Pozdrav ze studeneho Svedska

Ahoj do Ceske republiky. Musim psat bez diakritiky, protoze svedska abeceda a klavesnice je uzpusobena uplne jinak. Misto nasich carek a hacku tady maji prehlasky a krouzky.

Tak jak se to vlastne mam? Ziju, to je ta dulezita vec a uzivam si to, coz je ta pozitivni stranka. :) Vyjeli jsme sice malicko se stresem, protoze jsme v patek zasli na dobry obed, v klidu jsme se sbalili, namazali si svacinky do busu, hlavne chleby s horcici k tem nasmazenym rizkum ;-) mnam a zjistili, ze musime jeste vymenit prachy a chybi nam pulhodinka, abychom na Zvonarce byli dostatecne vcas. Ale autobus mel stejne zpozdeni, takze bez problemu. V Praze jsme doplnili cestujici, bylo fakt plno, ale bus byl pohodlny, i Zbyna se mezi sedadla bez vetsich kreci nasoukal a cesta nam ubehla koukanim na filmy, prohlizenim shopu na trajektech a hlavne spanim.

Do Stockholmu jsme prijeli o dve hodinky drive nez bylo planovano, takze jsme se po malem bloudeni, ale rychlem nalezeni prosli s baglama po modernim a krasne osvicenem centru a jeli metrem za nasi prvni hostitelkou do prilehle ctvrti. Uz na nas cekala na vystupni stanici, takze jsme jeji pokoj ve studentskem dome nemuseli hledat. Byli jsme malinko rozlamani po ceste v buse, takze jsme si dali akorat cinskou polivku, roztahli si karimatky a spacaky a krasne se o hodinu zimniho casu dele vyspali.

Nedele byla venovana prohlidka Stockholmu, pocasi nam pralo, i kdyz bylo rano mrazivo a na zemi jsme videli jinovatku, svitilo slunicko. Prosli jsme hlavni poloostrovy, na kterych byly pamatky stareho historickeho mesta, navstivili Muzeum of Architecture a Modern Muzem a nasledne i Vasa Muzeum, ktere bylo cele venovane velkolepe lodi Vasa postavene na pocest krale Gustava III., aby bojovala ve valce proti Polsku. Bohuzel po nalodeni asi 450 lidi a 60 del se jeste pred vyplutim potopila. Takze hlavni atrakci muzea je tato lod z 17. stoleti, ktera byla vyzdvizena ze dna az v roce 1961. Skanzen - dalsi muzeum ve Stockholmu - uz jsme bohuzel nestihli, protoze se vsude diky nedeli zaviralo drive (17 hod.) a padla tma. Prosli jsme dalsi cast moderniho mesta, ohrali se v kine v predsalich, nakoupili si dobrou veceri v supermarketu a zase se vratili K Janelle na koleje.

V pondeli jsme uz vyrazili planovanou cestou kolem jezera Hjälmaren do narodniho parku Hedlandet. Ze Stockholmu do Eskilstuny jsme si trapne koupili listek na vlak, ktera nas oba stala 124Kr, protoze jsme nevedeli, jak bychom se dostali ze Stockholmu do nejake casti, kde by se dalo stopovat. Ale vlacek jel jenom hodinku, takze jsme nasledne dosli na kraj Eskilstuny a jali se stopovat. Po pulhodine marneho mavani nam zastavil az nejaky Turek, ktery se nejdriv ptal, jestli mame nejake prachy, ale kdyz videl, ze z nas nic nevymami, rekl, ze se nudi, tak ze nas tam pred sichtou jeste hodi. Chteli jsme do Hållsty, posledni vesnickou u narodniho parku. Turek se samozrejme rozpovidal a ja si vzpomnela na Evicku... Jak jsem si po tuniske dovolene rikala, ze uz s ni nikam nepojedu, protoze pak nemam od Arabasu klid, tak jsem konstatovala, ze nemuzu jezdit ani se Zbynou, protoze charakterove podobni Turci mi pokoj taky nedaji... Chyba asi byla, ze narozdil od Evicky jsem mu dala spravny e-mail. :) Uvidime. Kazdopadne jsme se priblizili k mistu, kam jsme potrebovali a po ujiti asi dalsich 2-3km jsme se dostali na okraj parku. Sli jsme cestou necestou, lesni pesinkou k jezeru a kolem 16 hodiny bylo nacase najit misto na spani. Postavili jsme stan, pekne jsme se ulozili a s uderem 17 hodiny padla tma. Nez jsme po 21 usli, stihli jsme probrat stare casy, neco z casu budouciho a taky jsme dali poradne zabrat merunkovici. :) Tahat litr a pul flasku se vyplatilo. V noci se nam rozprselo, takze rano zustali dlouho v pelisku a cekali, jestli naahodou prset neprestalo. Bohuzel nam pocasi nepralo, tak jsme se nakonec pred 9 vyhrabali z polopromokleho stanu, vsechno si sbalili a vyrazili parkem dal. Krajina byla uzasna, kdyz jen mrholilo, na chvili jsme sundali kapuce, abychom se mohli porozhlednout, na losy jsme bohuzel nenarazili, ale pokochali jsme se pohledem na obrovske jezero, na jehoz brezich byly i stopy, ze tam ziji bobri. Ani jednoho jsme ale nezahlidli, byli jsme asi malinko hlucni, jak jsme si cestou zpivali.

Kdyz nas uz slapani po parku omrzelo, po 3 hodinach jsme se rozhodli dojit k okreskove silnici a stopnout si neco k urazeni dalsi cesty. Bylo nutno dojet nekam, kde budeme moci prespat, nebo alespon ususit stan k dalsimu pouziti. Na silnici jsme asi hodinu nemeli stesti, jezdilo malo aut, bylo po poledni, ale nakonec se nad nami slitoval jakysi delnik, ktery jel z prace a po 20 km nas vyhodil u pumpy. Tam jsme se chvili schovavali pred destem, ale nikoho jsme neukecali, aby nas vzal s sebou, takze pri prvnim mensim vyjasneni pocasi jsme se vydali po ceste smerem dal a na krasnem miste s parkovistatkem nacvicovali a prosili o svezeni. Dalsi hodinu se nam nevedlo, nakonec nas vzal starsi pan luxusnim autem, ktery neumel moc anglicky, takze jsme si moc nepokecali. Vyhodil nas asi o dalsich 20km dal v mestecku Läppe. Tam jsme jen presli pres krizovatku, divali se, kam az pujdem, kde je dobre misto na stopovani a jen tak jsem parkrat zvedla ruku s prosikem o stopa. Asi 6 auto nas vzalo. Byla to indicka rodina a hodili nas az 20km od mesta Orebra. V tu chvili uz nam bylo jasne, ze dnes spime v suchu a teple u kluka v Orebru. Kdyz nas pan vyhodil v meste Kumla, byla uz tma. Zasli jsme zase kousicek dal za kruhovy objezd a meli hned stesti. Treti projizdejici auto naplnene tremi cernochy nas povozili kolem prilehlych casti Orebra, protoze jeste zarizovali nakup nejakeho motoru do auta, ale kolem seste hodiny vecerni uz jsme sedeli na nadrazi v Orebru a zahrivali se kavou z automatu, protoze byla neskutecna zima. Pry prichazi i snezeni, takze to bude jeste zajimave. :)

Cestu k Mickovi jsme nasli bez problemu, mailem predem poslal dokonaly popis, dali jsme si teplou polivku, popili merunkovicu na stastny prijezd a vyuzili volneho vecera a pocitace, protoze hostitel jel za kamarady. Ted se jeste mrknem na nejake DVD a zase ulehnem do nasich vonavouckych spacacku. :)

Stredu mame naplanovanou prohlidkou mesta Orebra a prilehlych pametihodnosti a dalsi dny se uvidi. Bude treba projet mezi dvema nejvetsimi jezery Vättern a Vännern. Urcite budem stopovat, urcite budem kempovat a dalsi nocleh bude snad v Borasu, nebo az v Göteborgu. Takze se mozna zase ozvu. Kristynce moc dekuji za zapujceni batohu, je vyborny... bohuzel redukovat vahu vsech veci, ktere tahnu s sebou, nedokaze, ale na trvale napeti ve svalech uz jsem si zvykla. Julince, resp. Adamovi dekuji za spacak, v kombinaci s termopradlem je neprekonatelny. A Tobe, kdo na me myslis, dekuji za Tvou vzpominku. :))

Nepřipomíná stockholmské nábřeží malinko Amsterdam? ;-)

Ve Stockholmu nám počasí přálo, sice dost foukal studený vítr, ale bylo sluníčkově...

...u jezera v Orebru začíná přituhovat, vítr je mrazivý a cestou se bavím(e) křupáním ledu na kalužích...

a putování kolem jezera nám projasní snížek.

Snídaně v trávě... věřili byste, jak STRAŠNĚ MOC chutná teplá čínská polévka po ránu? :)

Potkali jsme zvířátka domestikovaná...

... a překvapili jsme i zvířátka volně žijící.

Losíka jsme nakonec zblízka viděli a vyfotili až v Goteborgu, v místním parku.

Exciting news!!

Předešlý týden byl obzvláštněn pouze výletem do Prahy, kde jsem měla pracovní schůzky ohledně TřetíhoVěku. Narazila jsem na jednoho velice zajímavého člověka a pokud jsem se mu líbila a nápad, který má v hlavě, se časem uskuteční, mohl by můj život dostat směr. Nebo alespoň určité pošťouchnutí. Ale nebudu předbírat, to se možná uvidí na konci tohoto roku. Ale s výletem byla také naplánována návštěva kamarádky Renči, kterou jsem poznala v Holandsku, takže jsme jely spolu z Brna, povykládaly jsme, zašly jsme na večeři a já se do růžova vyspala ve volné postýlce na privátě u ní a jejího přítele.

V pátek jsme si se Zbyňkem udělali nakupovací den, odpoledne už jsme byli nuceni vyrazit do obchodů a připravit se (hlavně mě) na nadcházející dobrodružství. Koupila jsem trekové boty značky Comfortex, přemýšleli jsme i nad "Goráčema", ale žádné extra slevy neměli, takže holt mi tyhle boty vydrží jenom 2 roky. Ale byly za dobrou cenu ve slevě. Určitě se mi bude chodit jako v bavlnce, teď si je doma rozcházím. :) Také mi Zbyněk koupil vánoční dárek (lehce se z toho vyvlíknul!! ale preferuji praktické dárky) - termoprádlo - takže zásluhu, že ve Švédsku neumrznu, má právě a hlavně on. Ještě koupím nějaké kalhoty a mám to komplet. Spacák, dobrý batoh a stan půjčujeme od kamarádů, za což jim moc moc děkuji.

Dále hlásím, že jsem se voleb nezúčastnila... Mé svědomí občana sice dlouho bojovalo, ale když jsem dnes viděla, jak to dopadlo, tak můj hlas by opravdu v Ostravě nic nezměnil. :) Místo toho jsem si zašla v pátek večer zaplavat, měla skorobabskou jízdu s Julinkou a v sobotu jsme si zasportovaly ještě na kole. Byl krásný den se sluníčkem a teplotou kolem 18-ti stupňů. Na kole kolem príglu (přehrady) prostě paráda.

A v neděli jsem učinila významný objev. Našla jsem (konečně!) dlouho hledaný server, kde jsou registrováni lidé celého světa a nabízejí free couch (volný gauč - volně přeloženo) pro lidi, kteří chtějí přespat. Takže jsem registrovala, celé dopoledne vyplňovala profil a vkládala fotky a posílala žádosti lidem do Švédska. Výsledek se dostavil již po několika hodinách. Ze Stockholmu mi odepsali dva lidé, že bohužel už nemají místo, ale dali mi kontakt na další, kteří se mi ozvou později. A z Göteborgu mi odepsal mládenec, že není problém, že nás pak ubytuje. :) Takže pozor!! Takhle se cestuje na levno! Se StudentAgency či podobnou cestovkou (ať pořád nedělám reklamu jen jim), která má akce, a s lidmi, kteří jsou srdeční a milí. Teď jsem zvědavá, kdy me kontaktuje někdo, že chce přespat u mě. :) Ale není to povinnost, člověk musí být zaregistrován a musí vyplnit určité údaje, aby mohl kontakovat jiné, takže to je bezpečné a mohu si podle fotek vybrat, koho ubytuju a koho ne. :) Velice pěkný a vymakaný web, jen co je pravda. Však se mrkněte sami. Ale doufám, že i přesto přespíme někde v divočině s losama a sobama a zažijem si romantiku ve spacácích. :)

Na závěr Vám přeji úspěšný týden a kdybych už nestihla nic napsat o přípravách, tak vězte, že odjíždím 27.10. v odpoledních hodinách a navrátím se 6.11. dopoledne. Mějte se prima a na telefonu mě neshánějte. :) Zdraví sluníčko :)

...obrazem...

Julinka je paní magistra... promoce (zleva Kristýnka, Julča a já)

kousek od baráku je výběh s koníčkama

zelenkavý baráček, který je schovaný za stromem, je "můj" a krásné barevné lesy všude kolem

a byla jsem se podívat, jak manšaft s mým milým vyhrává (Brno:Olomouc - 3:1)

Oslavuji tisícovku!

• Děkuji z celého srdce váženému návštěvníku mého blogu s číslem 1000. Sledování IPiny nemám, takže neznám Tvou totožnost. Ale mám opravdu blaženou radost, že za necelých 5 měsíců se zde sešlo tolik zvědavých očí.

• Děkuji samozřejmě také i Tobě, který jsi nebyl 1000. v pořadí, ale i Ty sleduješ, co se se mnou děje.

• Děkuji také rodičům, že jsou na mě tak hodní a vychovali mě v pořádnou holku,
  
• děkuji sestřičce, že je mou sestřičkou,
• děkuji Zbyňkovi, že se o mě hezky stará,
• děkuji Kristýnce a Julince, že jsou dobrými kamarádkami,
• děkuji Janičce a Lucce, že na mě nezapomínají, i když já na ně občas zapomínám,
• děkuji Mirovi, protože vím, že mě kdykoli podrží,
• děkuji Leničce, že i když je sice daleko, vím, že jsme si pořád blízko,
• děkuji Vláďovi za pohádky,
• děkuji všem ostatním kamarádům, že mají trpělivost, když je řadím do čekací doby než se sejdeme, nebo že je zapojuji do akcí s mými jim neznámými kamarády

• a děkuji Bohu, že tady mohu být!

• Jo, a taky děkuji mému vedoucímu, že mi už vypsal zadání diplomové práce. ;-D

Nad Tatrou sa blýská....

... ale na krásné časy, protože víkend vyšel úplně báječně.

Vyrazili jsme ve středu odpoledne, kdy všichni studenti i podnikaví lidé vyráželi vlakem domů či do cizích krajin, takže ČD (čekej dlouho a ještě bez sezení!) opět nezklamaly... plno lidí, málo místa, neskutečná zpoždění. Po cestě i tam. Ještě že jsme s sebou měli dobrou náladu a rozradostňovací prostředky jako zážitky z doby, co jsme se neviděli a vínko. ;-) Ale nakonec jsme všechny spoje stihli a v základní sestavě 7 lidí (pořadatelka Janička s přítelem Radkem, Kristýnka s Ondrou, Hanička a já) jsme v devět večer dorazili do vesničky Žiar, kde byl objednaný privát. Našli jsme pěkný udržovaný domeček s veškerým pohodlím, které jsme potřebovali = sprcha, postel a varná konvice. Porozdělovali jsme si ložničky (vyšlo to hezky přímou úměrou ... délka vztahu - vzdálenost postelí :D), děcka mě naučili karetní hru BANG! a před ulehnutím jsme se připravili na první cestovatelský den.
Jako trasa byla vytyčen vrchol Baranec. Když jsme vyšli po 2 hodinkách na Žiarskou chatu do 1325 m n. m. otevřel se nám překrásný pohled na červeno-žluto-zelené stráně vrcholů Západních Tater. Vdechlo nám to nový elán a vyškrábali jsme se již s většími rozestupy mezi skupinkami do Žiarského sedla. Odtud jsme měli naplánován druhý nejvyšší vrchol Baranec, ale po obědě a chvilce odpočinku jsme změnili plány, protože hora se ocitla v mlze a nahoře to vypadalo, že se žení čerti. Holky (Krista s Jančou) se rozhodly pro kratší cestu směrem zpátky a my 4 jsme neodolali a vydali se na Ostrý Roháč (2 084 m n. m.). To byl zážitek dne a skoro bych řekla, že i celého pobytu. Hora Ostrý Roháč byla fakt ostrá... hlavně ta cesta. Na kameny po udusané zemi jsme byli zvyklí, před Žiarským sedlem bylo i místo, kde se šlo jen po obrovských balvanech, ale takové skály, jako jsme museli přelézat na Ostrém, jsme ještě nezažili. Jistě, znalý horal se teď usmívá, ale Hanička, Ondra i já jsme byli chvíli vystrašeni a opatrně jsme našlapovali a volili další krok, ale nadšení změnou terénu a zvýšení hladiny adrenalinu v krvi. Po stranách se nám rozevíral ohromující pohled na Roháčská plesa a Roháčskou dolinu, na kterou jsem si vzpomněla, že jsem ji navštívila asi 3 roky zpátky, a další známý vrchol Volovec. Těsně před dosažením vrcholku nás ještě čekal výstup po řetězu a pak už jenom kochání výhledy (i na již vyjasněný Baranec :)) a sdělování zážitků s ostatními turisty. Pak jsme se vrátili zpátky do výchozího bodu, kde jsme se oddělili od holek a následovali jsme je přes Smutné sedlo zpět k Žiarské chatě. Po cestě zpátky se nad Roháčem začala dělat mračna a když jsme přecházeli po hřebeni Smutného sedla, přes hřeben se valila hustá mlha. Taky to byl úžasný pohled do údolí, občas jsme zahlédli človíčka-mravenečka, klikatící se cestičku nebo mlhu jako mlíko. Stihl nás trochu i déšť a po 3 hodinách ťapkání z kopce, nás opravdu unavilo. Na zpáteční cestě jsem musela začít zpívat, abychom se trochu rozptýlili a opravdu se nám šlo lépe. Nakonec jsme si těsně před naší vesničkou sedli do koliby, dali si Zlatého Bažanta a nezbytné bryndzové halušky, krásně si nacpali bříška a odebrali se k chatě. Ten večer se k nám ještě připojily dvě Jančiny kamarádky a po dlouhém váhání i můj Zbyňa. Přivezli další vínko, holky šly brzo spát, koukli jsme se na fotbal, naplánovali ranní vstávání a trasu na Baranec (2 184 m n. m.), popili trochu vína a po ošetření všech puchýřů a namazání otlačených míst jsme se odebrali ke spánku.
Ráno jsme si chtěli zkrátit cestu na konec vesnice busem, který, jak tvrdily holky, jel před devátou hodinou. Já s Hankou jsme šly ráno ještě do obchodu koupit chleby a špekáčky na případné večerní opékání a s časovým presem utíkali na zastávku. Autobus přijížděl, pozdravil zámáváním na naše mávání o zastavení a profrčel... výjimky zastavování jsme pochopili až po opakovém prostudování jízdního řádu. :) Takže jsme si to vyšlápli opět pěšky. Bylo chladněji než ve čtvrtek, ale když jsme urazili půl cesty lesem, kde bylo příjemně teplo, dostali jsme se do nízké kleče u Holého vrchu (1975 m n. m.) vystaveni pořádnému sluníčku. Radek s Ondrou dorazili k meeting pointu jako první, já se Zbyňou jsme dorazili asi s 20-ti minutovým zpožděním a holky docházely postupně. Kluci si mezitím na lavičkách udělali trenkovou párty... škoda, že jsem neměla foťák... :) A než přišly holky, uschly nám věci, najedli jsme se a přichystali jsme se na konečný výstup do vrchol. Asi ve 2 tisících začal foukat vítr a stahovala se mračna. Takže jsme se postupně přioblíkali až jsme se ve fukéři dostali na vrchol. Tam jsme se opět rozdělili, Krista s Jančou se rozhodly pro stejnou cestu zpátky dolů, já se Zbyňou pro hřebenovku do Žiarského sedla a ostatní oklikou dolů z Barance nazpět. Hřebenovka byla úžasná, sledovali jsme dva různé pohledy do údolí, srázy a výhled na všechny ostatní hory. Poté opět následovala unavující cesta ke Žiarské chatě, kdy jsme zapěli písně našeho mládí a jako odměnu jsme si nadělili dobrou večeři v salaši. Všichni ostatní dorazili později a večeři už nedostali, takže si museli kuchtit ještě na chatě. Ale sešli jsme se v dobré náladě, uchození ještě víc než po prvním dnu, kdo neměl aspoň jeden puchýř, byl divnej :) ale naše zdravé jádro (Hanka, Krista, Ondra, Zbyňa a já) sedlo ke kuchyňskému stolu a dali si jen tak před spaním skleničku vínka a oblíbenou hru BANG. Sklenička se rozšířila o další skleničku, až jsme vypili vše, co jsme měli, hráli jsme s větším a větším zápalem, ale menší pozorností v důsledku vypitého alkoholu, až jsme nakonec zmoženi odpadli ve 2 hodiny ráno s tím, že jsme asi po 7-mi hodinách spánku zjistili, kdo na koho střílel ještě ve spaní. :)
Třetí den jsme pojali jako odpočinkový. Jednak třeba Kristýnka už neobula boty kvůli množství puchýřů, Janča s Haničkou raději vyrazili na borůvky a houby a čtyřlístek bohatých odvážlivců (Krista, Ondra, Zbyňa a já) vyrazil na prozkoumání nedalekých termálních lázní Bešeňová. Sobotní spoje byly opravdu těžko dohledatelné, takže jsme se spolehli na lidskou vstřícnost a zasoutěžili si v autostopu. :) Pak jsme použili vlaku i pěškobusu a kolem třetí hodiny odpolední jsme dorazili k termálům. Většina venkovních bazénů bylo v rekontrukci, vystřídali jsme tedy bazény s bahníčkem s teplotou 25-40 stupňů a vnitřní bazénky s tobogánem. Celkem mě to zklamalo, protože se v bazénech lidi tísnili, výběr hudby byl určen spíše dříve narozeným návštěvníkům a zábava taky nic moc. Takže vyzkoušeli jsme a více nemusíme. Na zpáteční cestě jsme ještě nakoupili nějaké jídlo a pití, vrátili se kolem 9 večerní, přichystali si ohýnek a upekli si po klobáse nebo po párku. Chyběla jenom kytara, ale protože venku bylo zima, opět jsme se odebrali do chaty hrát společenskou hru.
Dnes jsme si po cestě ponadávali na dráhy, mačkali se v kupéčku, dojeli se zpožděním, ale všichni určitě spokojení nad krásně strávenými 4-mi dny.

Zjistila jsem, jak moc mě to chození baví, i když při větším stoupání a zdolávání převýšení dýchám jako lokomotiva, a potěšilo mě, že udržování fyzičky je trochu znát, byla jsem nejrychlejší z holek. Taky jsem si ověřila, že kvalitní výbava je třeba a co všechno budu muset ještě dokoupit, abych to ve Švédsku přežila. :) Ale už se strašně těším! Takže teď už na to jenom našetřit. :)