Krásný pohled na ten boží svět

Ale že se nám to babí léto krásně vydařilo! Sedím ve svém krásném pokojíčku, okýnkem mi svítí do obličeje sluníčko (proto ty chyby;-)), do zvuku máchání z pračky poslouchám oblíbenou veselou muziku, v troubě se peče kuřátko, v ledničce se chladí André na večer a před sebou mám ještě vidinu příjemného podvečera na kole po místní cyklostezce, která je lemovaná podzimem zbarvenými stromy, s mým milým.

Tento týden byl maličko stresový a namačkaný. Měla jsem sraz s kamarádkou Renčou z Prahy, která se mnou byla v Holandsku. Bylo to strašně příjemné setkání a utvrdilo mě, že přátelství nabytá v Holandsku jsou jiná a vydrží. Ve čtvrtek jsme se šli kulturně pokochat do Divadla Bolka Polívky na představení Drahouškové, s hlavními rolemi Jany Paulové a Pavla Zedníčka. Byli jako minule výborní a také jako minule dost improvizovali. Tož bylo směšné a zábavné. :) Zedníček se strašně po jevišti naběhal a podával výborný fyzický výkon. Paulová zase předvedla své herecké umění, které mi občas připadalo až umělé. Resp. těžko to vysvětlit, předváděla příliš nezvyklé chování pro normálního člověka. Ale o tom to je. A viděla jsem i nahatou prdelku p. Davida Suchařípy. ;-)
Dále jsme zkoušeli se sborem na koncerty a program na svatbu. Páteční koncert byl spíše takovou generálkou na nedělní zpívání netopýrkům v jeskyni. Sál byl zaplněn pár věrnými posluchači, ale povedl se. Sbormistr občas zavřel oči a užíval si požitek z hudby. To já když jsem na konci zavřela oči, tak jsem myslela, že sebou seknu. Nějak se mi při závěrečném potlesku udělalo nevolno, bílé mžitky před očima indikovaly, že bych přídavek nemusela absolvovat při vědomí, takže jsem si raději šla sednout dozadu. Přišla jsem sice o Rachmaninova, ale ten se zpíval i dnes člence sboru Lucce na svatbě v Židlochovicích. Svatba to byla moc příjemná, v mystické zámecké kapli, obřad klasický půlhodinkový, příbuzenstva tak akorát a spousta kamarádů a dobré nálady, něco takového by se mi taky moc líbilo. Až mě to v pár chvílích bralo, ale rozbrečela se maličko jen nevěsta. :) Ale pochybuju, že až se budu třeba někdy možná vdávat já, by mi sbor přijel zazpívat až do Ostravy. :-/
V neděli se tedy pojedeme schladit do jeskyně, kde má být 7 stupňů, takže v letním dni s sebou povezeme zimní boty a kabáty a těším se, až nám při zpívání té andělské hudby půjde pára od pusy, uslyšíme několikanásobnou a dlouhotrvající ozvěnu a nakonec se zahřejeme svařáčkem. :)

Příští týden bude naopak velice nenáročný, protože nás čekají jen 3 pracovní dny a pokud jste šťastlivci jako já, tak si prodloužíte víkend už od čtvrtku a někam vyrazíte. Já pojedu s partou na Slovensko zdolávat Roháče. Vyjedeme pravděpodobně už ve středu, abychom mohli pochodovat po vrcholcích celé 3 dny. A jestli vyjde takovéhle počasí... no tak to bude úplně bezchybné!

A jedna úžasná zpráva nakonec. Díky mému skvělému zaměstnání a nutnosti získávání informací na webový portál online, tj. neomezené surfování, jsem objevila akci 2 konkurentů na poli zajišťování dopravy, kdy prodávali autobusové jízdenky po 3 dny do určitých lokalit za 100,- Kč. Z nabídky Švédska, Itálie a Německa jsme se se Zbyňou domluvili na Švédsku a poslední den nabídky spěchali zjistit, zda nějaké jízdenky ještě zbyly. Sice jsem zjišťovala něco málo o městech, kde byly nabízeny zastávky a abych tak trochu věděla, kde že jsou ve Švédsku ty jezera a kde leží větší města, ale v podstatě jsme se shodli akorát na pár termínech. Preferované termíny už byly bohužel plné, ale nakonec se nám podařilo získat dokonce DVĚ jízdenky a také vedle SEBE na termín 27.10. :) A protože do Švédska se jezdí jen v pátek a zpět v neděli, takže to máme až do 5.11.2006. Vybrali jsme nějaké města, které nám trochu něco říkali. :) Tam jedeme do Stockholmu a zpět jsme si to vzali z druhého největšího města Göteborg, takže po prostudování mapy jsme zjistili, že máme přibližně týden na to, abychom se kolem jezer dostali na druhou stranu Švédska. A to se vyplatí, ne? ;-) Takže termoprádlo, spacáky, stan a hurá za dobrodružstvím! Kdybyste prosím měli někdo průvodce (knihu) nebo mapu, nebo tipy, moc ráda zajdu na kafe. ;-)
A tady se podívejte, tak krásně se budeme mít... možná ;-) krásná krajina, co říkáte? (Taky asi s pěknou zimou.)

Zdroj fotek.

Tak se mějte moc krásně a užívejte nádherného víkendu s dobrou náladou a úsměvem od ucha k uchu! @}->--

Změna je život

Ještě bych se ráda vrátila k pobytu na Djerbě zmínkou, že Eviččina přítomnost tam zanechala hluboké následky. Nad těmi nejvěrnějšími (=nejotravnějšími) se slitovala a dala jim své STARÉ a nepoužívané telefonní číslo a oni teď chudáci volají a píší. Evka jednou za týden zapne SIMku a baví se počtem ztracených volání. :) Pilota je opravdu škoda, kdyby splnil, co sliboval a mohl zajistit volnou letenku, jak by se to hodilo. A já bych měla program na příští prázdniny zajištěn. Ubytování po světě díky ERASMUS kamarádům mám, jen doprava pořád vázne.
Nicméně i když opálení už pomalu bledne, vzpomínky přetrvávají.

Jednou velkou změnou, nyní už díkybohu než bohužel, je oznámení o změně bydliště v Brně. Tak na kolejích už mě neuvidíte!!! Protože díky studijní stáži v Holandsku jsem se odhlásila na 6 měsíců z kolejí, stala jsem se krátkodobě ubytovanou a tím pádem nepreferovanou osobou v rámci kolejní databáze a kterýkoli tajtrdlík z Prdlošic u Brna s více než roční smlouvou koleje dostal. Ale má pětiletá zkušenost stála za to a mám na co vzpomínat, když se řekne studentský život na kolejích. Jak se zpívá: „Už mi není 20 let…“
Teď mám krásný pokojík v 2. patře rodinného domku v části Brno – Mokrá hora. Na patře je kuchyň, sociální příslušenství a druhý pokoj, kde bydlí další holka Martina. V 1. patře bydlí 2 studentské páry a v přízemí občas přebývá dědeček majitelky. Kuchyň je ve žluté barvě, nechybí žádný spotřebič, dokonce si užívám i myčku. Koupelna je prostorná se 2 umyvadly, sprchovým koutem i vanou v hnědobílé barvě kachliček. A v pokojíku mám hodně prostoru a vyvýšenou postel pod střešním oknem, kterým se dá ležmo koukat na hvězdy. :) Samozřejmě nechybí internet. Balkon sice nemám, ale dole je zahrádka, objevila jsem i zahradní gril. Kdo ví, jestli bude ještě počasí a čas na nějakou menší akci. Ke škole a do práce mi to celkově (i s chůzí na zastávku) trvá kolem 20-ti minut, do centra pak ještě o 20 minut víc. Takže je tam klídeček – na tu část dne (noc), kterou v domě strávím, mi ani nepřijde, že jsem tam trochu osamocená. Kousek přes pole mám obrovský supermarket Globus a přes kopec za domem je les a cyklostezky. V zimě budeme muset odhazovat sníh, protože kdo ví, jak do těchto končin zajíždějí odhazovači a sypači. Ale podzim tam bude krásně barevný.

Přemýšlela jsem o tom, zda-li změny v životě prospívají nebo ne, ale na mě poslední dobou (asi rok) působí strašně pozitivně. Přitom se hodně lidí změn bojí, žijí raději v setrvávajícím stavu a nic, za cenu objevování nového, připouštění jiných požadavků a přijímání odlišných pravidel, změnit nechtějí. Nebo to souvisí se změnou mého stavu??? Néé, onen stav to není, ale z pozice emancipované slečny (cituji šéfovou, chacha :)) jsem se změnila v zamilovanou holku? :-D

Počasí o víkendu meteorologům zase nevyšlo! Třikrát hurá. Proto jsem se již v pátek stačila s pomocí auta a nosiče Zbyni přestěhovat, abych se v sobotu mohla unavit obrovským nákupem v Globusu (nákup základních potravin na vaření a pečení – např. Rum :)) a pak se dorazit odpolední vycházkou do ZOO. Kristýnčin Ondra mě nalákal na opičky, takže jsme jako partička přírodomilců (Kristýnka, Ondra, Zbyněk a já) prochodili brněnské ZOO. Jediný pavilon opic jsme nakonec nestihli, protože po 3-hodinovém procházení jsme toho měli dost. Ale zase jsme viděli vlka, který je jinak v obrovském výběhu k nenalezení, krásné žirafy, které se už lidí vůbec nebojí a skoro jim žerou z ruky (bohužel někteří zlí lidi je tam opravdu krmili, tak snad žirafám z člověčího jídla nebylo špatně), a koupajícího se ledního medvěda, který předváděl, jak se padá do bahňačky po zádech. :) A nejkrásnější byly Surikaty. Na ty bych se vydržela dívat hodiny. Sobotní večer jsme zakončili bohatou večeří, kterou jsme spláchli škopkem na akci pivovaru Starobrno. Přišli jsme do areálu později než většina ostatních (program běžel už od druhé hodiny odpolední), protože většina účastníků už měla díky překvapivě dobře chlazenému a relativně levnému pivu už dost „nakoupíno“. Ale stihli jsme vystoupení Ivana Hlase s kapelou, který to rozjel a roztancoval i starší generace, a závěrečný ohňostroj na hudbu Pirátů z Karibiku.
V neděli jsem šla těsně po poledni jenom plavat na Kraví horu a na odpolední procházku Purkyně – Palačák. Upozorňuji, že bazén už je jen na hodinu (10 min navíc je zrušeno) a stojí 60,-/hod., v pracovní dny do 17:55 50,-/hod. Bohužel za rok provozu si lidé zvykli na nadstandard, který areál Kraví hora poskytuje, tak zvedli ceny. Ale i tak to za ten relax při sportu stojí, holt žijem jenom jednou. ;-)

Až se dostanu k foťáku, určitě vyfotím jak domeček, tak okolí, ať máte virtuální kolaudaci se vším všudy. Jiná bohužel nebude. :) Snad jen pár vyvolených může přijet na sobotní nebo nedělní oběd – za úplatek. ;-D A fotky ze ZOO mi snad také časem poskytne fotografka Kristýnka. Ahoj a mějte se krásně!

Dovolená v Tunisku

NEW: Fotky jsou již ve Fotogalerii.

Zatím jen obrazem se podívejte, jak jsme se měly... týden úplně stačil, protože mě tam málem sestra vyměnila za 100 velbloudů, a od ní jsme musely ty Arabáše odhánět klackama!

Bylo tam opravdu krásně, pořád teploučko a sluníčko.

A nejlepším zážitkem byla cesta letadlem zpátky, kdy hlavní pilot byl také Tunisan, takže se do Evičky zamiloval (jako 151. v pořadí ) :-D, a my strávily zpáteční let i s přistáním v kabině!
(Tahle fotky vyšla nejlépe i se všema hejblátkama a knoflíčkama na palubní desce.) ;-)