Svatba v Daňkovicích

Díky sboru (opět) jsem se dostala na mimořádnou víkendovou akci a oslavila s kamarády svatbu "sborového páru" Viktora a Jany. O tom, že sobotní událost, která se protáhne i s přespáním do neděle, bude výjimečná, nebylo sporu už při pozvání. Naši novopečení manželé si už v červnu vymysleli svatbu na jejich oblíbeném místě, ve vesničce Daňkovicích na Vysočině. Bylo tam vážně malebně, byla jsem malinko rozmrzelá, když jsme šplhali na kopec mezi pichláčky a kopřivami, kde se měl konat obřad, ale výhled i celková romantika stála za to. Čekám na pěknou fotku páru, nevěsta byla krásná a netradiční. Sukni měla bílou, ale top byl lesklý fialový a pěkně odvážný. :-)

Doprovázeli jsme celý obřad písněmi, které si pár předem vybral a ačkoli nás nedirigovat náš Honza, i zástupce to zvládl bez větších chyb. Mi u první písničky vypověděly hlasivky službu, protože se těžko roní slzy a zpívá. Ale pochlapila jsem se a držela jsem se, tak mi to přišlo krásné. Pak jsme poblahopřáli a z kopečka se skutáleli přímo k nachystanému občerstvení. Čekalo na nás prasátko, čepovalo se pivo a kofola a další dobrůtky se nosily ani nevím odkud. Přijela také cimbálovka v užším složení, takže jsme si zabékali s nimi, ti méně unavení kolem půlnoci i tancovali.
Úrazem mého večera byla chladnička, ke které nás někdo zavedl, a ukázal nám, kde se chladí volně dostupné panáčky tvrdého alkohol. Ochutnávali jsme, ochutnávali, až jsme zjistili, že nejlepší je tam slivovice a už jen pár dalších štamprliček na zdraví a štěstí ženicha a nevěsty některé z nás zahnalo brzo do postele. Já jsem odpadla tak kolem půlnoci a naštěstí jsem měla tak dobré kamarády, kteří mě dovedli i do postýlky. :-)
Protože už nejsem nejmladší a vím, co se mnou dělá větší množství alkoholu další ráno - holt tělo už toho tolik nezvládá, vzala jsem si předtím "chlastací prášek". :-) Je to doplněk stravy Anti-ethanol a předchází potížím po konzumaci alkoholu (zmírňuje kocovinu, zvyšuje aktivitu jaterních enzymů, urychluje odbourávání v játrech, vzkazuje antioxidační účinky atp.). Prostě výborná věc proti opici. Pravda, nejlepší lék na kocovinu je napít, takže ani mě ráno nebylo do tance. Ale na to, kolik jsem toho vypila, mi stačila vydatná snídaně, která na nás hned po probuzení čekala, a chvilka odpočinku posléze ve vlaku. U snídaně jsme ještě přemýšleli, co se sluníčkovou nedělí, ale z Daňkovic už jsme odvoz neměli a busy jezdily špatně, takže jsme jeli dopoledním autobusem do Žďáru, kde jsme se podívali na poutní kostel Zelená hora a kolem poledne už ujížděli do Brna. Ve vlaku jsem se prospala, takže přijela svěží.
Janičce a Viktorovi jsme děkovali a budem děkovat asi ještě dlouho, protože to byla opravdu krásná svatba a výborně zorganizovaná zábava. Dokonce v neděli při odjíždění svatebčanů všem nutili výslužky, vína, dorty, zůstalo jim spousta jídla i pití. My, co jsme byli odkázáni na státní dopravu, jsme jim bohužel nedokázali více pomoct, což mi bylo líto pouze kvůli Jančině utrápenému obličeji. Snad to nebudou jíst ještě celé září.
Je škoda, že jsem nemohla s příbuzenstvem na chatu a děkuji za pozdravy, které mi po Evičce poslali, ale toho, že jsem akce zaměnila, nelituji. Takže se doufám brzo potkáme na hřibech. ;-)

Fotky ze svatby si můžete prohlédnout v Ondrově fotogalerii zde. Mají popisek, tak snad budou trochu vysvětlující. :)

A to je za měsíc srpen vše, přátelé, doufám, že nebudu plakat, protože mi končí "prázdniny" a již první zářijové úterý se dozvím, co mě všechno čeká v mém budoucím doktorském studiu.

Srpnová překvapení

Srpen ještě ani neskončil, ale už zase "mám, co psát." Alespoň na kratší úryvek, aby to bylo čtivé. Už od začátku sprna se mi nějak daří ani nevím, čím jsem si to zasloužila.

První víkend jsme měli soustředění se sborem v nedalekém Jevíčku, je to prima městečko, klidné, malé, nenáročné. Týdenní soustředění jsme tam strávili již před děmi lety, kde se nám moc líbilo a i když se obsada lidí trochu změnila, tak se nás tam sešlo pěkné zastoupení a udělali jsme kus práce. Tentokrát nás čekalo jen čtyřdenní soustředěné nacvičování Mozartova Requiem na listopadový koncert, který budeme dělat ve spolupráci s výborným orchestrem Musica Bohemica s dirigentem p. Krčkem. Dělali jsme s nimi i Handlova Mesiáše a moc se mi to líbilo. Ale možná to je jen dobře napsaným dílem. :) Dále jsme nacvičili pár kousků, které se budou zpívat na svatbě "sborovému páru" Viktorovi a Janičce příští víked. Moc se na tu akci těším, oba je mám moc ráda, i když jsem kvůli tomu musela oželet rodinnou sešlost v Beskydech. Ale oslavy ještě budou, kdežto svatba je jednou za život (anebo dvakrát, třikrát atd.). :)
A největším zápřahem bylo ono milé překvapení zkoušek navíc italských oper. Tím, že někteří ze sboru zpívali muzikál Hradby a operku Ruddigore, jsme se vepsali do podvědomí sborů, které spolupracují i na jiných projektech. A tak se stalo, že při příležitosti zahraničního projektu si agentura vzpomněla na nás a doporučila nás ke spolupráci. Jde o mezinárodní festival oper v německém Bamberku od 24. září do 10. října a již na konci jara jsme se nezávazně zapisovali, kdo by měl zájem. Na soustředění přišel sbormistr Honza s přesnějšími pokyny, namnoženými notami a začal výběr z přihlášených. Eliminovali se Ti, kteří chyběli na více sborových akcích, na zkouškách apod. až bylo vybráno 8 zpěváků, 2 z každého hlasu. A já se ani nemusela moc tlačit a dostala jsem se na privilegované místo v altu. :-) Paráda!
Takže jsme kromě zpívání se sborem měli ještě extra zkoušky navíc, což mě osobně ještě spolu s drobnou organizací, vybíráním peněz apod. pěkně vyčerpávalo. Takže soustředění pro mě nebylo dovoleou ani omylem. Ale byli tam prima lidi, jednou jsem stihla i koupaliště, pajáda. :-) Na fotky je možno mrknout na Ondrově rajčeti. :-) (Upozorňuji, že jde o fotky, které asi neznalému moc neřeknou, takže jen pokud by se někdo chtěl podívat, jak mohou vypadat sboristi. :-) )
Toto úterý nás přijel navštívit pan dirigent z Německa, od kterého jsme netušili, co čekat. Opery jsou v italštině, takže výslovnost jsme zvládli, ale to je tak asi všechno, melodie nás sbormistr naučil, ale trochu jsme se báli, aby nám nebylo sděleno, že jsme nic neudělali a že nikam nejedeme. Očividně byl ale Caspar připraven, že s námi obě opery projede a pořádně nám důrazy, výslovnost, dynamiku i výraz vtluče do hlavy. Tak jsme dva dny šest hodin seděli v nevětratelné aule a zpívali s klavírem pořád dokola... Naštěstí byl v pohodě, večer jsme s ním zašli na zahrádku, na jídlo, na pivo, vzpomněla jsem si na angličtinu a byla pohodička. Další den jsme mu ještě po obědě udělala průvodce po Brně, prošli jsme si Špilberk a kasematy, také procházku po historických a významných budovách v centru a zdálo se, že byl spokojen. Na zkoušce nás ale nijak nešetřil. :-)

Dalším překvapením bylo, když se mi minulý týden ozvala paní z České televize, že na ČT24 dělají podvečerní krátké relace věnované seniorům a kromě některých významných osobností (p. Saudek) či lidí z Univerzit třetího věku by rádi mluvili i s námi, kteří se staráme o portál Třetí věk.cz. Vše šlo velice rychle, domluvili jsme se na natáčení, které muselo být tento týden a protože šéfová už měla naplánovanou cestu mimo ČR, dopadlo to tak, že ona bude na telefonu a já ve studiu. Paní z Prahy byla moc milá a řekla nám, na co si asi připravit odpovědi. Já jsem však seděla v brněnském studiu, kde jsem byla už 25 min před vysíláním, takže mě napudrovali, strčili do ucha sluchátko, ať slyším moderátora a posadili do světel. Avšak pan moderátor vůbec netušil, kdo tam sedí, takže mi celou dobu říkal paní Sehnalová a zdálo se mi, že to sám moc připravené neměl. Jednak se ptal na úplně něco jiného než bylo domluveno a jednak jsem byla stejně nervózní jak pes. :) Při první odpovědi jsem se slyšela s ozvěnou, takže mě to pěkně pletlo a od pana kameramana jsem měla příkazy, ať se nevrtím a koukám přímo do kamery. :-) No sranda, kdo nezažil živý přenos, nepochopí... Takže se klidně smějte, já se zasměju s vámi a autogramy rozdávám zdarma. :-D

Poslední překvapení mě čekalo včera, Zbyněk zavelel: "Dnes jdeme nakupovat." Už dlouho shání pohory, páskáče... znáte to, člověk má pořád něco v plánu. Takže jsem myslela, že mu jedu dělat společníka. Jenže se ukázalo, že JÁ přece nemám pořádnou bundu ani batoh, takže jsem byla oblékána do bund a zkoušela batohy, až jsem z toho byla celá unavená. :-)


Výsledkem je, že mám krásnou skvělou nepromokanou prodyšnou děsně drahou a určitě nesmrtelnou bundu s membránou Gelanots. A jako bonus mi k ní Zbyněk koupil batoh (45l). Ale asi si za to můžu sama, protože jsem pořád fňukala, že jsme v Brně, že bych ráda někam vypadla, daleko od počítačů, od internetu z města... Takže do úterka nejsem v Brně, jedeme se Zbyňkem na jižní Moravu, na hody, do přírody, ... na začátku září pak na chvilku na Slovensko a na konci září, tradááá dělat operu. :-D

Snad i já jsem překvapila někoho jiného než jen sama sebe. Pro Zbyňka mám dnes taky překvapení, i když prý narozeniny neslaví, čeká už na něj dáreček, dobrá večeře, výborné víno a vlastnoručně dělané domácí Tiramisu. Co myslíš, bude mu chutnat? :-) Měj se moc pěkně, papáá.