A je to tady, nejenže přijely holky, ale také už se přehoupl měsíc červenec a to indikuje brzký konec naší skvělé "dovolené". Kromě mnoha novinek, které bohužel nestíhám sepisovat a které jsou jak špatné, tak dobré, máme plně nabitý program, který další novinky přináší.
V pátek měl Zbyněk rozlučkovou párty se svým vedoucím, který odjel na dlohoudobou pracovní dovolenou do Číny a až se vrátí, Zbyněk už bude v ČR. Byla to akce "k popukání". Původně domluvené setkání na fakultě s dovezenou pizzou, českým pivem a hraním ping-pongu se i k nepřízni počasí změnilo v grilování v parku. Nejenže Číňani neuměli rozdělat na grilu oheň, ale do toho poprchávalo, bylo větrno a chladno. Rozděláváním se pobavili asi hodinu a půl, pak jsme se raději přesunuli k elektrickému grilu, který už ani nebyl pod střechou a Číňani honem honem ugrilovali párky a následně kuřátka a hovězí steaky. Párkama jsem pohrdla, protože stejně jako u nás, párky neviděly maso ani z vlaku, a čekala na kuřecí nakládané křidýlka a stejk. Bohužel Číňani jsou dobří tak akorát na programování, maso bylo nedodělané a stejky tak krvavé, že se nedaly přirovnat k poživatelnému masu. Byla jsem ráda, když na mě zbyl ten párek, kterým jsem zaplnila hladové břicho. Aby to na celou akci nebylo málo, chtěla jsem zapůsobit lépe než předchozí den, kdy jsem opět zápasila se startováním auta a celá špinavá vtrhla ke Zbyňkovi do kanceláže, žoviálně pozdravila vše přítomné "Hi, guys!" a odtáhla ho do garáže, aby mi auto spravil. Pak až mě Zbyněk upozornil, že mezi guys byl i jeho vedoucí. :-) Tedy reputaci na párty jsem si chtěla zdvihnout příjemným chováním a ještě příjemnějším vzhledem, což jsem pojistila novými kozačkami a krátkou sukní... na venkovní grilování ve větru a dešti jako dělané. :-)
Naštěstí následovaly dva velmi příjemné večery, pondělní loučení s Míšou a Zdenkem, kteří opustili Zéland a navrátili se do ČR. Ač neradi se smířili s návratem, tím raději jsme se s nimi naposledy sešli v Aucklandu, podělili se s nimi o české piva, které nám v plechovce přivezla mamka s Evičkou, a připomněli jim chuť slivovice. Středeční večer byl příjemným posezením s Japonci, předchozími spolubydlícími, u japonského sushi a českých palačinek.
Bohužel mne opět zklamalo auto, po každé opravě doufám, že to je naposledy a že je auto v perfektním stavu. Chtěli jsme vyřešit problém se startováním nadobro a navždy, abych mohla jezdit na výlety s holkama i bez Zbyni, který zásuvku do motoru vždy bez problémů natlačí a auto startuje. Auto jsem zavezla do vzdálené doporučené opravny, kde si auto půl dne nechali a pak mi za opravu, resp. výměnu jedné komponenty velikosti 10cm x 5cm, naúčtovali částku, která se bezpochyby umístila na první místo všech oprav jako nejdražší. Smutek a žal jsem raději ještě nezapíjela, protože moc nevěřím, že se nějaká závada ještě nenajde.
Jako další rána přišel Zbyňkův zdravotní stav. Ten se bohužel zhoršil, včera jsme byli na prohlídce v privátní nemocnici. Zase to "volejbalové" koleno. Naštěstí to není poraněný meniskus, ale snad jen něco se šlachou, takže má Zbyněk předepsaný klid a rehabilitace.
Na konec však musím skončít nějakou dobrou zprávou. Podařilo se nám "zprovoznit" programy, naimplementovali jsme kódy, které dělají, co mají a určitě k něčemu budou použitelné. Zbyněk si potvrdil svůj článek a odeslal na konferenci, takže má splněno a dodělává detaily, mně už algoritmus také dává správné výsledky (třikrát sláva!, už jen sepsat článek) a můžeme se věnovat výletování a programu pro návštěvu. Holky tu jsou spokojené, jsme nadšení novým bydlením, domkem, který máme jen pro sebe, topíme si, vaříme si a koukáme na DVDčka. A teď ať nám přeje počasí a jezdí auto. :-)
A taky už se těšíme na teplé české léto (povodně už snad končí) a všechny kamarády a rodinu!
Fotky z Nového Zélandu.
