Ameland víkend

Zdravím po rychle prožitém víkendu a zde je pár informací k Tvému cestování prstem po mapě. :)

V pátek jsme vyrazili kolem 15-té hodiny z autobusového nádraží. Klasicky už jsem věděla, že se studentskou organizací a hlavně kvůli španělským kamarádům se čeká a když se někdo opozdí, i s 20-ti minutovým zpožděním skupinu zastihne. Jeli jsme v jednom dvoupatrovém autobuse, takže nás bylo kolem 60-ti lidí. Když jsme vyjížděli strašně nám pršelo, na autobusák jsem dojela klasicky na kole, protože jsem leňucha líná a těsně před odjezdem jsem Skypovala a spamovala na netu, takže jsem malinko nestíhala. :) Pláštěna ale vydržela, měla jsem mokré jenom nohavice a boty. Naštěstí jsem namíchala Fernetek s tonikem, takže jsme se v autobuse trochu zahřáli a i vzhledem ke škaredému počasí pěkně naladili. Cesta k pobřeží trvala kolem 3 hodin a já se přidala k rakouské skupince 4 lidí, takže když se zapomněli nebo se potřebovali rychle domluvit, chytala jsem němčinu. Nebylo to tak zlé, pasivně docela rozumím, ale mluvit se už asi nepřinutím. Pak nás autobus vyložil v přístavu Holwerd a trajektem jsme za necelou hodinku přijeli na ostrov. Tam nás už čekaly pronajaté kola a po 8-mi minutové jízdě jsme dorazili na farmu. Nastalo horečné pobíhání s báglama a hledání v labyrintu mnoha dveří a ložnic nějaké místo na spaní tak, aby party byly pohromadě. Nakonec jsem se usídlila s Evelyn a Klausem v místnosti s dalšími 12-ti lidmi a následující noc se ukázalo, že volba místnosti byla výborná kvůli topení, které fungovalo, bohužel někteří lidé už tak šťastnou volbou nebyli. Jeden Australan by chrápáním vzbudil i mrtvého. Ale bohužel to během noci nebyl jediný zvuk, který rušil klidné spaní. Španělé totiž pařili asi do 6 do rána ping-pong ve vedlejší místnosti a hráli hru, kterou pořád nechápu. Něco jako určování rytmu a kleskání a klepání do stolu, židlí a všeho, co dělá aspoň trochu hluk. Po rozebrání postelí a rozbalení spacáků jsme se kolem 9 pm dostali k večeři, kterou byly k překvapení všech těstoviny s prapodivnou omáčkou. :) Ale jako všude na zájezdě jste neskutečně rádi, že nemusíte nic vařit a o nic se starat, tak nám to všem moc chutnalo. A následovala klasická ESN párty, tentokrát ve stylu Spring Break aneb vítání léta po několikáté. Po zničení nafukovacího bazénku, lehátek, balónků a vypití Sangrie jsme se dostali kolem 3 do postele. Na některých pokojích pokračovalo pití, bavení nebo hraní opíjecích her, ale mi se po přehrátí pár písniček v MP3 podařilo i při světlu a všeobecném ruchu bez problémů usnout. Jestli jsem někomu nadávala ze spaní, tak jsem to tentokrát úplně všechno zaspala a nikdo si nestěžoval. :)

Druhý den jsem vstávala relativně "brzo", už v 9 hodin, ale výhoda vstávání bylo, že jsem byla na snídani mezi prvními a mohla si bez žduchání namazat toust a nalít teplé kafe. Musím uznat, že i když čekání na všechny aktivity už mi přišlo normální a jako jediné otravné, tak ostatní aktivity jako organizace úklidu, chystání jídla a jeho dostatek byl opravdu bez připomínky. Po dvouhodinové snídani, když už dojedli i ti nejposlednější ospalci, jsem si s Evelyn stačila zahrát pár setů ping-pongu (trénuju totiž do Brna na koleje ;-) ať se Míra trochu zapotí) a následovalo hraní golfu. Název "golf" byl opravdu velice zavádějící, protože jsme dostali palice se dřeváčkem na konci a zmenšeninu fotbalového balónu, a po rozdělení do družstev jsme lítali mezi krávama, ploty a kanály s vodou a snažili se dostat balón pomocí úderů dřevákem na holi do jam... Z devíti jam jsme zvládli asi 5, pak nás to všechny přestalo bavit, protože foukal vítr (ten tam tedy fouká pořád, ale v sobotu byl ještě dost studený) a i přesto, že nepršelo, měli jsme promočené boty od vysoké trávy. Někteří utrpěli drobná zranění, když stáli moc blízko hráče s palicí, nebo hráli blízko ostnatého plotu a udělali si bebínko (mě to krvácelo snad 15 minut!). Holt šikovní lidi se pak poznali na první (modřiny pod teplákama na druhý) pohled. :)
Po klasickém holandském obědě - tousty se sýry a salámy, co zbyly ze snídaně - jsme drapli vypůjčená kola a rozjeli se po ostrově. Někdo jel na pláž, někdo objížděl vesničky. Venkov na Amelandu je úžasný, krásný čerstvý vzduch se zápachem zvířátek a větrem, který vás profoukne od ucha až k patě. Na pozdní odpoledne byla zařízena největší atrakce ostrova. Chození po moři při odlivu. Odliv a příliv se mění každých asi 8 hodin a 3 hodiny zůstává. Když znáte místo mezi jednotlivými ostrovy, které se dají tak rychle přejít, můžete takto mezi ostrovy cestovat. My jsme zkusili jenom kousek a ačkoli jsme měli instrukce o starých botách a oblečení, které může být znečištěno, přesto jsme byli vydáni napospas něčemu, co jsme nečekali. Na pláži nás přivítali průvodci, kteří měli opravdu výborné gumáky skoro až k pasu a byli dobře navlíknutí. My jsme přišli ve svetrech, starých keckách a šortkách nebo vyhrnutých džínách. Chození po moři při odlivu by bylo fajn, kdyby tam nezůstávala voda, která měla 8 stupňů, a nebylo tam bahno. Takže mezi výkladem a ukázkami mořských mrtvých i živých živočichů jsme se klepali zimou, bořili se skoro po kolena v bahně, ale neustále se snažili blbnout a vtipkovat, abychom neztratili zbytky optimismu. :) Cesta na kolech zpátky byla pro všechny závodem, kdo se na ubytovnu vrátí nejdřív, aby zabral teplou sprchu. Sprintem jsme se samozřejmě zahřáli, takže to zase taková hrůza nebyla. Na večeři nám organizátoři přichystali barbeque. A že na nás masem nešetřili! Já zůstala klasicky u kuřátka a bylo to mňam. Pak jsme se uvelebili na postelích k odpočinku a naše skupinka vyžahla 3 láhve vína, přičemž jsme stačili probrat spoustu "důležitých" věcí. :) Ale mimo jiné jsem si ve Vídni zařídila nocleh, protože když jsem prohlásila, že jsem vlastně ve Vídni ještě pořádně nebyla (a je pravda, že ČR mám také mnohem méně procestovanou než teď např. Nizozemí), tak se Evelyn i Klaus nabídli, že mohu kdykoli přijet. :) Je pravda, že řeči jako: "Přijeď, jsi kdykoli vítaná. Postarám se o Tebe, ukážu Ti moje město, ... blablabla" jsou časté. Ale časem se ukáže, kdo to myslel vážně a kdo jen tak hloupě povídá...
Tak a na noc se pak chystala diskotéka v amelandské vesnici. Já jsem po pár sklenkách vína nějak odpadla, takže jsem tam ani nešla, ale vyprávěli mi o klasických vesnických diskoškách, takže jsem o nic nepřišla. A byla jsem na tom lépe než ti, kteří šli spát kolem 7 ráno a museli poslouchat to chrápání již zmiňovaného kovboje. :)
V neděli ráno už se ukázalo i sluníčko, takže jsem si šla ráno zaběhat, což s větrem v zádech je fajn, ale když se pak vracíte po pláži a překonáváte sílu větru proti sobě, tak to nebylo to pravé ořechové. :) Po snídani jsme zase hupsli na kola a ujeli 20km, podívali se do "města" Ballum a vesnice s majákem Hollum. Po cestě tam jsme opět překonávali vítr a v peletonu na vedoucí pozici jsme se střídali skoro jako "profesionálové". :) Až na nehodu, kdy se jedna Irka vezla uprostřed tak, že cvrnkla do spolujezdce před sebou a už to padalo jako domino. Udělali jsme pár fotek či videí nádherné krajiny a majáku a s větrem v zádech si užili cestu zpátky. Pak už rychlý oběd a tradá domů.

A teď mě čeká trochu práce do školy... :-( no, co se dá dělat. ;-) Jo a další vyhlídky? Přes týden trochuté školy, nějaká oslava narozenin a o víkendu se chystám pro změnu na jih omrknout regulaci vodstva v Nizozemí = The Delta Works.

The next trip and photos

Hurá a je tu výlet na víkend na ostrov Ameland na severu Nizozemí. Počasí je sice pořád škaredé, poprchává a je zataženo a kolem 8 stupňů, ale tím si nenechám zkazit výlet. Hlavně jedu se spoustou kamarádů a něco na zahřátí se určitě také najde. :) Takže se těšte na fotky, snad nějaké vyjdou.

A na zpestření přidávám anketku. Takže kdo mě zná déle, tak bude mít asi objektivnější názor, kdo mě tak dlouho nezná, dodávám fotky (fotky s hnědýma vlasama jsem moc nějak nenašla... ale dík Chiprovi za pomoc) . :-) (Btw. vůbec se tady nenudím! :-D)

ANKETA už jen pro info

Další výlety

Rozhodla jsem se, že musím začít spisovat všechno hned, protože by mi mohly zážitky vyprchat. Rozhodně tedy z dneška. A také si to po sobě začnu číst, protože těch chyb se mi tam objevuje stále více. Tak za ně se omlouvám a budu se snažit polepšit. Tak a k výletům mého taťky:

Přijel v neděli, Student Agency se vytáhla a přijeli skoro o 2 hodiny dříve. Takže po počátečním nedorozumění, kdy jsme na sebe čekali přes půl hodiny na stejném náměstí jen v jiných rozích, jsme dorazili ke mě a pěšmo si obešli Utrecht. Bohužel jsme nevzali foťák a propásli tak výjimečnou příležitost nafotit otevírání mostu a vyrovnávání hladin komorou. Další den jsme vyrazili do Amsterdamu. Poprvé jsem tady měla smůlu na vlaky, protože když jsme vyjížděli z Utrechtu, měl trochu zpoždění a cestou nabral skoro půlhodinu navíc! Zpět to bylo ještě horší, doběhli jsme na vlak, který měl mít 10 minut zpoždění, ale když do dalších 10-ti minut nedorazil, přesunuli jej na jiné nástupiště. Číslo jsme museli utíkat zjistit do haly, kde se ukázalo, že to bylo stejné nástupiště, jen druhá půlka. A nakonec jsme jeli courákem a nabrali jsme další půlhodinové zpoždění. V ČR vás České dráhy nepřekvapí, ale tady jsem na to nebyla zvyklá, takže mě to i otrávilo. Aneb jak řekl Palda: "NS = no service :)" (NS znamená Nederlandse Spoorwege neboli Netherlands Railways neboli Nizozemské železnice - pozn. aut.)
Ovšem Amsterdam jsme si užili hezky. Tentokrát jsme to vzali z opačného konce města a hned na začátku jsme se svezli tramvají na Museumplein, kde jsme navštívili Brusírnu diamantů a já jsem nevydyndala žádný náhrdelník, dokonce ani prstýnek s maličkým diamantkem. :) Pak jsme navštívili Van Goghovo museum, které pro mě bylo zajímavějšími informacemi, které jsem si přečetla na stěnách vedle maleb a v knížkách, než samotné "patlanice". :) Taťka si ale kulturně pochutnal. A potom jsme se za mírného mrholení, které se střídalo se slunečným vedrem, vydali skrz město směrem do centra. V plánu byl market a květinový trh. Normální market s jídlem, zeleninou,ovocem, oblečením a zbytečnostmi mě dost zklamal, protože jak se mi líbily trhy v Den Haagu i Rotterdamu, tak v Amstredamu byl teda slabý. No a květinový trh už je pro mě klasika. :) Protože opět začalo pršet, rozhodli jsme se pro projížďku po kanálech. Když jsem ji jela s holkama před 2 měsíci, tak nám svítilo slunce a chtělo se nám spát. Takže jsme sedli na poslední loďku, která vyjížděla, taťka fotil a já se konečně těšila na anglické informace, které nezaspím. Ve chvíli, kdy jsme sedli do lodi, se mraky rozehnaly a sluníčko zase začalo vykukovat... naštěstí (pro dnešek bohužel) zase zalezlo a pan kapitán se o nás a jen pár cestujících pěkně staral. Povozil nás víc a blíže k jednotlivým zajímavostem a občas přidal do mikrofonu vlastní poznámku v angličtině. Po hodině projížďky jsme se vrátili a opět v deštíku prošli centrum a nezbytné uličky s červenými lucernami. Na večer po jídle jsme se vydali do místního klubu, kde si taťka dal s mými kamarády po různých druzích piva, a šlo se spát.

Dnes jsme se probudili do mlhy a deště, takže jsme z plánovaného výletu do Delftu nebo Delta works ustoupili. Dostali jsme ale výborný tip od již zmiňovaného kolegy na Muzeum vlaků. Taťka si vzpomněl na malého synka mého bratrance Adámka, popadli jsme foťák a šli fotit mašinky. Nejdřív jsem si říkala, že mě to moc bavit nebude, ale protože se taťka tvářil nadšeně, nechtěla jsem mu to kazit. Nakonec se ukázalo, že to je hlavně atrakce pro děti, a já jsem byla uchvácena mnohem více než táta. :) Při vstupu nás uvítaly zajímavé hologramy v kufrech a následovalo nástupiště jako z 19. století. Plno starých vlaků, vagonů, dresín apod. Všechno bylo psáno holandsky, takže jsme nejdřív byli trochu zmatení, ale nakonec jsme všechno našli. Prošli jsme nádražní halou a nástupišti, které se kdysi opravdu používalo, do obrovské haly, kde jsme viděli různé vlaky z různých období. Ovšem nejlepší byly atrakce, o kterých jsme vůbec netušili. Vešli jsme vchodem do nějaké místnosti, kde stálo plno dětí většinou v doprovodu rodičů a čekali frontu. Jakmile se rozvítilo na minisemaforu bílé světlo ("klinkátko před železničníma šraňkama"), vstoupili za dveře. Tak jsme si řekli, že jsem pořád dítětem svého otce a že si počkáme. Když jsme pak vstoupili za dveře, slečna nás usadila do vozíku a my jsme se jako ve strašidelném hradě ponořili do tmy. Opravdu nás vozíček povozil po kolejích mezi vagóny, skoro nás přejela lokomotiva, do ucha nám náhle zahoukal vlak a nad hlavami se přehnala s rachotem mašina. Plno překvapení, kluk před námi ve vozíku se akorát jednou strašně lekl, že povyskočil, já s taťkou jsme jujkali a komentovali věci kolem sebe každou chvíli. Měli to moc dobře vyřešené, jednou jsme dojeli před lokomotivu a když už jsme začali přemýšlet, jestli pojedeme zpátky nebo někam skrz, otočné zařízení nás s vozíkem i částí kolejí otočila o 90 stupňů a jelo se dál. Na jiném místě před zdí jsme se "propadli" o patro níž. Prostě paráda, na konci prohlídky celého musea jsem si to chtěla zopakovat, ale byla tam už velká fronta. :-( Ještě jsme si prohlédli část doprovázenou mluveným slovem o velikém designérovi vlaků Johnu Middlemissovi. Hned na začátku nás opět upoutala místnost, kde nás vpustili, my si nasadili sluchátka a místnůstka se začala třást a klepat a na hodinách na stěně se ukazoval čas pozpátku, až jsme se jako ocitli v roce 1800. Pak jsme si prošli pár místností, které vypadaly jako v té době a i když jsme byli uvnitř, vypadalo to jako někde venku, i se stromy. Prostě paráda. Nakonec jsme si prošli i venkovní "atrakce", které byly určeny jen dětem. Malinký elektrický vláček, který děcka vozil kolem bazénku a labyrintu. I když jsem původně byla zděšena cenou, kterou chtěli za prohlídku, na konci jsem byla úplně spokojená a opravdu to stálo za to. Takže další tip, kdo by se chtěl podívat. ;-)

A teď už nás čeká jenom prohlédnutí utrechtských trhů, příp. ještě muzea hudebních nástrojů, a návštěva tatínka taky končí... Fotky k povídání budou klasicky ve fotogalerii, jen se chci omluvit za jejich sníženou kvalitu. Na focení obyčejným režimem byla tma a s nočním režimem se mi třepaly ruce.

Life´s too short for the wrong job! :)


And also for the boring life! Enjoy the moment!


PS: Tímto se omlouvám do nadcházejícího týdne, kdy budu opět zaneprázdněna. Do pátku tu mám další návštěvu - tentokrát tatínka. A na víkend jedu na ostrov Ameland. Ale myslím na Tebe a budu moc ráda, když mi napíšeš mail, co je nového.

Návštěvní hodiny: non-stop!

Tak jedna výborná zpráva na začátek, Mira tentokrát dorazil, ale to jste si určitě všimli, protože neustále nemám čas. :) Ale to byl účel návštěvy. Místo toho, abych se nudila v ČR, raději budu busy tady. ;-) Takže jakpak my se vůbec máme? No přece parádně, Mirek přijel s obrovitánskou těžkou taškou, kterou by mu bez příplatku do letadla určitě nevzali, ale jel se StudentAgency, takže to bylo v pohodě. A postupně z této skoro bezedné tašky vytahoval tu salám, tu lahvinku. :) Dnes už má svou dovolenou skoro na sklonku a proto si chci (a vám) všechno napsat, abych na něco nezapomněla. Mira mě určitě rád v podstatných věcech rád doplní... viz. jeho stránky - Kecy - Pár řádků o výletu do Holandska.

V neděli, kdy přijel, jsme kvůli té těžké tašce museli jet autobusem, ale pak už jsme cestovali jen na mém kole. Zdravím Renčina Ondřeje, který mi zadní kolo výborně spravil! Mira se osvědčil jako výborný řidič, takže jsem se celou dobu vozila na nosiči. Trochu nepohodlné, dokud jsem si nevzala jako podušku skvělou Chiprovu bundu. Tak skvělou, že si na ní udělali zálusk i místní utrechtští ufoni... a Mira je bez mikiny. :-/ Takže neděle byla strávena jen procházkou v Utrechtu a večer bylo pro Mirka připraveno překvapení. Potkala jsem tu spoustu kluků z ČR a jak jsem už psala, postupně jsem o nich i něco dozvídala. A jeden z nich byl bývalý spolupracovník Míry. Takže jsem připravila setkání a poseděli jsme u pivkav Jazz clubu.

V pondělí jsme navštívili úžasný Den Haag s historickými památkami a sídlem královny, ale i moderními budovami, a pár obchůdků, kde se nakoupily dárky Mirkových milých a pár věcí pro naši potěchu. Musím říct, že u Mirka jako skoro u jediného chlapa, co jsem zatím zažila, je nakupování ne otravnou, ale až závisláckou potěchou. Poradí, podá, nebrblá, počká... no je pravda, že nezaplatí... :-D. Ale vybral mi nakonec nejlepší kalhoty z celého obchodu a ještě byly nejlevnější! Paráda. Potom následovala prohlídka místního trhu, který mě velice mile překvapil, protože jsme našli neuvěřitelně obrovský plac (na holandské poměry, jsem ještě takový neviděla), kde bych se mít peněz na zbyt určitě vyřádila. :) Velikánské množství oblečení, které bylo levnější než v obchodech - takoví klasičtí Vietnamci v ČR, tady Turci. Výhodou ovšem je, že tady jsou ty "hadry" malinko kvalitnější, materiály, které jsme obhlížely, už relativně odpovídaly ceně. A některé věci vycházeli stejně levně jako v ČR. Nákupům až na kilo hroznového vína a pul kila jahůdek jsme odolali. :) Nakonec jsme zašli na písečnou a ve slunečném počasí určitě nádhernou pláž. Bohužel my jsme měli zataženo, takže jsme jen smočili palec, ochutnali, zda-li je voda opravdu slaná a nasbírali pár mušliček. Večer klasické pivíčko a spát.

V úterý jsem (světe div se!) šla do školy, takže dopoledne jsem strávila ve škole a Mirek se oohlédl kolem univerzity, objevil mi pár dalších stezek na běhání a nafotil mě skrytý kus Utrechtu. Po pravém holandském obědě, kdy jsme byli najezení ještě ze snídaně, takže jsme zďobli jenom tousty se sýrem, salámem a zeleninou, jsem Mirkovi vnutila můj skvělý kostitřas a poslala ho na projížďku za Utrecht. Zatímco já jsem si vyřizovala nějakou poštu, snažila se s některými z vás dohánět zameškané informace a plnění nějakých povinností za počítačem, Mira ujel asi 30 km za Utrecht, objevil krásy venkova - speciálně mi vyprávěl o jeho vůni kolem políčka plného krav a trešňovém sadu. :) A taky si za tento výlet s prima počasím vysloužil odměnu, která prostě musela následovat, a to že ho druhý den bolelo pozadí ze sedla. :) Je nemožné sedět na tomhle dole déle než hodinu, sama jsem to vyzkoušela. Stezky jsou sice prima, vedou opravdu všude, ale hrká to s vámi tak, že občas poskakujete hezky vysoko. A žádné gelové sedadlo teda nemám! :) Ale byl spokojen, protože se projel, a já se navečer sebrala, pustila ho k počítači a šla si zaběhat. Protože po odpoledni stráveném u počítače intenzivním koukáním na monitor, jsem byla úplně psychicky vyplivnutá. Takže takové odreagování je úplně výborná věc. Pokud si ale ovšem neublížíte jako já, protože jsem neměla správné boty, a navečer se mi udělaly takové otoky, jako kdybych si oba kotníky vyvrtla. Trochu omezení na další den... Ale po večeři jsme se slovenkou Miriam načali české Stalinovy slzy, posilnili se pár mixy a vyrazili na klasickou úterní akci do města. Já se nejdřív nahlásila na příští víken na výlet na Ameland, zaplatila neuvěřitelné prachy, které ale věřím budou stát za to!! pokud vyjde počasí. A pak jsme se vydali do studentské hospody Mick O´Connel, kde je úterý po 23 hodině brečka, kterou tu pivo zevou, po 1 euru. Jakmile jsme kolem půl dvanácté vešli, klasická osada začala přicházet a již v tu dobu se Mirkovi zdálo, že je hospoda plná. Ano, většina stolů byla zabraná a někteří už stáli kolem. Pak začali chodit lidé, se kterými se většinou znám podle obličeje a s některými se prohodí pár slov a vypije pivo. Takže po pár pivech a dvou hodinkách strávených v celkem fajn prostředí jsme odcházeli z nacpané hospody, kde jste se museli prodrat kolejstojícími lidmi, abyste se dostali na záchod, k baru i k východu. :) Následující podnik byl STORM, který je taktéž studentskou lokalitou pro úterý. Takže většina lidí se z této hospody přesunula do klubu. A tam už to byl "klasický" taneční parket. Kdo neviděl, nepochopí, možná i zbytečné vysvětlovat, ale holandský způsob tancování jsem už tu jednou popisovala... No Mirkovi se tam nelíbilo, udělal pár fotek a chudák čekal až já se vyblbnu. :) Takže jsme se kolem čtvrté ráno dostali "domů" spát. :) A to tancování mi teda na ty kotníky taky moc nepomohlo...

Ráno-skoro v poledne :) jsme se vydali na místní market, který byl v porovnání s Den Haagem směšně malý, ale zase jsem ho už znala, takže jsem Mirka provedla kolem známých stánků s teplými Stroopwafely (sladké karamelové sušenky), rybami, olivami a sýrem. Mirek si koupil u Turka černé tříčtvrteční kalhoty za pusu a já jsem si dala oběd u stánku se sýry, kde jsem poďobávala ochutnávky. :) Protože mě pak pekelně rozbolely kotníky, vydali jsme se zpátky, uvěřili českou gulášovku - mňam mňam a odpoledne bylo ve znamení shánění obvazů a octu na dělání obkladů. Byli jsme taky nakoupit pár věcí v obchodě, kam jsme oba vyrazili skoro bez peněz. Nějak nám nepřišlo důležité brát si na nákupy peníze, Mira zapomněl peněženku a já měla nějak málo peněz, takže i když jsme nákup tak trochu počítali, u pokladny jsme ve finále museli vracet jednu plechovku a vytahovat z košíku 50 centů na doplacení nákupu. :) Na večeři mi Mirek slíbil jeho výborné barevné palačinky s překvapením. Takže zatímco jsem chladila nohy a seděla v pokoji, on kmital v kuchyni a společně ještě s Renčou jsem měla možnost zavzpomínat na staré skvělé dobré časy na kolej v Brně a na pár lidí, kteří už studentský život opustili, a dát si palačinky s marmeládou, se zrmzlinou, šlechačkou a kompotovanýma meruňkama s Meruňkou! Mňáááám. Mirek se poříd omlouval, že nic není domácí, ale přesto to bylo skvělé. Hlavně ta meruňková šťáva z plechovky s Meruňkou (alkoholem, to jste pochopili, ne?). :-) Takže jsme se pořádně nacpali a uspali se koukáním se na notebooku na Zlatovlásku :).

Ve čtvrtek byl naplánován výlet do Rotterdamu a i když ráno po noci strávené se zavázanými kotníky s octovým obkladem vypadalo celkem slibně, nebyla jsem si jistá, jestli náročný výlet na chození zvládnu. Nakonec jsem ho zvládla a Rotterdam byl úžasný. Všude se sice něco bourá, přestavuje a buduje, takže ve vzduchu je spousta písku, prachu a nečistoty a celý den jsme z toho kýchali, ale v Rotterdamu jsem si všimla krásných kontrastů mezi starými budovami, které se udržují ve stylu holandských - takové ty klasické domky u kanálů, a těch moderních obrovských prosklených. Holanďani mají úžasný vkus na sladění těchto dvou stylů a i když se to zdá nemožné, některé pohledy byly naprosto úžasné. Normální moderní budovy u nás mají tvar kostky, ale stačí malé obzvláštnění jako změna tvaru do vlnovky, nebo vysunutí vrchní části budovy více dopředu a budova hned vypadá zajímavě. Nebo jedna budova byla nakloněná jako v Pize, mezi okny měla světelné panely a běhal na nich text, z dálky bylo možno přečíst vzkazy a byla jakoby podepřená obrovským kůlem. Opravdu úžasné. Takže jsme prošli kolem spousty památek i těch nových moderních budov. A na závěr dne nás opět lákaly uličky s obchody. Našli jsme levný obchod s oranžovými věcmi, po Queens day neustále slevňují, protože prodavači už je chtějí konečně prodat. Takže jsme dokoupili pár dárečků, které ještě nebudu prozrazovat, a vydali se hledat boty. Rozhodla jsem se na rady lidé, kteří tomu rozumějí, že na běhání jsou opravdu potřeba dobré kvalitní a tím pádem i drahé boty, že si je pořídím. Mirek mi byl asistentem a nakonec jsme vybrali značku New Balance a v botičkách se mi chodí jako po peří. Už se těším, až je vyzkouším, ale musím si je chránit! Jsou přece z Holandska!! :) A jako úplnou perličku jsme potkali C&A. Jakmile jsme spatřili vchod, v Mirkem jsme se na sebe podívali a já prohlásila: "Ale já už tam fakt nejdu, už jdem zpátky, ne?" A Mirek odpověděl: "Jasne, už tam nejdem." Načež jsme otevírali dveře, že se přece musíme podívat. :)) Takže jsem v pánském oddělení hned za vchodem objevila úžasnou mikinu, která byla dokonce ve slevě a na české poměry stála kolem 350,-. Sedla mi výborně a to přece nemůžete nekopit!!!! :-D Takže jsem si udělala ještě další radost. Ještě že ten Mirek už odjel, protože jinak bych nevěděla, jak to všechno odvezu domů. :) Ale teď už jsem vybavená, takže žádné další oblečení vozit ani kupovat nepotřebuju. ;-) Na večer jsme tentokrát byli domluveni s českýma klukama, takže jsme vzali Rum a Kofolu, kterou Mirek přivezl! a po mohutných přípravách, protože věčírek byl vyhlášen s tématem Crazy účes jsme vyrazili. Byli jsme barevně sladění, oranžové tílko, černé kalhoty a oranžové ponožky. :) Na hlavě jsem pomocí gelu vytvořila Mirkovi stojatého ježka a pomocí barevných sprejů vytvořila oranžovou kreaci s bílými fofr pruhy na stranách. :) Já jsem si upletla dva copy a oranžové pruhy vedly přes ně. :) Jeli jako na kole jako dva šílenci! Škoda, že jsme se nenechali vyfotit, protože i to ježdění na kole bylo perfektní. Mirek chudák makal, ale vozil mě jako pravý gentleman, ale prostě správná dvojka. No a večer vám nemusím popisovat.... plno pití, méně jídla, trochu kouření a hlavně Karaoke a napomínání sousedů, že zavolají policii. :) Na fotky z párty můžete mrknout na stránky pOOkyho. Nakonec jsme to ve 4 hodiny zabalili, protože někteří kluci až začínali usínat v křeslech. Nezmohli jsme se ale dojet domů, takže jsme si ustlali, kde bylo volno, a pospali 4 hodinky.

Dneska měl Mirek po ránu výbornou rozcvičku, protože jsme se potřebovali dostat ke mě, aby se sbalil, takže jsme zase jako exoti s barevnýma hlavama jeli na kole a v dešti! zpátky. Kluci vstávali do práce, takže to tam ráno vypadalo opravdu jako po výbuchu... nepořádek a plno pobíhajích lidí. :) U mě se Mira sbalil, udělali jsme svačinku do busu, já mu vyžehlila pár věcí, které předtím potřeboval vyprat, zkontrolovala ho, jestli má pas a jízdeku zpátky a jeli jsme na nádraží vyhlížet autobus. Pořád ještě drobně pršelo, takže jsme se schovali do restauračky a Mira jen co položil bágl, tak se zamumláním, že ještě něco musí ověřit na 15 minut odběhl. Byla jsem ospalá, takže jsem ani moc nevnímala, jak je dlouho pryč, ale pak jsem koukla na hodinky a zděsila se, kde je. Jestli neusnul na záchodě, nebo ho někdo nepřepadl, vůbec jsem nevěděla kam šel. No a vrátil se s růží! :) Tak mě to překvapilo a potěšilo... děkuju! :) Takže mi pak až málem ukápla slzička. :) Jsem moc ráda, když se tu někomu líbí, to je pro mě odměna. Takže závěrem: strávila jsem zase jeden úžasný týden v Utrechtu, pocestovala a zase se ještě více zamilovala do toho života tady. A ještě jsem navíc zažila kopu srandy a nezapomenutelných zážitků se člověkem, kterého mám ráda!

A pokud chcete vidět nějaké fotky, sledujte fotolagalerii, vyberu tu nejdařilejší a snad zítra se tam objeví!

Czech party with the czech band

It was lucky chance that Jiří saw on the blackboard of one pub name of the band "Hadry z těla". He realized that it´s written in czech language :-) and then most of czech people we know here had the meeting and we really enjoyed the concert. Musicians from band were suprised and pleased that they found out so many countrymen. We took some beers and started to dance with all Dutch people there. Really nice evening!

great news

Yesterday I was on the first oficial party with Czech guys and I didn´t cook! I was just a lazy guest and I had delicious chicken meat, pork steak and fish. Boys cooked very tasty meal! So I was invited to their house (it´s hire by their company - very modern, everything in wood and rust-resistance steel) and I fell in love of this house, this place and in these boys! ;-) No, just kidding, most of them are older, almoust have a families... But now I think I have my destiny in the company of czech people. It´s normal situation because in the end of staying here people are separated by nationality. I tried to contact my foreign friends, but they haven´t time, some of them are in their country for a vacation and some of them simply didn´t answer. :-/ That is the pity, but never mind, a lot of czech guys is here. I think they are happier to be with other people than with colleaques or people from their work. And I have something in common with them because they work in company which is a major international force in IT services. ;-) Well, I hope we start to have a barbecue together very early.

It wasn´so great news, but now it is coming.... Finally I´m GOING to Paris, today I bought a return ticket (since 8 June till 12 June) and I´m really excited of it! I have a friend there so I´ll stay in his place and he´ll be my guide for 3 days. I´m lucky, right? ;-) But I have to practise my French for a little bit...

Aaaand in Sunday will arrive Mira. Or maybe not? We will see. :-D I hope that he´ll manage it now. For other week will my dad come to visit me for amost 5 days, I mean the sponsor will arrive again. :) Then during weekend of 26-28 May I want to go to Ameland. It´s a municipality and one of the West Frisian Islands off the north coast of the Netherlands. It consists mostly of sand dunes. I´m waiting to see the price which have to be payed. And then June will be very busy but very happy month. Because I will share my room with Czech girl Renata for first 14 days and then on the end of the month. Maybe other Czech girl Iva will join us for couple of days, because girls woun´t have accomodation for these days. And I´m also expecting my dear and poor sister (she´s graduate in 12 days!) and Julia and Jakub.

It´s enough , isn´t it? And leave me here your message sometimes please! (If you´re using Explorer, roll down to the bottom of my page and there´s a messageborder!). Dank u wel! :)

I wish good luck to my home choir VOX IUVENALIS. They´re going to Rusland for a festival tomorrow!

Hello everybody,

start with this day I am free again... :) my mom left in the morning and I will have a time to go have parties. ;-) Well, just kidding, the last one (yesterday) was really good and long. Now I will have a pause for my studies... but just for a while... in two days another party? ;-)

I had really great time here, coz my mother was my sponsor ... have you somebody like that too? No? Find him! :)) We took many many trips that I am so lazy to descripe them... but whatever, you do not care. You have already problems with final exams at school, with graduate, with your parties outside. I received some emails about parties in Brno... and thank you very much!! Is it some kind of provocation? :-) I miss making some barbecue, I miss the smell of the fire and the smell of chicken meat or fat sausage. ;-) Ňami.

And when I am speaking about fire... how did you enjoy 30th April? Were every witches burned? ... I survived, hahaaa. :) But I will get dry because nobody kissed me under the cherry-tree. :-/ ;-)

Finally, if you want to see pics from trips with my mom, look to photogallery.

AND I won´t go to Czech rep. in my holiday time... I decided to stay here and take pleasure in my big love = Netherlands. So if you want to see me... wait two or three months. :) BYE BYEEE