Život na Zélandu po Česku

Kromě víkendových výletíků po muzeích, když zrovna neprší, jsme absolvovali několik výborných akcí s kamarády Čechy, kteří už jsou v Aucklandu delší chvilku. Akce začaly pozváním do korejské restaurace. Sešli jsme se asi v 6ti lidech, trochu jsme se trousili, i když restaurace byla přímo na Queen Street a nakonec jsme si ani moc nepovídali, protože jsme měli plné ruce grilování. Styl byl totiž bufetový a každý zaplatil jednotnou částku (zde 18NZD) a cpal se, čím to šlo. Začínali jsme v 5pm, takže jsme v restauraci byli první a korejští kuchaři postupně nosili pochutiny k masu, které jsme si grilovali. Vše bylo skvěle vymyšlené, hovězí masíčko skvěle naložené, pro milovníky ostřejšího masa byly naložené kromě klasického vepřového i mořské potvory, výběr byl od kuřecího, jehněčího, šunky až k žaludkům a dalších zajímavostí, které jsem ani nezkoušela. Jako doplňková jídla kuchaři nosili bambusové výhonky, mořské řasy, míchaná vajíčka, polévky, zeleninu,... prostě dobrůtka. Organizátor (David na fotce, 5 let v Aucklandu) však měl v 7 hodin další povinnosti, proto jsme se zdrželi jen dvě hodinky. Škoda, dovedla bych sedět, vykládat a jíst mnohem déle, ale společnost se zvedala, Zbyněk tehdy bohužel nešel, tak jsem tam sama zůstávat nechtěla. :-) Ale na druhou stranu bylo na čase odejít, protože se restaurace zaplnila, výpary, přiškvařený olej a alobal způsobil těžký a nedýchatelný vzduch.

Další prima akcí byl bowling. Organizátor David (opět, ještě že ho máme!) sezval 7 Čechů, jednoho Slováka a Němku na tříhodinové hraní na dvou drahách, dvojice pak zaplatila jen 12NZD. Vyblbli jsme se, zahráli si, zjistili jsme, že tam kvalita drah a koulí není nic moc = nikdo nic moc netrefil, pořád nám ty koule padaly do drážek :-), poznali jsme se a popovídali si. Tím jsme získali kontakt na Pavla (11 let na NZ) a Janu (2 roky na NZ), kteří nás na sobotní večer pozvali na další grilování. Měli jsme sice naplánovaný výlet na Zbyňkovy vysněné Kauri (nejstarší stromy na světě), jakmile jsme ale slyšeli, že si Pavel vaří svoje pivo, bylo rozhodnuto. Chození na akce v Aucklandu má však jednu velkou nevýhodu, všude se vyplatí a téměř se musí jezdit autem. Místa jsou od sebe dost vzdálená, tedy autobus je drahý a nějaký jízdní řád, to je spíš o nervy. Než si tedy brát taxi, vyplatí se auto. Nicméně jeden je řidič (zatím jsem se obětovala většinou já) a druhý si užívá. I když zélandské zákony dovolují mít v krvi určitou hladinu alkoholu, prý to vychází pro chlapy na dvě piva. Zřejmě je to kvůli Maorům, ti chlastají skoro pořád :-) a hlavně se tu nesmí jezdit rychleji než 100 km/h. Takže jsme Pavla a Janu navštívili v jejich krásném domečku v Howicku (cca 30 min od nás autem) a já jsem se zasnila. Vyprávěli nám samozřejmě o práci, ale také o tom, jak si žijou. Pavel si vaří pivo, pečou si chleba a rohlíky, dělají si domácí nudle, nakládají si kyselé zelí... cena i kvalita neporovnatelná se zélandskými výrobky!!! Tím nechci snižovat výrobní procesy nebo chuť NZ výrobků, ale Evropan je holt zvyklý na jiné pošušňáníčko. Okoštovala jsem trochu piva, které bylo moc dobré, dostali jsme grilované žebra a vepřovou panenku, no prostě balada pro žaludek. A když jsem si to tak spočítala, stačilo by mít dva velice průměrné zélandské platy a měli bychom se mnohem lépe než v ČR (zvlášť teď, když žijeme ze dvou stipendií). Bydlení je tu sice dražší, ale platové podmínky mnohem mnohem lepší než v ČR. Navíc mimo centrum Aucklandu je klidno a pěkně, spousta zeleně, nízké domky se zahrádkami, hodně parků a hřišť, autem všude kousek. K pláži sice trochu dál (2 hodiny autem, ne jako Chorvatsko) a na hory taky kus, ale benzín je levný... no prostě, domů se těším, ale po Zélandu se mi bude sakramentsky stýskat. Věřím, že tu nejsem naposled.

pokus o zachycení barevného Aucklandu ze sopky Mt Eden

Ale aby to nevypadalo, že si tady jenom užíváme... tak si tu užívám spíš jenom já. :) Pana profesora mám na 14 dní na konferenci v Pekingu, takže se jen snažím psát článek, ale stejně mi jej nakonec přepíše ;-). Zbyněk je moc šikovný, když zjistili, že chce ujet, dali mu k ruce dva studentíky, kteří si nyní na tématu staví diplomovou práci. Zbyněk je tedy koordinuje, řídí, zadává jim práci a opravuje jim drafty. Když vedoucí zjistil, jak je šikovný, lákal jej kdykoli zpátky, kdyby si to v ČR rozmyslel. Měl by zařízené vízum, práci a peníze z projektu... Skvělé, to podporuje můj již napsaný závěr, no ne? :-D