Kulturní víkend

To jsem pěkně promrzla... Vídeň byla krásná a naštěstí poskytovala spoustu příležitostí k zahřátí. Z Brna jsme s Evičkou vyjely po třetí hodině těsně poté, co Evča vystoupila z jednoho žluťáku z Ostravy, který měl skoro půlhodiny zpoždění. Ale do autobusu jsme se dostaly včas a celou cestu do Vídně prokecaly. Na autobusáku-Prastersternu nás už čekala vídeňačka Evelin, přivítaly jsme se "po staru - po holandsku" a já zase lovila anglické fráze. :)

Byla to příjemná změna nechat se někým vést. Mohla jsem si předem po Skypu nebo po e-mailu vyžádat informace o tom, kam máme dojet a postarat se o to sama, ale Evelin se nabídla, že pro nás přijede, takže žádné hledání automatu na lístky, žádné zkoumání map metra apod., naopak pouze klábosící jsme následovaly Eve a bylo nám jedno, jestli jsme na U1 nebo U6. :) Také nám byl do poslední chvilky utajen plán a program na tu chvilku, co jsme zůstávaly. Pořád jsem totiž doufala, že se k nám připojí ještě Renča z Prahy se svým přítelem, ale bohužel se tak nestalo. Před Vánoci je vždy dost práce, zvláště když má člověk ve škole zápočty, a tak jsme se nakonec sešli jen 3 holky (Evelin, Miriam, já) "z Utrechtu" a jeden kluk (Klaus).

s Evčou

První na programu bylo vyložení věcí u Evelin a pokec u ní v bytě, kde jsme se všichni sešli. Jako správní hosté jsme přivezli Becherovku, takže se popíjelo, sdělovaly se novinky ze života a hodně se vzpomínalo na staré dobré holandské časy. I Evička si procvičila svou angličtinu, a proto jí budem všichni držet v pondělí palce, protože má zápočet. ;-) Navíc tam byla Miriam, která je Slovenka, ale ve Vídni žije už 5 let, takže když jsem se družila s rakušákama, Evča mohla přehodit i na češtinu. Každopádně to bylo příjemné zopakování anglické konverzace. V průběhu večera jsme se dohodli, že půjdeme obhlédnout noční Vídeň, a protože vánoční trhy končily ve 22 hodin, vyrazili jsme do mlhavého a studeného města. Klaus se ukázal jako výborný průvodce, a ač ve Vídni nebydlí, ví o jednotlivých významných budovách historické detaily i zajímavé historky. Takže nám cesta výborně utíkala i přes vlezlou zimu. Začali jsme na bulváru, který byl kdysi těsně za městskými hradbami - ulice Dr. - K. - Lueger Ring, odkud jsme měli příležitost vidět gotický Votiv kirche, který nechal postavil Franz Josef až v 19. století na svou počest. Jako další budovou s prvky barokní architektury Univerzitu a nejúchvatnějším zážitkem se stala radnice se spoustou světýlek a trhem. Radnice byla osvětlená lehce do modra a prvky gotiky dělaly tuto budovu velice majestátního vzhledu. Na stromech v parku před radnicí bylo plno různobarevných svíček a lampiónů, takže až na tmavou oblohu bylo všude plno světla. Také stánky nabízející spoustu nepotřebných krásných blbinek poskytovaly osvětlení vrávorajícím turistům i domácím návštěvníkům, kteří už se stačili zahřát alkoholem typu Glühwein (svařák) nebo Punsch (punč). Samozřejmě jsme se také museli přesvědčit o kvalitě podávaného nápoje, takže jsme si každý poručili do krásného hrnečku s vánočním motivem Vídně či Mozarta a notiček ztvárňující kousky jeho skladeb nějaký druh punče (pomerančový, jablečný, borůvkový, s Amaretem, s Baileys, Mozartův či tzv. turbo punč aj.). Potom jsme si vychutnávali teplý a voňavý nápoj uprostřed davy ostatních usmívajících se lidí a nechaly jsme se bavit dalšími z Klausových historek či vtipů. Po dopití jsme vrátily hrnečky, podívali se ještě po stáncích a já obdivovala nejen zdařilé kousky ručně vyráběných blbůstek, ale také ozdobení každého ze stánků. Bylo tam toho tolik, že se člověk ztrácel mezi jmelím, ozdobami, hvězdičkami a stromky, až kolikrát nevěděl, zda to, co vidí, je zboží nebo dekorace. Takže jsme raději pokračovali dále. Prohlédli jsme si budovu divadla a podél Volksgarten jsme pokračovali do centra města, kde jsme pomyslně překročili městské hradby a dostali se na první distrikt. Zahrady jsou prý krásné (jak jinak) než na přelomu jara a léta a také v tomto období stojí za to prohlédnout si Schönbrun a Prater. Uznali jsme, že v zimě (šedi a neatraktivnosti) je zbytečné tato místa navštěvovat.

Jakmile jsme se dostali do centra, uličky se rozzářily neony lákající turisty do restaurací, hospůdek, ale také ohromného množství obchodů, obchoďáků a krámů. Naštěstí v tu dobu už bylo všechno zavřeno a tak jsme se mrkli přes výkladní skříně a pokračovali nákupní ulicí Graben (foto z druhého dne) dál. Byla neuvěřitelně draze osvětelná. Přes celou ulici viselo za sebou asi 12 ohromných konstrukcí ve tvaru lustrů a na nich svítilo obrovské množství malých žároviček. Skoro to vytvářelo efekt stropu. V tu dobu nám bohužel umřel náš drahý foťák (bylo na něj moc zima), takže ani fotky Katedrály Svatého Štěpána (Stephans Dom) nebudou. I přes zimu a pozdní hodinu jsme cestou potkávali také mnoho turistů a nádvoří kolem katedrály bylo shromaždištěm všech těchto návštěvníků. Všichni si fotili krásně osvětleného gotického giganta. My jsme se ovšem i přes zbytečné zahřívání foťáku pod tričkem a baterek v kapse od kalhot odebrali dál, prošli pár uliček s významnými hospodami, poslechli si další historky o dunajském kanále a přilehlých komerčních budovách a zmoženi studeným větrem zapadli do hospody. Dali jsme si další tekutiny dle chuti a vykecávali se než nám rozmrzla sedací část těla, krev se vrátila do končetin a zmrzlý úsměv přešel do kontrolovatelných grimas. :) To už bylo něco před půlnocí, takže jelikož Miriam byla ("naštěstí!") nemocná, nešlo se nikam pařit ani opíjet do časných ranních hodin, ale pěkně jsme se vrátily k Evelin do bytu a oddaly se blaženému spánku v teplých postelích.
Ráno byla našim budíčkem horečná práce dělníků, kteří rekonstruovali dům (bohužel, ve Vídni se maká i v sobotu...). Ale aspoň jsme brzo vstali a v 9 hodin jsme už zase cupitali po městě a jak se Evelin přiznala, tak i ona poprvé navštívila informační centrum. Pobrala jsem, jak je mým zvykem, materiály a mapy s informacemi, abych byla připravena na příští návštěvu, příp. si přečetla o tom, co jsem nestihla navštívit. Setkaly jsme se i s Miriam a opět jsme začaly procházet město. Podívaly jsme se, jak vypadá ulice pro bohaté (obchody typu Gucci, Dolce&Gabbana apod. :) ) a skrz Královský Palác, Hofburg (královská apartmá, Sisi muzeum a muzeum různých sbírek s habsburskou příchutí) jsme došly na MuseumQuartier. Sám název napovídá velkou koncentraci muzeí: dějin umění, přírodních věd, moderního či výtvarného umění, Leopoldovo aj. Bohužel už se zase blížila hodina odjezdu našeho autobusu, takže jsme opět zamířily k trhu, který byl u muzeí, a daly si punč na rozloučenou. Vyšší koncentrace alkoholu v kombinaci s ranní hodinou způsobila, že jsme s pitím nepospíchaly, naopak jsme blbly s foťákem, vykládaly si vtipy a plánovaly další sraz, takže se nám pauza protáhla, nohy ztěžkly a nálada se povznesla do blažené smířenosti. :) Raději jsme nasedly na tramvaj, cestou jsme si letmo prohlédly Parlament, který připomíná řecký Parthenón, a po přesednutí na metro jsme dojely na autobusové nádraží. Na cestě jsme si ještě libovaly, jak jsme ušetřily spoustu peněz za neudělenou pokutu, protože jsme potkaly revizory, kteří nás jako řádné občanky neměli šanci zastihnout nepřipravené. :)

Zpátky do Brna jsme přijeli odpoledne a mezitím když jsem zkoušela se sborem a orchestrem na večerní koncert, Evička si zkoušela v obchodech kalhoty, které by se jí líbily. Každá jsme tak zabila čas, abychom se zase sešly a absolvovaly koncert sboru VOX IUVENALIS a slovenského seskupení TECHNIK. Evička jako posluchač pochválila naše zpívání českých koled, které bylo obzvláštněno smyčcovým kvartetem Muziky Poetiky hrající na staré nástroje, a tím dostalo naše vystoupení i přes jednoduché melodie známých písní mimořádnou atmosféru. Na závěr jsme se slovenských orchestrem a sborem zazpívali dvě koledy a já pochválila koncert kvůli následnému rautu.
Potom jsme se s Evičkou odebraly do domovského království Mokrá hora, jejíž stromy a lesy už jsou krásně bílé, pustily jsme si pohádku na dobrou noc a já usnula dřív než bych viděla mou nejoblíbenější scénu ze všech pohádek s hláškou: "Co se tady válíte? No, chlapi, kde je? Máte ho? Já ho chytnu sám. Máchale, stůj! Au..." :-D Kdo pozná, co to je za pohádku? ;-)

V neděli ráno jsem Evičku vyprovodila na další žluťák směr Ostrava, kde mě ale dokázali pořádně naštvat a jako upozornění to tady napíši. Přišli jsme k autobusu včas, přesně 8 minut před odjezdem a Evička měla koupený lístek už týden předem, aby měla jistotu, že v danou hodinu pojede, protože i ona měla odpoledne v Ostravě koncert se svým sborem. Milá stewardka nám ale oznámila, že mají plno a že autobus, který obvolá a který normálně do Brna nezajíždí, na Grand dojede a přijede už za 3 hodiny! To je rána, co? Bylo mi jasné, že stewardka ani řidič za nic nemohou, protože pasažéři, kteří pravděpodobně nestihli svůj předchozí spoj, mají také zpoždění, ale tím že Evča musela být doma v určenou hodinu, jsem ji tam nesmlouvavě nacpala s výhružkama o reklamacích. Nakonec chuděrka seděla na schodech, ulička byla nacpaná zavazadlama a NEJEL JIM KÁVOVAR! :) Obávám se, že díky zpožděním a nečekáním na spoje, se nám tady rodí autobusová odrůda dalšího Času Dost (ČD!) Takže mí milí... to že máte předem koupenou jízdenku už není záruka, že pojedete, kdy potřebujete.

No, ale abych neskončila pesimisticky, po úspěšném odjezdu Evky jsem se vydala naposledy na vánoční trhy a dokončila svou pomoc Ježíškovi pro tento rok. Ještě pár drobností a mohu se těšit na klasické nicnedělání. Předběžný plán okupování republiky vypadá asi tak, že v pátek ráno se odebéřu do svého rodného města, kde zůstanu cca do 27.12., snad s výlety do okolí za sněhem či túrou, a pak se navrátím do Brna. Pokud bys měl(a) plán, jak mě zabavit na Silvestra, ráda si jej poslechnu a rozmyslím :), protože zatím žádnou akci nemám a nikdo mě nechce. To je zase trochu pesimistické, že?

Takže jako opravdu poslední optimistická zmínka bude pozvánka na čtvrteční (21.12.) vánoční koncert sboru VOX IUVENALIS na rektorátě VUT na Antonínské ulici v 19 hodin. Vybranými koledami s doprovodem Muziky Poetiky, amaterskými nástroji z řad zpěváků a vánoční náladou v bezvadně akustické dvoraně se bude sbor snažit, aby si s námi každý nakonec zazpíval tu naši nejznámější s radostí a štěstím v duši.

Mohla jsem pro Vás připravit normální příspěvek. A krásný! Ale já jsem řekla ne... zase tu máte bezduchý výlev mé slabomyslné mysli.

Tak jak se Ti líbila reakce Santy? Taky jsi nebyl(a) hodný(á) a nedostaneš nic? Nic si z toho nedělej.. aspoň něco dostanem, pokud máš mého oblíbeného a roztomilého operátora. :) Máš-li čas, zahrej si s čivavkama...

A jinak nic moc nového není, o víkendu jsem pekla linecké, asi se mi nepodaří to uchránit až do Vánoc, takže se to sní už před Štědrým dnem. Někteří skřítci ujídali už u výrobního procesu. ;-)

Tady je vizuální pochutnání... jde to, ne? ;-)


V pátek mi přijede sestřička a pojedeme do Vídně, zapařit za kámoškama z Holandska. Jak znám Miriam bude nás opíjet a tahat po barech do rána... já bych ráda ještě v sobotu dopoledne prošla Vídeň a trhy. Nepředpokládám, že bychom něco nakupovaly, ale přivezem si fúru fotek... takže na podařené se těš. ;-) A to je zatím všechno, přátelé, tádydádydááá. :)

Vánoce Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé...

První adventní podvečer jsem strávila ve velice příjemné a milé atmosféře v Překláštěří u Tišnova, kde se konala besídka a adventní sešlost přátel Muzea Brněnska. Ač mám již byt vyzdoben maličkým stromečkem, pár svíčkami a adventním kalendářem, v centru Brna na mě dýchá příjemná atmosféra přicházejících Vánoc z rozvěšených svítících ozdob na ulicích a vůní medoviny a svařáčku z postavených stánků na náměstí, přece jen mě odpolední dokreslení blížících se svátků klidu a pohody příjemně potěšilo. Na akci jsme se dostali se sborem a zazpívali jsme v rámci programu pár lužicko-srbských písní, dostali jsme občerstvení, poslechli si pár zvyků jiného národa a strávili pár hodin s lidmi, které neznáme, ale s kterými nás spojoval zájem o klidný večer.
A tak se mi konečně naskytla příležitost čím oživit blog. Ráda bych tuto příjemnou atmosféru předala i Tobě, protože ač máme před koncem roku každý plno povinností (od dokončování daňového přiznání v práci přes zúčastňování se kulturních a společenských akcí po úklid doma a pečení cukroví), ráda bych připomněla, že vše může proběhnout v klidu. Možná to zní jako fráze, které slýcháš neustále v rádiích a televizi spojené s nabízením půjček a služeb až domů, jen abys ušetřil čas, ale opravdu proč bláznit jen kvůli tomu, že jsou Vánoce? Pro mě je atmosféra Vánoc uklidňující. Melancholicky a blaženě se procházím mezi stánky, očuchávám svařák a koukám na všechny nepotřebné ale pěkné věci. Tím to se omlouvám všem, kterým nic nekoupím... nehodlám šílet, že nemám, co komu koupit. Jen se přiznej, vše důležité máš... máš kde spát, co jíst a určitě máš ve svém okolí člověk, který Tě má rád. Zdraví a štěstí Ti nadělit nemohu, takže Ti to alespoň ze srdce přeji. A kdyby mi přece jen náhodou něco cvrnklo do nosu, při čemž bych si na Tebe vzpomněla a myslela, že Tě tím potěším, neváhám a nakoupím. :-)

Brňáky zvu na koncerty sboru VOX IUVENALIS a připomínám, že začíná plesová sezóna, takže se třeba na některém potkáme.
Tak a na odlehčení jsem připravila přímou linku k objednávání dárků.... máš-li přání co pod stromeček, napiš si rovnou odtud. :) (Přemýšlej, postup není jednoduchý. Ale věřím, že se nevzdáš.) Měj se moc prima.