Ohlédnutí za procestovaným dubnem

"Březen, za kamna vlezem, duben ještě tam budem." ?? Tak tahle pranostika na mne neplatí, protože jsem za konci března zpoza kamen vylezla a duben už jsem byla za humnama. :-) Už jsem se těšila, jak budu v květnu "sedět doma". Začalo to Cambridge, pokračovalo to Pitztalem a na konci dubna mně čekaly ještě dvě příjemné akce, i když jen v ČR.

Druhou konferencí, na kterou jsem byla pozvána, byla v Hradci nad Moravicí a jmenovala se MOSIS (Spring International Conference on Modelling and Simulation of Systems). Ač byla prezentovaná jako mezinárodní, přeci jen jsme tam byli většinou Češi, méně pak Slováků, pár Poláků a jeden Litevec. Účast bych tipovala tak na 30 lidí a ani tak jsme se všichni nesešli pohromadě v přednáškovém sálečku, to spíš u večeře (zdarma). :-) Prezentačním jazykem ale byla angličtina, takže jsme se někteří postresovali a všichni procvičili. Tedy kromě dvou pánů, kteří angličtinu odmítli a prezentovali v češtině... Samotná konference mne tedy nijak nepřekvapila, UKSim v Cambridge a obecně zahraniční konference mají vyšší úroveň. Ale poslouchala jsem ostatní "mlaďochy", udělala si "čárku" na fakultě, že mám splněnu aktivní účast na konferenci, a podívali jsme se po Hradci a na Bílý zámek, který má úžasnou historii. Spali jsme v hotelu Červený zámek, který byl původně přistavěn k Bílému zámku, až v 19. století, a sloužil chase k bydlení, jako jízdárna a stáje. Nyní je "rekonstruován" a obsahuje 2 restaurace a hotel. Zvenku je upraven do "mnohověžnatého" kýče. Zdálky vypadá hezky, zblízka je to hrozně kýčovité. Uvnitř se mi "hotel" vůbec nelíbil, po schodech bez výtahu to nám starším ročníkům nevadí, ale společné sprchy na to jsme ženské starší ročníky asi vysazené. Ve třech samostatných sprchách jsme se střídali a někteří pánové si bohužel nebrali servítky a chodili po chodbě v trenýrkách... pak aspoň člověk u té prezentace není nervózní, pořád má před očima "holej zadek". Kompletně bylo zařízení hotelu staré, lampičky bez stínítka, dveře od skříně zaklíněné papírky, aby se neotvíraly, opravdu staré a proleželé matrace, na recepci mě s Martinou oslovovali "dívenky",... prostě na mě udělal "hotel" dojem jen negativní. Navíc tam neměli WiFi ani tmavé rohlíky!!! :-))) Ještě že jsem byla s prima společností.

že prý "úča", řekla ségra, když tuhle fotku viděla... no asi jo :-)

A na konci dubna jsem si zavzpomínala na holandský Keukenhof (ohromný park s květinkami všecho druhu v rozličných tvarech, barvách a formacích). Jely jsme s mamkou na výstavu Flora Olomouc. Zavzpomínání bylo ale spíš jen v paměti, protože Flora je jednoznačně "bussines" záležitostí. Všude byly stánky se sazenicemi, s kaktusy, se zeminou, s truhlíky, s ozdobami a pak s párky, cukrovou vatou, bublifukem, ... no síla. Ve třech pavilonech, kde jsme šli s davem, jsme si mohli prohlédnout různá aranžmá, výstavní formace kytic a výherce různých soutěží. Bylo to prostě něco úplně jiného, ty holandské krásné lány tulipánů, přírodní zeleň a barvy a vůně květin celoročně vysazených v ohromném parku byly zminimalizované a uměle vnesené do českého uzavřeného prostředí na 5 dnů. Moje chyba, neměla jsem očekávat a srovnávat... Ale nakonec to byl prima výlet, ani jsme moc nezmokly a koupily jsme si pár dárečků.

masožravka