Hong Kong - den 2.

V hostelu jsme našli průvodce od Lonely Planet pro Hong Kong a Macau, bylo tedy příjemné pročíst si i informace a historii památek a míst. Ráno jsem se poctivě namazala opalovacím krémem, protože jsme opět měli naplánován celý den venku a na sluníčku. Bohužel už po půl hodině cesty tramvajkou do centra jsem trpěla. Chápu, že Číňanky se téměř nemalují a nosí si deštníky. Opalovací krém ze mě totiž stékal se spoustou vody, kterou jsem na tom vedru potila. Vystoupili jsme u Bank of China, která je třetí nejvyšší budovou HK se svými 70-ti podlažími z roku 1950. Bohužel jsme si ale neuvědomili, že je neděle, takže vyhlídka pro veřejnost ve 43. patře je spolu s bankou zavřená, třeba zítra... Kvůli vysoké vlhkosti byl ale kolem celého KH opar, takže i budova vzdálená 500 m už byla v mlze. Prošli jsme tedy kolem Chater Garden kolem hloučků Číňanek s dětmi, které jen tak seděli na dekách na zemi a měli piknik, klábosily, lakovali si nehty, prostě nedělní pohoda. V parku ale bylo málo místa, proto sedící hloučky na dekách, pak i na papírech lemovaly průchody a podchody k přístavu. Bylo děsně vedro, ale aspoň se schovávaly ve stínu před sluncem.

Zbyněk má mimochodem všechny vstupy, dveře a právě tento průchod do centra nízký, takže chodil skoro v předklonu. Výhoda jeno výšky je, že přes zástupy Číňanů vidí daleko a je vidět, když ho "ztratím" v davu. :-)
Došli jsme k průchodu na nástupiště na trajekty, cíl cesty byl Tian Tan Buddha na místě zvaném Ngong Ping. V průvodci nás navedli rychlou cestou - trajekt cca 40 min a pak bus cca 20 minut. Turistická oblast s největší sedící bronzovou a venku umístěnou sochou Buddhy, kde jsme už potkávali hodně Evropanů, byla vystavěna až v roce 1990. Skládá se z monastery (něco jako kláštěr) se svatyní, vesničky a obrovské sochy.

na trajektu z pohledem do zamlženého HK

Historií jsme byli zklamáni, jakožto i davy turistů. Tam jsem pochopila, proč jsou Číňani tak opatrní a nosí roušky. Co pátý člověk tam kašlal, kýchal a vůbec se neobtěžovali používat kapesníky, prostě si tam kapénky létaly všude kolem. Navíc mají Číňani "výbornou" vlastnost, že se všude pletou pod nohy, ale to jsme znali už z Aucklandu. Netuším, čím je to dáno, ale v řadě se neustále cpou dopředu, nedbají na to, jestli strkají do malého děcka nebo dvoumetrového Zbyni, neustálým šťoucháním popohánějí člověka dopředu, i když se fronta nehýbe. V tom vedru jsme se ale naučili chodit pomalu, nikam nespěchat, abychom se potili, co nejméně, takže jak mi pak říkal Zbyňa, z pohledu Číňana musí být k zešílení vidět před sebou dva mohutné Evropany, kteří se šinou jak šneci. :-D Věšina dospělých chlapů Číňanů jsou výškou opravdu Zbyňovi po prsa, proti mě jsou zase Číňanky poloviční.
Vstup k Budhovi je zdarma, což jsme netušili, protože si správci výhodně postavili kasy, přes které člověk musel projít a už mu paní za okýnky nutili vstupenky. Koupili jsme za $23 pro jednoho se vstupem DO sochy, kde bylo muzeum, a do restauračky na drink a snack zdarma. Pak až nám došlo, že jsme si zaplatili za oběd. Ale museum bylo zajímavé, vystavené písmo sanksrtu a bílá relikvie (relic) na nás trochou historie dýchlo. Mnicha jsme však nepotkali žádného ani v monastery. Tam jsme se zašli podívat přes staveniště, celé místo se totiž stále dostavuje a jako další turistický tahák mají něco ve smyslu: kup si svou cihlu (podstavec, sloup, ...).

Tian Tan Buddha se spoustou turistů a vážek

svatyně byla vyzdobená krásně

Za určitou částku od $200 si člověk může "nakoupit" materiál, ze kterého se celé "svaté místo" bude stavět. Zrychlit krok jsme museli kolem modlících míst, kde se zapalují vonné svíčky (strašný smrad :-)). A pak už jsme si poseděli u oběda - nudle, pár zákusků a vody.

Opět podle průvodce jsme chytli bus, tentokrát do centra Tung Chung, v centru poloostrova Lantau. Odtud jezdí k soše přímo lanovka a je to jedna zastávka metra k letišti. Samotná cesta byla opět zajímavá a opět mi bylo špatně od žaludku, i když jsem seděli vpředu. Serpentiny, strmé kopce nahoru a dolu a přechod z vedra do studené klimatizace je vražedná kombinace. Obsah oběda ale zůstal, kde měl, a my jsme se zorientovali na rušném centru s komplexy kin, přestupními stanicemi metra a autobusů, mrakodrapů a parčíků. A pak jsme objevili systém metra! Dražší transport než je ježdění tramvajkou po centru nebo trajekt mezi ostrovy, ovšem mimo HK Island je to levnější a hlavně rychlá, klimatizovaná a k žaludku šetrná doprava. :-) Řekli jsme si, že výhledů z autobusů bylo dost, a že už jezdíme jenom metrem.
Dalším cílem bylo projít si Kowloon, starší část města s trhy a levným čínským jídlem. Jako první jsme si prošli květinový market, který je otevřený celý den až do večera. Jsou to klasické obchody podél jednoho bloku s umělými, ale převážně živými květinami a rostlinami. Kdo zažil holandský květinový market, tenhle ho moc neupoutá. Ale zaujaly mne krásné rostlinky bazalky, máty apod. Také prodávali růžičky, jejichž květy byly zatočené do ochranného obalu.

všude bílo od obalů, růžičky uvnitř jsou ale krásně barevné

Následovala ulička Aqua shopů, milovníci rybiček by si libovali. Nejlegračnější ovšem bylo, že rybky i rostliny prodávali přímo už zabalené v sáčcích s vodou. Legrační byly i želvičky, které se snažily dostat z kbelíků, a litovala jsem kočky, které byly zavřené ve skleněné výloze a čekaly, že některá holčička udyndá taťku nebo mamku, že chce domů kočku.

Kupte si rybičku, malou, velkou, živou, polozdechlou... :-)

Začalo se stmívat a hlavně jsme se potřebovali zchladit, vybrali jsme tedy restauraci. Vypadala moc nóbl, ale ceny byly přijatelné, proto jsme si řekli, že se najíme někde uvnitř, a nebudeme riskovat hygienu venkovních fast foodů. Pivo sice neprodávali, ale dali jsme si výborné Teri yaki kuře s nudlemi a rýži se zapečeným avokádem a krevetami.
Čekal nás Temple street market a nejlevnější oblečení a cetky, které jsme zatím našli. Divila jsem se, proč všichni místní chodí ve značkových tričkách, které normálně v obchodě stojí dost peněz. Odpověď jsem našla na marketu: běžně prodávají značkové oblečení, ovšem z rubu musí mít rozříznutou cedulku s originálním výrobcem. Tak se asi pozná padělek. :-) Svlíkat na ulici vás asi nikdo nebude. Opět jsme si vybrali klimatizovanou část a peníze už lítaly, trička, halenky,... :-) Zítra musíme poslat krabici s věcmi, které v Brně nebudeme potřebovat hned, abychom zase neměli nadváhu.
Po marketu jsme už byli tak uchození, že jsme ujížděli domů a usli hned, jak jsme lehli. Ani na vypití piva už nebyla energie.