Zpátky v NL
Tak já vám teda zase napíšu... původně to byl mail jenom pro mého tatínka, ať ví, že jsem naživu... ale tak jsem se rozepsala, že by to byla škoda nezkopírovat. ;-) Ovšem s drobnou korekcí. :)
Cesta byla dobrodružná, na hranicích jsem se schovávala na lůžku, protože tirák má jen dvě místa (sedadla s pásy), takže já jsem jela na černo. Ale čeští celníci viděli, že tirák je prázdný - jel do Holandska pro kytičky, tak ho vůbec nekontrolovali. :) A to byla poslední kontrola. Trochu to bylo i nebezpečné, protože kdyby se něco stalo, nebyla jsem připoutaná, tak bych asi letěla předním sklem, ale oni se nepoutali taky a jeli jsme "pomalu" - max 85km/h. No asi první a poslední cesta tirákem. Teď si uvědomuju, že to byl trochu risk. Ale cestou jsem dost spala, díky tomu lůžku, trochu jsme vykládali - oni moc hovorní nebyli, ale výborné bylo, že mě nakonec vyhodili kousíček od kolejí v Utrechtu - asi 500 m. Pršelo jenom mírně, takže mi bylo úplně jedno, jestli je 11 hodin v noci nebo 3. Nakonec jsme do Utrechtu přijeli kolem 1 v noci a já jsem pak ještě dlouho vykládala na ICQ s Peťou (happy to speak to you again ;-) ). Jinak výborná cesta. Taky mě krmili českýma buchtama, koupili jsme si na oběd kebab u Turků na německé straně, kde to mají vyzkoušené - mňam. :) A já jsem si řízky ušetřila... jsou v mražáku na horší časy. :) Pivíčka a Becherovka taky čekají na nějakou speciálnější příležitost. Hlavně je musím vychladit.
Se zimníma věcma jsem udělala dobře, že jsem je nechala doma. Už jak jsme jeli přes Německo, tak bylo odpoledne 16 stupňů, což mi přišlo úplně neskutečné - fakt krásné teplé jaro. K vám do ČR to přišlo hned následující den, ale pak prý zase pršelo. V Utrechtu střídavě prší a je krásně, zatím jsem vždycky chytla to pěknější počasí venku... klep klep, ať to nazakřiknu. Jak jsem tu přijela, Češky hned, že musíme večer na pivo a navíc tu přijel od Renaty přítel a od Ivky nějací kamarádi, takže jsem měla opět český večer. :) Včera už jsem si řekla, že mi chybí angličtina, takže jsem byla v palačinkárně (ale palačinky jsem nejedla) na kafču a potom na belgickém černém pivu a na Guinnessu - mňááám. V palačínkárně bývá akce, že zaplatíte 8 euro 50 centů a můžete sníst palačinek kolik chcete. Dělají palačinky se šunkou, slaninou, sýrem, sirupem, banánem, jablkem, marmeládou. Samo že ne všechno dohromady! Byla jsem mile překvapena, že to jsou tenké palačinky, abyste se nenajedli jenom toho těsta. Takže to půjdu zkusit příště, třeba s těmi mými návštěvami. ;-) Venku jsem byla s Italem Davidem (hello Davide, I´m talking about you here :) only good things don´t worry), co se tu s ním tak bavím, takže jsem to měla skoro zadarmo ;-). Strašně ráda se s ním bavím, protože má výbornou angličtinu, je hodný, protože mi vysvětluje slovíčka, které neznám, takže se učím. A je strašně zábavný - hlavně, když trochu popijem, to se pořád směju, když něco vypráví.
Takže jsem zase strašně ráda, že jsem zpátky, chyběla mi angličtina a kolo. Ani se mi snad nebude chtít zpátky do ČR, ale včera jsme měli registraci do posledního ročníku, takže se musím vrátit. :)
No a to je zase všechno, co je nového... Ještě jsem v Ostravě stihla v pátek Stodolní se sestřičkou a Michalem. Tož to byla zase pařba, díky za Tequilky. ;-) A musím začít psát tu esej, protože jakmile přijedou holky z Prahy, tak toho moc neudělám. :) Těším se na vaše příspěvky na nástěnku! Mějte se krásně, páááá :-*
Fotky z Nového Zélandu.
