou. Přemýšleli jsme o USA, Los Angeles, kde se po cestě může vézt i větší bagáž v letadle, ale Hong Kong byl podle internetu zajímavější.
Přiletěli jsme v půl osmé ráno, trvalo nám, než jsme se vymotali do správného koridoru k východu, než jsme pochopili, že mezi terminálem a příletovou halou nás veze metro a než jsme se převlékli ze zimního oblečení do hong-kongského vedra. Už jen východ z haly byl jako rána palicí do hlavy = děsné vedro a obrovská vlhkost. Hned jsme nabili 500 HK dolarů ($1 je cca 2,50Kč) na kartu Octopus, která slouží hlavně k placení transportu po HK (jak tramvajky, busy, metro i trajekty), tak i placení u aktrakcí a některých obchodů (Starbucks, McDonald,...). Kartu koupily holky (mamka s Evčou), když byly v Hong Kongu ony, je to opravdu výborný systém. A dokonce, když jedete jen pár zastávek v autobuse, při východu si také "pípnete" a přístroj peníze vrátí. U metra se pípá při vstupu a při výstupu si mašinka sama spočítá, jak dlouho jste jeli, kolik přestupů jste provedli. Tramvajka se platí při výstupu, je to nejlevnější transport po Hong Kong Island a je to $2HK, ať jede člověk, jak dlouho chce. Nevýhodou, pokud nemáte Octopus kartu je, že musíte mít přesně danou částku k zaplacení, řidiči nevydávají a ani občas nevíte, kolik budete platit.
My jsme se jako první jeli ubytovat do Yessin hostelu, který Zbyněk našel a zarezervoval přes internet předem. Sedli jsme na levnější autobus ($40) a jeli jsme asi 50 minut přes 2 poloostrovy a na Hong Kong Island přes podmořský tunel. Všechny autobusy jsou tu naštěstí klimatizované a tak jsme si užívali pohledy na mrakodrapy pod horami, šeď paneláků protkanými ostrůvky zeleně a ruch Číňanů v ulicích města. Při výstupu z autobusu se konala opět rána do hlavy, vlastně to pořád trvá, občas se mi u té změny zamlžují i brýle. :-) Na recepci nám předpovídatelně řekli, že se původní lidé ještě neodhlásili, takže jsme si jen odložili nepotřebné kufry, do baťůžku sbalili plavky a jeli podle Zbyňkova připraveného plánu.
Jako první jsme absolvovali prohlídku města z tramvajky. Celkem dobře jsme se zorientovali podle map a vydali se směrem do centra HK Islandu. V naší čtvrti je Evropanů málo, po čase jsem si ale zvykla a už mi to divné nepřijde. Dokonce nám občas chlapi Číňani radí, na které ulici jsme a kam se vydat. Je to prima, i když se jim moc nedá rozumět. Z tramvaje jsme si prohlédli mrakodrapy a ruch v centru, dojeli až na Western market, což je starší historická budova, kde se prodávají hračky, nádobí, v druhém poschodí jsou látky a v třetí je netradiční restaurace. Byli jsme tam ale brzo, takže bylo dost obchodů zavřeno, příjemné však bylo ochlazení z klimy, které jsme pak často vyhledávali a prokládali tak chození venku. Velmi praktické jsou nadchody, které jsou v centru prakticky všude, nejsou sice klimatizované, ale kromě motajících se Číňanů pod nohama se člověk může kochat a nemusí dávat pozor na dopravu. Zamířili jsme k přístavu a prošli si nákupní centru ICF, kde je na obrovskou plochu málo předražených obchodů. Podívali jsme se k terminálům, kde odlétají vrtulníky na ostrov Macao, odkud vyjíždějí trajekty na krátké cesty mezi ostrovy nebo na dlouhé vyjížďky.
Po dlouhé procházce dokola jsme našli ukryté centrální autobusové nádraží a podle Zbyňkova plánu se vydali na Stanley market a pláže. Nastoupili jsme do dvoupatrového úzkého autobusku a zabrali si místo nahoře vpředu a jízda to byla jako na horské dráze. Za necelou půlhodinu jsme dojeli do čtvrti Stanley, kde jsme během cesty měli pocit, že z křivolaké a strmé cesty vypadneme z útesu do moře. Stanley Market byla pak obrovská tržnice, kde se prodávalo oblečení a cetky. Část obchodů byla i klimatizovaná, takže se to dalo projít, samozřejmě jsme se nechali zlákat a nakoupili pár drobností. Potom jsme se zašli podívat do místního chrámu a jako odpočinkové místo nás upoutala restaurace s deštníky Carlsberg. Číšník, jen co viděl "bílé" tváře, nás lákal dovnitř, že mají obědové menu, salát s pivem zdarma. Neodolali jsme a rovnou si dali to pivo zdarma. :-) Se salátem a než nám donesli salát, už jsme měli další pivo na stole. Oběd to byl lehký a nakonec i příjemný, protože nám to druhé pivo zapomněli napočítat. Asi jsme vypadali hodně žíznivě a unaveně.
Po cestě zpátky do města jsme se těšili, že se vykoupeme v moři. Ujeli jsme pár zastávek a na doporučené pláži jsme se převlékli a hupsli do vody. Sice byla trochu špinavá, ale to tak nevadilo. Horší bylo, že teplotu měla jako teplý čaj. Člověk si trochu zaplavat a už se potil. Chvíli jsme poleželi na hrubším písku a raději jsme si šli dát studenou sprchu do převlékáren. Ale sluníčko pražilo pěkně... 36°C.
Cestou zpátky už jsme začali být dost unavení a tak jsme se ubytovali v pokojíčku, dotáhli kufry, nakoupili v místním supermarketu balené vody, nějaké chleby a piva, dali si sprchu a usli jako špalci až do rána. Slibovaný pokojík splnil očekávání, protože nebyly příliš vysoké. Postel je tvrdší, pro Zbyňka krátká, na pokoji je i toaleta a WC, když člověk sedí na záchodě, už si může sprchovat nohy, takže minuaturní koupelnička, a slibované okno vede někam do dvora, raději jej neotvíráme. Ale je tu klima a internet. :-)
Přiletěli jsme v půl osmé ráno, trvalo nám, než jsme se vymotali do správného koridoru k východu, než jsme pochopili, že mezi terminálem a příletovou halou nás veze metro a než jsme se převlékli ze zimního oblečení do hong-kongského vedra. Už jen východ z haly byl jako rána palicí do hlavy = děsné vedro a obrovská vlhkost. Hned jsme nabili 500 HK dolarů ($1 je cca 2,50Kč) na kartu Octopus, která slouží hlavně k placení transportu po HK (jak tramvajky, busy, metro i trajekty), tak i placení u aktrakcí a některých obchodů (Starbucks, McDonald,...). Kartu koupily holky (mamka s Evčou), když byly v Hong Kongu ony, je to opravdu výborný systém. A dokonce, když jedete jen pár zastávek v autobuse, při východu si také "pípnete" a přístroj peníze vrátí. U metra se pípá při vstupu a při výstupu si mašinka sama spočítá, jak dlouho jste jeli, kolik přestupů jste provedli. Tramvajka se platí při výstupu, je to nejlevnější transport po Hong Kong Island a je to $2HK, ať jede člověk, jak dlouho chce. Nevýhodou, pokud nemáte Octopus kartu je, že musíte mít přesně danou částku k zaplacení, řidiči nevydávají a ani občas nevíte, kolik budete platit.
My jsme se jako první jeli ubytovat do Yessin hostelu, který Zbyněk našel a zarezervoval přes internet předem. Sedli jsme na levnější autobus ($40) a jeli jsme asi 50 minut přes 2 poloostrovy a na Hong Kong Island přes podmořský tunel. Všechny autobusy jsou tu naštěstí klimatizované a tak jsme si užívali pohledy na mrakodrapy pod horami, šeď paneláků protkanými ostrůvky zeleně a ruch Číňanů v ulicích města. Při výstupu z autobusu se konala opět rána do hlavy, vlastně to pořád trvá, občas se mi u té změny zamlžují i brýle. :-) Na recepci nám předpovídatelně řekli, že se původní lidé ještě neodhlásili, takže jsme si jen odložili nepotřebné kufry, do baťůžku sbalili plavky a jeli podle Zbyňkova připraveného plánu.
Jako první jsme absolvovali prohlídku města z tramvajky. Celkem dobře jsme se zorientovali podle map a vydali se směrem do centra HK Islandu. V naší čtvrti je Evropanů málo, po čase jsem si ale zvykla a už mi to divné nepřijde. Dokonce nám občas chlapi Číňani radí, na které ulici jsme a kam se vydat. Je to prima, i když se jim moc nedá rozumět. Z tramvaje jsme si prohlédli mrakodrapy a ruch v centru, dojeli až na Western market, což je starší historická budova, kde se prodávají hračky, nádobí, v druhém poschodí jsou látky a v třetí je netradiční restaurace. Byli jsme tam ale brzo, takže bylo dost obchodů zavřeno, příjemné však bylo ochlazení z klimy, které jsme pak často vyhledávali a prokládali tak chození venku. Velmi praktické jsou nadchody, které jsou v centru prakticky všude, nejsou sice klimatizované, ale kromě motajících se Číňanů pod nohama se člověk může kochat a nemusí dávat pozor na dopravu. Zamířili jsme k přístavu a prošli si nákupní centru ICF, kde je na obrovskou plochu málo předražených obchodů. Podívali jsme se k terminálům, kde odlétají vrtulníky na ostrov Macao, odkud vyjíždějí trajekty na krátké cesty mezi ostrovy nebo na dlouhé vyjížďky.
Po dlouhé procházce dokola jsme našli ukryté centrální autobusové nádraží a podle Zbyňkova plánu se vydali na Stanley market a pláže. Nastoupili jsme do dvoupatrového úzkého autobusku a zabrali si místo nahoře vpředu a jízda to byla jako na horské dráze. Za necelou půlhodinu jsme dojeli do čtvrti Stanley, kde jsme během cesty měli pocit, že z křivolaké a strmé cesty vypadneme z útesu do moře. Stanley Market byla pak obrovská tržnice, kde se prodávalo oblečení a cetky. Část obchodů byla i klimatizovaná, takže se to dalo projít, samozřejmě jsme se nechali zlákat a nakoupili pár drobností. Potom jsme se zašli podívat do místního chrámu a jako odpočinkové místo nás upoutala restaurace s deštníky Carlsberg. Číšník, jen co viděl "bílé" tváře, nás lákal dovnitř, že mají obědové menu, salát s pivem zdarma. Neodolali jsme a rovnou si dali to pivo zdarma. :-) Se salátem a než nám donesli salát, už jsme měli další pivo na stole. Oběd to byl lehký a nakonec i příjemný, protože nám to druhé pivo zapomněli napočítat. Asi jsme vypadali hodně žíznivě a unaveně.
Po cestě zpátky do města jsme se těšili, že se vykoupeme v moři. Ujeli jsme pár zastávek a na doporučené pláži jsme se převlékli a hupsli do vody. Sice byla trochu špinavá, ale to tak nevadilo. Horší bylo, že teplotu měla jako teplý čaj. Člověk si trochu zaplavat a už se potil. Chvíli jsme poleželi na hrubším písku a raději jsme si šli dát studenou sprchu do převlékáren. Ale sluníčko pražilo pěkně... 36°C.
Cestou zpátky už jsme začali být dost unavení a tak jsme se ubytovali v pokojíčku, dotáhli kufry, nakoupili v místním supermarketu balené vody, nějaké chleby a piva, dali si sprchu a usli jako špalci až do rána. Slibovaný pokojík splnil očekávání, protože nebyly příliš vysoké. Postel je tvrdší, pro Zbyňka krátká, na pokoji je i toaleta a WC, když člověk sedí na záchodě, už si může sprchovat nohy, takže minuaturní koupelnička, a slibované okno vede někam do dvora, raději jej neotvíráme. Ale je tu klima a internet. :-)
Fotky z Nového Zélandu.
<< Home