Kvůli mým stálým příznivcům jsem si podložila záda, uvařila čerstvý čaj a vzala si notebook do postele. Teď večer už je mi lépe, ale včera před spaním mi začalo být nějak nemocně, vzala jsem si 2 Paraleny, bohužel ráno už jsem nevstala. Ani nevím, kde jsem toho bacila mohla chytnout. No,... možná jo... ale popořádku. :)
Tak tedy novinky jsou takové, že jsem se po "vynuceném" hlasování stala ve sboru "paní radní". Je to post ve vedení sboru, skládájící se ze 7 členů sboru, kteří rozhodují o pár věcech, které se týkají organizace a plánování aktivit. Píši vynuceném, protože bohužel jako "výběrčí daní" aneb pokladnice sboru, která drží peníze a upozorňuje neplatiče na dluhy, nejsem příliš oblíbená. Navíc mám spoustu času (jako inženýr čekatel) i energie, takže jsem na každé zkoušce, účastním se většiny akcí a zapojuji se do organizace, kde je třeba. A někteří nechci psát závistivci si to mohou vysvětlovat jako šplhounství... ale copak to nedělám jen proto, že mě to baví? Kdysi jsem zvažovala přestup do jiného sboru kvůli tomu, že VOX jezdí málo po světě a přístup některých lidí (opak toho mého - laxní) mi nevyhovuje a myslím si, že ovlivňuje kvalitu celého sboru. A protože mám dost kamarádů v jiných uskupeních - našich "konkurentů" :), tak mě nejeden lákal jinam. Ale nakonec jsem uznala, že ve všech sborech to bude asi stejné, holt někde jsou horší soprány, jinde mají málo tenorů, onde se platí za povinné hlasové zkoušky atp. Takže jak všude jinde platí: nic není dokonalé. Nakonec jsem zůstala věrná VOXu, udělala sboru stránky, snažím se jeho dobré jméno šířit jak zpěvem, tak veřejnou medializací :), a sbormistrovi Honzovi pomáhám, když potřebuje. Nejenom proto, že hudbě rozumí, ale i proto, že to je férový člověk. A asi proto mě pár lidí ze sboru nemá rádo a ačkoli mi po takových lidech může být houby, přece jen mě to mrzí.
Ale zase se chystá pár dobrých akcí, takže už se těším. Výhledově pojedeme buď do Itálie, nebo Norska, v březnu na soutěž do Prahy a pár nadšenců je napsáno na spolupráci v muzikálu, který se bude hrát dokonce v divadle Reduta, které je slavnější a známější než divadlo Barka, kde se hrají Hradby. Tentokrát jsem prostor k hereckým a pěveckým výkonům přenechala jiným, já se zajdu jen podívat. Dnes mi totiž psal kamarád, u kterého předmětu z okruhů na státnice jsem... takže abych pomalu začala... původní plán byl začít se učit na začátku února O:-). Vytiskla jsem si okruhy, pár předmětů a čekám na materiály, které dovezu příští týden z domu. A jestli mi bude minimálně dobře takhle i zítra, už si začnu opakovat francouzštinu a ty okruhy. (slibuju;-))
Takže to byl sbor... další novinka je, že se za mnou na víkend vyrazila podívat sestřička. Přijela už v pátek tak, aby stihla páteční představení Hradeb, na kterých se sešla s mými dalšími kamarádkami Jančou a Luci, kterým jsem vděčná, že se přišly podívat. Prý se jim to líbilo, takže jsme šly zapít setkání do restaurace. Resp. šly - šli, přes avizovanou dámskou jízdu se k nám přidal Ondřík, který trpěl :) do té doby, než se za námi stavil na večeři ještě Zbyňa, a pak začalo být veselo. S Evčou jsme se dostaly do ráže - tak jako vždycky když jsme někde spolu a protože spolu býváme málo, tak většinou na akcích a tam se to předpokládá. Objednaly jsme si zelenou s mlíčkem, nebo-li vodníkovy spermie, a to už se chytl i číšník a začaly padat dvojsmysly, které k tomu ponoukají. Byly jsme pozvány na další panáky a rozjezdem jsme odjížděly jako poslední s veselou náladou. To zima nebyla, tam jsem se nenachladila... :)
V sobotu dopoledne nás čekaly nákupy, něco jsme prošly, ale celkově jsme nějak neměly náladu, takže jsme si udělaly zdravý oběd a vyrazily na squash. Krásně ten den utekl a večer už jsme se zase chystaly na akci, tzn. velká příprava... vodka s džusem a dobrá muzika v celém baráčku, ještě že jsme tu byly skoro samy. Večer jsme vyrážely do klubu, a protože nám ujel autobus a v Mokré hoře to jezdí v noci poměrně málo, tak tehdy jsem se asi nachladila... i když si to neuvědomuju, to mě hřál asi ten alkohol (a samozřejmě láska! :)). Každopádně, když jsme po hodině dorazily do Livingstonu, kde se nám to jakžtakž zamlouvalo, už jsme řekly, že další kluby neobcházíme a pořádně jsme si zatancovaly. Cestou jsem si ale zanadávala, že v Brně neexistuje Stodolní. Nemusíte se štrachat po celém Brně, nemusíte platit vstupné a jakmile začnou hrát hudbu, která se vám nelíbí, šup do vedlejší hospody. Nu což... na pařby zajedu do Ostravy... Zuzi, ozvu se! :)
Neděle pak byla sprospaná a detoxikační, Evičku jsme po obědě v restauraci (číšník už byl taky opět střízliv) vyprovodily na dopravní agenturu nejmenovaného jména (kávovar jim už dokonce fungoval! :)) a ještě jsme si se Zbyňou stačili dát do těla na squashi. Hádej, kdo vyhrál? :) Ale už asi naposled, jde to čím dál tím méně snadněji. :-D
A večer už jsem akorát upekla bábovku - mami, má se to vysypávat hrubou moukou, že jo? se mi trochu rozpadla, když jsem ji vyklepávala :-( - začala jsem být strašně unavená a pocit nemocnosti se dostavil. Slupla jsem 2 Paraleny, Zbyňa slupl půl bábovky, v noci jsme se pořádně nevyspali, protože mě bolelo tělo od chřipky, Zbyňu rameno z volejbalu a kyčel ze squashe a ráno už jsem ani nevstala... tak takhle si teď žiju.
:-))
Naštěstí mi všechno vychází, žádné akce tento týden nemám, se sborem máme prázdniny, z francouzštiny jsem se omluvila e-mailem, načež mi odpověděla paní profesorka, že je taky doma se zánětem zubů a že fránina stejně není. :) Tak jen se uzdravit na ty velké oslavy, které začnou o víkendu.
Jo, a holky, jestli chcete slavit Valentýna, tak to partnerovi řekněte... četla jsem pěkný článek o tom, jak všechny sice tvrdíme, že tento hloupý americký svátek neslavíme, ale ve skrytu duše tajně doufáme, že si partner vzpomene... tak věřte, že nevzpomene. :) :) :)
Mějte se zdravě, ahoj!
Fotky z Nového Zélandu.
