*/

18.12.07

Pozvánka na koncert

10.12.07

Táborníci přežili Klondyke 2007

Jelikož já v náročném měsíci prosincin zažívám povětšinou jen povinné a pracovní akce, (tento víkend celkem nezajímavé "koncertní turné" po západním Slovensku) uveřejňuji akci, které se zúčastnila sestra Evička a hlavně doufám, že mi dá vědět, jestli přežila. :-) Těším se na případné dodané fotky.

Premiérový ročník zimního táboření na Kalužném navštívil rekordní počet otužilců, hořela vatra, tekl rum a kořalka...

Lidé a proměny

Morávka - Desítky otužilých táborníků se o víkendu sešlo na vrchu Kalužný nad přehradou Morávka, aby vyzkoušeli nový terén pro zimní táboření Klondyke 2007. Tato akce se konala už po jednačtyřicáté a poprvé právě na vrcholu Kalužný v Beskydech.

Trampové a turisté rozbili své stany v místě, které je už týdny pod sněhem. „Je trochu hrbolaté, proto se mu říká Kalužný,“ prozrazuje jeden z účastníků zvláštní název 994 metrů vysokého vrcholu. „V létě tam po deštích totiž dlouho vydrží kaluže vody,“ dodává.
Přestože už v pátek přijelo několik desítek otužilých trampů, teprve v sobotu byl na Kalužném ten správný nával. Přijeli lidé z celé republiky, někteří třeba jen pozdravit kamarády.
Organizátoři zimního táboření napočítali možná nejvíce stanů v posledních letech. „Bylo tam asi sto třicet stanů. Když vezmeme, že v každém spali dva až tři lidé, vyjde nám přibližný počet účastníků,“ říká Jan Sládek z Klubu českých turistů.
„Někdy se chlapi nevidí třeba celý rok, ale na zimním táboření se vždy sejdou,“ říká Jan Sládek z Klubu českých turistů, který se rovněž Klondyke pravidelně účastní.
Jeden z účastníků s půllitrem piva říká: „Tady se scházejí ti správní kámoši. Protože když s někým musíš někdy i v patnácti stupňovém mrazu postavit stan, navařit jídlo a přečkat ve zdraví dvě noci, tak to s tebou vydrží jen ten správný chlap a kamarád,“ říká muž z Ostravy, který však už prý má ta správná léta za sebou. „Letos už jsem byl jen na jednu noc a to mi stačí. Mám už svoje roky a taky těch zahřívacích štamprlí bylo letos kvůli novému místu nějak více než jindy.“ Zimní táboření Klondyke se letos historicky přestěhovalo na páté místo a zřejmě i to způsobilo rekordní účast na akci. „Předtím se vždy deset let tábořilo na Smrku, Ropici, Travném a Slavíči,“ říká Jan Sládek.
„Musíme po těch deseti letech měnit místa, protože lesákům spálíme na vatrách všechny okolní sušky a spadlé větve,“ připomíná jeden z táborníků spolupráci s lesy České republiky. Hlavní základna zimního táboření je však už jedenáctým rokem na Kolářově chatě pod Slavíčem.
Tam lidé i letos zaparkovali své automobily či terénní auta, aby se vydali asi tři kilometry pěšky na místo zimního táboření. „Trvá to tak tři čtvrtě hodiny až hodinu klidným tempem,“ říká jeden z účastníků, když pobízí v sobotu po poledni své přátele k pochodu na místo, kde už mají někteří táborníci jednu noc za sebou.

Mnoho z návštěvníků, kteří se přijdou podívat na své přátele jen v sobotu a z různých důvodů netáboří, sáhlo samozřejmě hned po příchodu po štamprli na zahřátí.
Někteří táborníci nabízeli příchozím topinky s tatarákem a téměř každý se chlubil „tou svojí“ letošní napálenou kořalkou.
A nespali jen v běžných, dnes dobře na zimu uzpůsobených, stanech. Trampové z Havířova vystavěli na Kalužném indiánské tee-pee a jeden z táborníků si ze sněhu vystavěl jakousi tvrz, jejíž vnitřek odizoloval celtami. „Noc na zimním táboření Klondyke však už dnes není díky kvalitnímu vybavení táborníků tak chladná, jako spíš dlouhá,“ usmívá se Jan Sládek.
„Někteří chlapi neodešli na kutě od ohně ani ve dvě v noci. Pořád je co vykládat a na co vzpomínat,“ říká a vzpomíná na loňský jubilejní ročník, kdy ženy táborníků nacvičily a zatančily na rozloučení se Slavíčem svým chlapům a přátelům pravý nefalšovaný kankán.

Zimní táboření na Kalužném včera skončilo úspěchem: organizátoři nemají zprávu, že by někdo v noci v horách zabloudil, nebo někde na cestě umrzl. Mnozí táborníci z Kalužného se pak sejdou tuto sobotu v kulturáku v Horních Datyních na country bálu nazvaném Zlatá horečka.

Zdroj: MF DNES archiv - autor článku: Petr Broulík