Víkendové odpočívání

Jelikož jsem o víkendu byla "sprdnuta", že na blog dávám málo fotek, musím se trochu polepšit a při té příležitosti napíši, jak si užívám "prázdninové nicnedělání". V týdnu se po práci většinou hrnu na nějaký ten sportík, protože Zbyňa řádí na písku se svými kolegy-profesionály, já se domlouvám s obyčejnými smrtelníky-kamarády na podobné beachové pinkání. Taky se zase musím pustit do squashe, protože nohy začínají lenivět a nechtějí reagovat... nebo že by to byl mozek, který nestíhá dávat příkazy? :) Lužánecký bazén je bohužel zavřený, takže mi zbývá jen kolo, posilka a squash. A s Julčou jsme minule zrušily badmintonové pálky, i když jsme hrály ve větru. ;-)
Když přijedu domů, tak se obvykle maličko nudím, protože sedat k počítači se mi opravdu nechce. Takže si hraju na paní kuchařku a snažím se potěšit Zbyňka svým kuchařským uměním a různými experimenty. :-) (Maso používám méně, takže se mu chudáčkovi v práci smějí, že ho trestám...) Před spaním si čtu Sinuheta, ale zatím mě to nenadchlo tak, jak by mělo, protože už jsem většinou unavené a nevnímám.

Hlavně na víkendy se těším jako malá holka. Zajímavé, že poslední dva víkendy jsem trávila vždy jeden den s Ondrou :) ale asi je to tím, že je "mým vrchním fotografem!. :-) Ondrovi děkuji za to fotografování, zatím je to spíš náhoda, ale další víkend spolu budeme taky... na sborovém soustředění. ;-)
Předchozí víkend jsem strávila na Boskovickém festivalu, který byl podle médií mimořádně podařený, ale já jsem s bratry Rapantovými prošla hlavně historické památky a okolí v přírodě.

Festival jsem okoukla zdálky, spíš jsem nasála atmosféru vytvořenou z občerstvení, stánků s tretkama, pohodových až divných lidí a černohorského piva. Všechny fotky, kterými je autor Ondra, můžete najít zde. Tentýž víkend v neděli jsme si pak se Zbyňou udělali výlet po Brně, resp. po přírodním parku Baba. Není nad to, když člověk vypadne z města do přírody, zbaví se davů lidí a regeneruje. :)

Tento víkend byl ještě zajímavější, protože jsem byla na sobotu pozvána do Zbyňkova rodného města - Podivína. Ačkoli jsem z města viděla jen nádraží, dvě hospody a pár ulic, líbilo se mi tam kvůli onomu "venkovskému rázu" města. Snad budu časem seznámena i s významnějšími stavbami a památkami a Podivín se i pro mě stane městem. :) Bylo o mě moc pěkně postaráno, pivo bylo za lidovku velmi dobře vychlazené a večer jsem strávila se Zbyňkovými kamarády s koštováním vín a společenskými hrami. Na to, kolik jsem toho zmixovala a jak málo spala, byla pak neděle skvělým pokračováním víkendu. Hned ráno jsme vyrazili do Popic, kde jsme se setkali s Ondrou, Pavlem a Kristou a vyrazili směr Pálava (můj první přechod ;-D).

Úsek cesty po asfaltce jsme si museli zkrátit alespoň slovním fotbalem. Po první zastávce (a prvním pivu) jsme se dostali pod Dívčí hrad, kde jsem se snažila udržet tempo s chlapama... Ondra je prostě "divně rychlý", takže jsem si udělala alespoň rychlý výšlap v rámci tréninku a pak už jsem se další celou cestu kochala a užívala si procházky. :) Výhledy na Nové mlýny, Pavlov a další byly parádní. Také následná trasa přes hřeben s vysílačem, Sirotčí hrádek a Stolovou horu byla prostě uchvacující.

Ondrovi se fotky moc povedly...

Moc se mi tam líbilo, počasí nám přálo, ani jsem nezaregistrovala, že sluníčko tak pálí, chladil nás vítr a protože už se krémem nemažu, mám pěkně o(při)pálené ramena. :-) Závěrečná trasa do Mikulova už utíkala rychle, se Zbyňou jsme naši skupinu jistili zezadu, sbírali plody přírody, zpívali si a těšili se na zaslouženou večeři. V Mikulově jsme pak vybrali první slušnější hospodu, dali si pívo a něco do žaludku a čekali na večerní vlak zpět do Brna. Humoru nám i přes unavené nohy neubylo, takže se s velkou randou a malou sázkou Pája snažil sníst suchý rohlík za 1 minutu... a prohrál pivo. :) V buse jsme klimbali a v Brně nás pak některé stihl pořádný liják, který nás stihl předumýt. :-) Všechny ostatní fotky od Ondry najdete zde.

Bylo to strašně fajn, chytla mě cestovatelská touha, takže snad nám vyjde dovolená... kterou ale zatím nebudu prozrazovat, abych něco nezakřikla. ;-)

Viva la Italia

Sluníčko, moře, opalování, palmy... všechno výborné. Bohužel se prodloužený víkend stal pouze výletem se zpíváním. I když jsme se snažili a docvičovali ještě na místě, ona výzva postavená na zpívání povinné skladby a vícesborových partů v málo lidech nevyšla. Sice jsme si dokázali, že dokážeme v extrémně krátkém čase nacvičit ve vysoké soutředění těžkou skladbu, ne však natolik, abychom vyhráli. Vyrazili jsme ve středu večer z Brna a ve čtvrtek ráno jsme se ubytovali v ubytovně, kde se o nás staraly jeptičky, bydleli jsme po jednom a každý měl nad sebou Ježíše a vedle sebe bibli... naštěstí jsme se tam zdržovali minimálně.
Ve čtvrtek jsme vyrazili na prohlídku Terstu, který jsem neshledala nijak mimořádným


a asi po dvouhodinové prohlídce jsme se přesunuli na nejbližší pláž, kde následovala zasloužená pauza na oběd a na opláchnutí po náročné cestě v moři. :-)


V pátek jsme měli soutěžení v první kategorii vícesborových skladeb, soutěž se konala v malém městečku poblíž Gorizie se krásným jménem Aquileia (bohužel poblíž byl jen nějaký akvapark, moře ne). Basilika, kde jsme zpívali měli úžasnou akustiku a byla ohromná i se svou atmosférou přežitých staletí, podlaha byla dochována dokonce ze 4. století a aby ji návštěvníci neporušovali, chodili jsme po skleněných chodníčcích nad touto památkou. Obávaná skladba se nám povedla, bohužel jsme nepředvedli excelentní výkon u další skladby a to nám asi ubralo body. Sobota byla věnována prohlídce Gorizie, akustickým zkouškám a nácviku a přípravě na poslední soutěžní den. Ani v sobotu jsme si ve volné chvilce neodpustili návštěvu moře a kdekdo byl pěkně červeňoučký od sluníčka.
V neděli jsme pak absolvovali maraton tří dalších katerogií: povinná skladba se nám moc nepovedla, obsahovala dost sólových partů, na které náš sbor není moc zvyklý, takže se na kvalitě interpretace podepsala nervozita, ostatní kategorie se povedly pěkně, bohužel ohodnocení porotců asi bohužel nestačilo na ostatní sbory, které nás předčily jednak počtem zpěváků a jednak vzdáností, kterou na festival museli urazit... co se dá dělat.

Ale všichni jsme to vzali sportovně, nemuseli jsme "tvrdnout" až do vyhlášení a odpočatí jsme se vydali na cestu zpátky do rodné vlasti. Já jsem byla spokojená, protože jsme si udělali zase v některých věcech ve sboru jasno :), byla jsem s lidma, které mám moc ráda (jen Kristýnka nám chyběla) a dostala jsem se (asi poprvé a naposled v tomto roce) k moři.

oblíbená a nejoblíbenější obsada (zprava nahoře Julča a já, dole Ondra a jeho brácha Petr)
a mezi námi bas Ondra

Parádně jsem si odpočinula, už mám konečně pocit, že mi začaly prázdniny. Tedy v rámci možností, pořád mám práci, ale dělám ji většinou z domu, takže si můžu dopoledne udělat pauzu na to, abych si udělala kafčo a napsala přispěvek na blog. :) Odpoledne se pak flákám někde na sportu a večery se snažím věnovat tomu nejmilejšímu (počítač to není! :-) ).
Přeji všem, se kterými se neuvidím, krásně strávené letní měsíce (chcete-li prázdniny). :-)

"Nový život"

Fotky z promoce lze prohlédnout webu Ecards, který založila mamka (to je ale šikovná, že?) :).

Zdravím v novém měsíci jako čerstvě titulovaná. Promoce byly fajn, a i když jsem je mnohokrát viděla z pozice hosta, pocity promovaného jsou jiné. Sice jsem stála vedle Petra, takže jsme dělali blbinky a já se pořád křenila, ale pak přišlo slibování a to jsem byla tak trochu v jiném světě. Člověk se soustředí, aby přísahal správnou rukou, pronesl ono slovo dostatečně hlasitě a taky aby třeba neuklouzl v podpadcích po linoleu. :) Pak jsem ještě měla projev, poděkování... o 2 dny před mou promocí jsem byla na promoci Ondry a pak prorektor Fiala měl pěkný projev, ve kterém se mi zalíbila část s obejmutím těch nejbližších, kteří nám pomáhali, tak jsem na to takovou drobnou narážku udělala i já v pátek. A překvapeně jsem pak zjistila, že máme totéž zastoupení Magnificence jako Ondra. Projev měl stejný, tak to potom vypadalo, že jsme byli domluveni. :-)

Po velkém focení a přijímání blahopřání jsem se s rodinou odebrala do restaurace Aura (nekuřácká používající biopotraviny, strašně příjemná i s přijatelnými cenami) a nestačila jsem koukat, jak si mě jako inženýrku hýčkají. :-) Dostala jsem spoustu dárků, které jsou perfektní! Děkuju moc! A taky mi mamka objednala dort jako překvapení. Ke kafíčku po zdravém obědě byl mňam mňam. :)

promovaní inženýři - skupina VTI B-S :-))
(děkuji Škorpíkovi za fotky)

Víkend byl poněkud rušnější, protože jsme v pátek stěhovali Zbyňka, v sobotu jsem měla celodenní soustředění se sborem a v neděli jsme stěhovali mě... Než se odhodlám k tomu, abych zase polovinu nepotřebných věcí vyhodila, tak už si na menší prostor asi spíš zvyknu. Dnes ještě budu vybalovat, ale pak už to bude prima. :)

A plán na nadcházející červencové dny? Ve středu odjíždíme se sborem do Itálie do města Gorizia na soutěž, kde soutěžíme ve čtyřech kategoriích. Veselé je na tom to, kolik nás jede a troufáme si zpívat vícesborové skladby. :) Občas je v hlase jeden člověk... Ale aspoň je to výzva. Pak jsem už jen v Brně a mám spouuustu času, protože během dopoledne budu dělat do práce (ale z domu, takže v klídečku) a odpoledne a večery mám volné. Konečně doženu všechny resty a snad se potkáme na tom pivu, na kole nebo kdekoli jinde. :-)