Nová kola, nová místa

Zbyňkovo noční focení, když jeli s klukama po pár pivech surfovat na Mt Eden...

"Aucklad je postaven na více než 50 vyhaslých sopkách a mnoho kuželů, kterými je město poseto, dnes slouží jako pěkné parky s přírodními vyhlídkami. Mezi nejzajímavější patří právě Mt Eden a One Tree Hill. Nejkrásnější výhled na Auckland poskytuje právě Mt Eden, který je zároveň nejvyšším (196 metrů) a kromě pohledu na celé město, přístav a moře se turistům nabízí i pohled do kráteru. One Tree Hill (183 metrů) je holým kopcem, na jehož vrcholu ční opuštěná borovice a ohromný obelisk na poctu Maorů a Johna Campbella." (převzato z webu Hedvábná stezka.cz)

Chození je prima, ale když nám to z domku trvá 30 min do centra a zpátky taky, je to únavné. Zvláště, když se rozhodnete jít zpátky jinudy a zabloudíte a zajdete si. Dokonce i když jsem jela busem a nevěděla jsem, kudy přesně jede, najednou bus odbočil z trasy, kterou jsem předpokládala, zpanikařila jsem a raději vystoupila... a stejně jsem pak šla tu samou tras pěšky. :-) I rozhodli jsme se koupit kola. Vdomkubydlící Vašek nás autem hodil do vzdálenějšího obchodu specializovaného na kola, výběr byl široký, avšak pro nás se rozsah zúžil na cenovou kategorii do $600, což znamenalo v jedné velikosti 2 kola: mountain bike neboli horák nebo on-road bike neboli trek. Zbyněk si vybral jednoznačně horáka, protože má doma treka, sleva byla až o polovinu a celkově komponenty i kostra kola byla lepší. Cena před slevou cca $1000, po slevě $549. Můj výběr byl těžší, seděl mi trek i horák, nakonec jsem dala na levnější cenu a to, že si Zbyněk vybral horáka. Z toho důvodu, abychom nemuseli upravovat výlety podle toho, co kolo zvládne nebo ne. Horák zvládne jakýkoli terén - jízdu v písku i mezi kořeny. Ovšem ve městě na asfaltkách se budu trochu trápit, dneska mi výšlap na One Tree Hill dal trochu zabrat. Ale které kolo jede samo do kopce? Cena kola před slevou $700, po slevě $449. Ještě jsme vrazili pár stovek do osvětlení a helem, helma je na NZ povinná. A časem se určitě budou hodit cyklistické kalhoty, nemáme odpružení sedlovky, a rukavice, vzorek z řídítek mám otlačené "ještě teď".

Já s novým kolem v Cornwell parku

K návštěvě fakulty. Úplně poprvé jsem šla "jen na čumendu", oficiálně se ohlásit pouze u sekretářky ústavu, protože vedoucí prof. John Butcher (75 let) byl v Evropě na konferenci. Hned u výtahu mě ale odchytil šéf ústavu, a když jsem tedy prozradila, co chci, odvětil, že sekretářka tady není, ale že mě vítá a zve mě na kafe a sušenky na meeting s ostatními učiteli. A tak jsem hodinku seděla v zasedačce, seznamovala se s profesory, povídala o cestě, o plánu a poslouchala. Naštěstí, když mluvili na mně, snažili se mluvit pomalu a tak jsem většině rozumněla. Ve čtvrtek už jsem měla naplánováno sezení i s budoucími spolupracovníky, pan profesor (dále jen John) mě přivítal vřele, dárek (kniha v angličtině o ČR) se mu moc líbila. První workshop povídal o návštěvě Řecka, kde měl přednášky, podepisování své knihy o ODE (obyčejných diferenciálních rovnicích) a pak jsme šli společně i s jeho kolegy (učitelé, studenti-doktorandi) na oběd do čínské restaurace poblíž fakulty. Hned mi přidělili kancelář, rezervovali PC, připojili mě k internetu. Pak jsem ještě šla na přednášku (pro 5 studentů) volitelného předmětu, který John učí. Společně jsme si pointegrovali a já se dostávám do jeho pojmů a používaných metodách.
Universita of Auckland je v centru, kousek je i Zbyňkova univerzita (AUT - Auckland University of Technology), se skládá z několika fakult, nemá klasickou menzu, ale obsahuje bufet a asi 5 stánků-minirestaurací s jídlem pro studenty (japonské sushi, klasický fast-food, cafe, čínské jídlo aj.). Kousek je několik ubytoven, koleje se tomu nedá říkat, protože se sice platí trochu více než u nás, ale student má svůj vlastní pokoj a uklízecí firmu každý týden, internet zdarma aj. Občas si říkám, jestli jsme se Zbyňkem neměli risknout to, že nás dají každého do jiné budovy, než bydlet v tom zabordeleném a studeném domě. Mt Eden je moc prima čtvrť, za rohem máme supermarket non-stop, číňany, saunu a bazének (vstup za $4 na neomezenou dobu) a teď když máme kola , tak jsou kousek i domácí potřeby a stánky s čerstvou zeleninou. Nevýhodou je hodně lidí v domě (cca 23) a ten pořádek se opravdu udržovat nedá. Někteří jsou naprosto ignorantští k nepořádku, který po nich zůstává. Snažím šetřit si nervy, vidím, že i druhému páru Čechů z toho tečou nervy, tak občas uklidíme. Byli jsme se dívat na bydlení poblíž, jsme ale vázáni 3-týdenní výpovědní lhůtou, takže třeba nám v listopadu vyjde něco k přestěhování.

Byli jsme se podívat i na nedělním car marketu, kde se legálně prodávají ojetá auta. Vdomkubydlící Zdeněk dnes koupili autíčko, rok v. 1997, najeto nevím kolik za $1700, což je fajn cena, ale nikdy se neví, kdy se to auto rozpadne, protože tomu tady nikdo tak moc nerozumí. Jen doufám, že se ceny s přicházející sezónou nebudou moc zvyšovat, jak to předpovídají zdejší. Dolar stále kolísá, nakupujeme hlavně, když klesá. :-) My přemýšlíme, jaký typ auta by se nám hodil. Ne moc velký, když jej budeme využívat ke kratším výletům, ale co když se pak na měsíc sbalíme a pojedeme na jižní ostrov? Tenhle "brouk" se nám líbil, r. v. 1995, cena $2500.


PS: A dnes se měnil zimní čas na letní, takže máme plus 11 hodin od ČR...
PS2: Více fotek opět ve fotogalerii...

Budoucím cestovatelům

Protože jsem sama hledala rady a ptala se lidí, co byli na Novém Zélandě, napíši zde tipy, které se hodí a jak to vlastně celé probíhá.
Takže ještě jednou pro neinformované: Pro nás jako pro studenty-doktorandy jsem zařídila studijní pobyt v Aucklandu, kdy jsme byli odkázáni pouze na to, co si sami domluvíme, fakulta se v ničem neangažovala (pouze nám pak dala peníze určené pro doktorandy na studijní výjezdy). Kontaktovali jsme přímo profesory či docenty na vybrané univerzitě, ústavu tak, abychom s nimi mohli spolupracovat na stejném zaměření disertačního téma, chodit konzultovat a učit se od nich. Byli ochotní a vstřícní.
Prvním krokem bylo vyřízení víza. Protože jsme nejeli na studijní pobyt, zařídili jsme si on-line víza Working Holiday Scheme (přes imigrační úřad NZ), poslali jsme pouze informace formulářem a peníze (cca 1 500,-CZK) a za 14 dní nám přišlo vyjádření a elektronické vízum. Dále jsme si rezervovali letenky, doporučuji paní Petru Melicharovou z Brna. Opět vše šlo přes internet, s paní jsme se ani neviděli, ale byla velice vstřícná a ochotná, a i když nám Eva Air měsíc před odletem zrušila rezervace, protože do Aucklandu přestali létat, zařídila nám letenky přes Air New Zealand jen o něco málo dražší. Ubytování jsem hledala na Internetu (Gumtree.co.nz nebo share-accomodation.co.nz) a domluvili jsme si pokoj cca za 230NZD poblíž centra, v Mt Eden asi půl hodinky pěšky.

A pak už to šlo jako na drátkách, odlet z Vídně (Potecovi dík za bezproblémový odvoz!). Na letišti jsme si mohli vytisknout v automatu Quick Check-in letenku podle té elektronické, ale bohužel nás to v databázi nenašlo, takže jsme trochu nervózní šli přímo k odbavení, ale tam už nebyl problém, dostali jsme letenku až do Aucklandu. Přišlo mi, že vůbec nekontrolovali hmotnost zavazadla, měli jsme kufry určitě přes 20kg, ale slečna neřekla nic. Odbavila je rovnou do Aucklandu. Bezpečnostními kontrolami jsme prošli, protože jsme netahali žádné tekutiny ani nebezpečné věci. Měla jsem jako příruční zavazadlo po dlouhém zvažování, aby to prošlo, baťoh Deuter 25+10 l, a úplně v pohodě. Příruční nevážili, ženské měly tašku přes rameno a ještě kufřík apod. Měla jsem tam notebook, knihy a papíry a taky to určitě mělo přes 5kg. Austrian Airlines do Londýna byly prima, je znát rozdíl mezi nízkonákladovkama a běžnými linkami.

V Londýně jsme měli přestup, kde jsme pouze prošli jednou bezpečnostní kontrolou a museli si nechat vybavit jiný boarding cart přímo u společnosti před nastupováním do letadla. Už ve Vídni jsme si řekli o sedadla vedle sebe a tak nám to zůstalo až do Aucklandu. V Londýně byl ještě takový starší pán a ten pořád spekuloval nad těmi našimi letenkami, nakonec je někam odnesl, že máme počkat. Tak jsem si říkala, co je zase za problém, ale přesadil nás jen tak, že Zbyněk měl sedadlo u okýnka, pak bylo prázdné místo a na třetím jsem seděla já. :-) Asi jak viděl Zbyňkovy dlouhé nohy a mou ustaranou tvář, tak nám dal samostatnou trojku. Parádní komfort. Takže jsme se zase nacpali, výběr ze dvou jídel, to, které jsem si chtěla objednat bohužel těsně přede mnou došlo. 11 hodin jsme koukali na filmy, dali si víno a prospali se do Hong-Kongu, kde nás na 2 hodiny vyložili i se všemi věcmi, a letadlo šlo na prohlídku, dotankování, uvnitř se uklidilo a vyměnili se letušky. Prošli jsme si další bezpečnostní kontrolou, zapli nějakou Wifinu a čekali na boarding. Dalších 10 hodin do Aucklandu proběhlo podobně, akorát už jsme toho měli dost, stále jsme si žádali Novozélandské pivo, ale prospat se mi už pořádně nepodařilo.
Na letišti v Aucklandu to šlo opět jako po másle. S vyplněným registračním formulářem pro celníky, jsme si vyzvedli zavazadla, které se po cestě neztratily, ani moc nerozbily. Potravinová fólie omotaná kolem kufru byla relativně neporušená a madlo, které se mi polámalo už při balení a Zbyněk ho omotal páskou:-), drželo. Přiznali jsme, že vezeme trekové boty, hůlky atd. Takže jsme otevírali kufry a ukazovali, že jsou čisté, že si na nich žádnou špínu nevezeme. Ale to se předpokládalo, takže jsme to měli krásně naskládané při otevření kufru nahoře. Nebyl problém, maorští kluci se ptali, odkud jsme a jak dlouho budeme a které místa chceme navštívit. Pak mi došlo, že byli jen zvědaví, že mě nechtěli nijak nachytat. U celníka jsme jen ukázali pasy a elektronická víza, opět se spíš zvědavě ptal, co že to studujeme a kde budeme bydlet. Nechtěl vidět ani výpisy z účtů, že máme dost peněz na první měsíce pobytu. Pohoda. Z letiště nám jel autobus na zjištěnou nejbližší zastávku našeho ubytování a pak už jsme jen s kuframa ťapkali cca 600m. Těsně před koncem nám zastavila cizí paní v autě, jestli nechceme svést, jestli to ještě máme daleko. :-)


Dorazili jsme asi o 2 hodiny dříve než jsem předpokládala a než jsem byla domluvená, ale nakonec jsme se v baráčku na někoho doklepali. Majitel přijel, sepsali jsme smlouvu o ubytování a nastěhovali se do pokojíčku. Dnes se máme přestěhovat do většího, kde je i skříň a trochu více místa než jen postel a noční stolky. :-)
Řekli jsme si, že nepůjdeme hned spát, abychom si rychleji zvykli a proto jsme se vydali do centra Mt Edenu. Podobně jako Brno má relativně malé centrum a mnoho příměstských částí, tak i Auckland je hrozně rozlehlý (má 1.6 mil. obyvatel). Proto mi Mt Eden přišla jako prima vesnička, domy tu mají max. 2 patra. Vyřídili jsme si účet u Bank New Zealand, princip je podobný jako u české mBanky. Nic se neplatí, běžný člověk dostane 2 účty, jeden je spořící, internetové bankovnictví a kartu, která přijde na udanou adresu. Internetové bakovnictví funguje na jiném způsobu, není potvrzování smskou, na stránkce se zobrazují čísla, které si uživatel podle své hashovací mřížky rozkóduje do potvrzovacího kódu. Všechno bez poplatků. Vybrali jsme z automatu z české mBanky prašule na zaplacení prvního nájmu a kauce. Proběhlo to bez problémů, snažili jsme se spočítat, kolik byl kurz, kolik byly 2 procenta pro společnost VISA, ale kdo ví. :-) Dolar je teď na dobré měně. Také se platí všechno kartou, u Číňanů, v hospodě, v marketu a kurz je výhodný a bez poplatku, prostě paráda. Byli jsme se najíst u Číňanů, nakoupit za rohem ve Foodtownu a pak jsme se konečně šli vyspat... 16 hodin až do rána. :-) Teď vyřizujeme IRD number - nutné pro to, až budeme pracovat, aby se nám počítaly daně atp. Formuláře jsou k vyzvednutí na poště a platí se poplatek asi 15NZD, do 14 dnů přijde na udanou adresu kartička. Mobilní síť poskytuje Vodafone, pro nás krátkodobě žijící na NZ, se vyplatí předplacená SIMkarta. Minuta volání vyjde na 89 centů.


Jinak ceny potravin tu vyjdou podobně jako u nás, levnější je to u Číňanů a Asijců. Ceny oblečení, elektroniky se vyplatí při slevách, kdy i kvalitní věci mají zlevněné tak, že je to i o polovinu levnější než u nás. Výhodné obchody lze najít pro auta a kola. Každopádně si zvykáme na ceny a hledáme, kde je to nejlevnější.