*/

26.6.06

Jsem nemocná, takže jsem nebyla, nejsem a nebudu na příjmu. Věřte, že je mi to líto a že mě to strašně nebaví. Bohužel ani moje návštěva (Jakub s Evičkou) si to se mnou neužívá, protože jsem pořádně protivná. :-(
Čeká mě uklízení pokoje, stěhování někam jinam a učení na zkoušku a spousta zařizování, snad to zvládnu. A buďte rádi, že máte v ČR sluníčko, tady je zataženo a prší.

22.6.06

Užívám, ale nestíhám ...

Přijela sestřička Evička.

12.6.06

Paříž


NEW: Slíbené povídání ... aneb cestování okem po netu. :)
1. část
2. část
3. část a poslední

Bylo úúúžasně. Hodně horko a sluníčkově, což je při chození po městě trochu na škodu, ale aspoň jsem se opálila. S "kamarádem" jsem se v podstatě setkala jenom když mě vezl v noci z nádraží, když jsem v pátek přijela, a pak v sobotu na nějakou pseudovečeři. Jinak jsem byla celou dobu sama a celkem jsem si na to zvykla, takže se teď musím aklimatizovat na spolubydlících, abych se připravila na nadcházející návštěvy. ;-)
V Paříži mě fascinovala obrovitost. Všechny památky a známá místa byla neskutečně velká, mohutná až mystická. Člověk si tam fakt připadal jako bezvýznamný mrňousek. Pořád jsem se koukala jenom do nebes, francouzských obyvatel jsem si ani pořádně nevšimla. Mnohokrát jsem si vzpomněla na Pavla, který mě varoval před psími dílečky, ale situace se určitě hodně zlepšila, protože jsem nešlápla ani do jednoho. :) Navštívila jsem, troufám si říct, všechny významné a krásné místa po celé Paříži. Versailles jsem nestihla, ale naposledy jsem v Paříži rozhodně nebyla! A po pěších procházkách (denně průměrně 10 hodin) jsem i trochu ráda, že to byly jen 3 dny. :) Takže tady jsou fotky těch nejznámějších míst a až bude chvilka, přepíši si zážitky, které jsem si psala bezprostředně ve volných chvílích... detailně popsané zážitky a navštívená místa. Bude toho opravdu hodně, takže kdo nemá rád velké čtení, na své si nepřijde. I s fotkami je zveřejním časem, teď zase chvilku volá škola.
Měj se krásně! Mír a slunce v duši každému dobrému člověku! :-)


tak tohle určitě poznáš... ;-)


Pyramid - vstup do muzea Louvre

6.6.06

Nekonečné cestování k moři

Poslední raritou, kterou jsem chtěla v Holandsku poznat, byly regulační hráze (Deltawerken) v jihozápadní části. Holanďané se po roce 1953 v této oblasti po velkých záplavách, které přicházely stále častěji a zaplavovaly většinu ostrovů a obytných ploch, rozhodli, že je třeba postavit opevnění proti přírodním živlům. Kolem celého Holandska se začaly stavět hráze. V oblasti, kde se vlévají do Severního moře řeky Rýn (ramena Lek a Waal), Maasa a Šelda rozsáhlou deltou, bylo vytvořeno kolem 32 km ochranných hrází. Dva vstupy nebyly přehrazeny a staly se z nich vodní cesty. Jedna vede do Rotterdamu a druhá do Antwerp. Hráze mají různé účely a funkce. Hráz Haringvliet dam, kterou jsme navštívili my a na kterou jsme se dostávali přibližně 2 a půl hodiny cesty z Utrechtu, byla postavena za 14 let a dokončena byla v roce 1971. Měří 4,5 kilometru a má 17 zámků (zdymadel). Hráz splňuje dva účely. Jednak chrání vnitrozemí a ostrovy před potenciálními záplavami, a také reguluje odvádění vody z řek. Dalšími funkcemi je, že v zimě rozráží led, a 60% sladké vody z řeky nepropustí do moře. Princip vypouštění je závislý hlavně na přílivu a odlivu. Aby se slaná voda nedostala do řeky, může se voda z řeky vypouštět pouze za odlivu. Princip zámků (stavidel) je založen na hydraulických pístech (pumpách).
Když jsme se vypravili z Utrechtu, tak předešlé zjišťovací fáze vypadaly velice jednoduše. V neděli večer jsme si s chlapama (Michalem a Pavlem) naplánovali, že chceme vidět hráze. Zase tak jednoduché to nebylo, protože ač to není daleko (jen půlhodinky do Rotterdamu a tam ještě kousek), doprava bez auta zase tak jednoduchá nebyla. Zjišťovali jsme metro i busy. Když jsme pak dorazili do Rotterdamu a opět metrem jeli asi 30 minut až na konečnou stanici do městečka Spijkenisse, tam jsme zjistili, že autobus, který nás měl zavézt přímo na místo, ve svátečné pondělí nejede. (Holanďani totiž mají neustále nějaké svátky, které když pracujete nejsou na škodu, ale pro studenty to znamená útrapy jako obchody jsou zavřené, doprava nejezdí apod.) Takže jsme museli sednout na jiný bus, který nás přiblížil k místu, kde onen předchozí bus už jel. Komplikované... naštěstí všichni řidiči byli ochotní, a i když moc neuměli anglicky, vždy nám poradili a dokonce nám zastavovali i na místech, kde pro ně zastávka nebyla. Tím se nám ztížila zpáteční cesta, protože jsme vůbec nevěděli, kde nastoupit apod. Takže cesta tam trvala kolem 3 hodin, s 3/4 hodinovou zastávkou někde v dědince, kde jsme si ale dali pivo, takže nám bylo dobře. :) Zpátky už jsme to měli trochu zmáklé, moc se nečekalo a domů jsme to zvládli něco přes dvě hodiny.
Hráz i princip jsme mohli okouknout přímo na vlastní oči, kdy nás starý pán provedl a strašnou angličtinou pomotanou s holandskýma slovíčkama a šílenou chrochtáckou výslovností se snažil vysvětlit všechny detaily. Většinu jsme pochopili až z filmu ve srozumitelné angličtině asi ze 60. let minulého století :) a informačních letáků. Dozvěděla jsem se opravdu důležité a zajímavé informace (jako že se řeka vlévá do moře :oD ) a až na to, že strašně foukalo, byla s klukama jak jinak než sranda. :)
Ale pro příště: na hráze jedině autem, dá se jich projet víc, poznat a vidět více funkcí a více historie. Ale jsem ráda, že i tuto část Nizozemí mám jakž takž zvládnutou. :)
Fotky budou opět ve fotogalerii, poděkování Michalovi.


A ve čtvrtek odjíždím do Paříže, kam jedu sama. Věřím, že tam potkám svého tunisko-francouzského průvodce, který se mi bude věnovat aspoň pár dní. Nicméně budu na českém Oskarovi, ale spíše mě neshánějte, na netu rozhodně nebudu. A jestli se neztratím a vrátím se do Utrechtu, tak se těšte na dlooooouhé pojednání.

3.6.06

Gouda & Kinderdijk

Po dlouhé době vyšlo pěkné počasí, tak jsem neodolala a s kamarádem Michalem vyrazila do oblasti mlýnů Kinderdijk, která je přidružená k organizaci UNESCO, a po cestě jsme se zastavili ve městě Gouda.


Vyrazili jsme k až poledni, což se ukázalo, že nebylo na škodu, protože se během odpoledne rozehnaly mraky, a na focení mlýnů byla krásná modrá obloha. Do Goudy jsme jeli ještě se dvěma Michalovými spolubydlícími, kteří ovšem v Goudě byli před časem, takže rovnou pokračovali v cestě. My jsme z nádraží šli klasickými nákupními uličkami na hlavní náměstí, kde se konal sobotní trh. Takže jako všude hlavně sýry, ryby, olivy a oříšky a plno oblečení. Zašli jsme se podívat do krásné radnice, kde by byla radost pracovat, protože i přes moderní vybavení zasedacích sálů, byla zachována historie a spousta uměleckých kousků, které zdobí každou místnost. Další návštěvou byl Janskerk (chrám svatého Jana), který je svými chrámovými zabarvenými skly jeden z nejkrásnějších v Holandsku (mj. chrámů v Amsterdamu, Rotterdamu, Zwollte aj.). Byl postaven ve 13. století, bohužel několikrát vyhořel a i za války byly některé části zničeny, takže památka je několikrát restaurována, což zvenku nepoznáte, ale uvnitř je stavba ošizena o nádherné gotické stropy z oněch dob a jsou nahrazeny obyčejným dřevem s nezajímavou strukturou. Pravou ozdobou jsou ale okna, které zobrazují výjevy z bible a život Jana Baptisty. Během prohlídky jsme měli také možnost slyšet varhany, které jsou jak jinak než obrovské a krásné. Akustika v kostele je dobrá, ale díky stropům si myslím, že utrpěla.A také u varhaníka jsem si občas nebyla jistá, jestli třeba jenom necvičí. :) Posléze jsme si prolezli trhy, nestihli jsme bohužel klasický sýrový trh, ale i na marketě jsme koupili pár kousků na ochutnání i domů. Potom jsme ještě obešli centrum a kolem kanálů, krásných hausbótů a parčíků s kytičkama jsme došli na centrál a pokračovali do Rotterdamu. Tam jsme přestoupili na metro (!!) a jeli na místo, které nám poradili v infocentru, abychom následně přestoupili na autobus a po 3/4 hodince dojeli k mlýnům. Rotterdamské metro bylo fascinující, nebylo zdaleka tak rozložité a pěkné jako pražské a celkem prázdné. Holanďani přece jenom preferují kola. ;-) A nejelo jen pod zemí, takže jsme během 10-ti minutové jízdy stihli obdivovat, jak je Rotterdam velký a rozmanitý.
Již při pohledu z autobusu v oblasti Kinderdijku jsme byli fascinováni. Ačkoli jsem byla v Zanse-Schaans, kde jsem viděla asi 7 mlýnů pohromadě, tak v této oblasti je jich mnohem mnohem více a hlavně jsou pro funkci regulaci vody nedaleké řeky Leky. Zajímavostí těchto mlýnů je, že byly vystavěny schválně kvůli regulaci hladiny vody. Mlýny jsou poskládané za sebou kolem koryt, které byly uměle vytvořeny, a kolem jsou vodní nádrže - jezera. Jakmile hladina řeky Leky stoupne, automaticky se naplní jezera kolem. Jakmile hladina klesne a je potřeba ji z vodních nádrží "doplnit", pomocí mlýnů se vyžene zpět. Když se mlýn netočí, může mít listy vrtule postaveny do 4 různých poloh. Buď jsou listy ve tvaru kříže, což znamená, že mlýn je ve stavu pohotovosti a bude se pracovat dál, nebo jsou listy do tvaru X a to značí, že se mlýn nepoužívá, nebo že se na něj delší dobu pracovat nebude. Další dvě pozice indikují svátek a úmrtí, resp. vyjadřují účast s těmito událostmi. Sice jsme dlouhou dobu spekulovali, jak je doba odpočinku mlýnu a pohotovosti definována, ale v informacích jsme už nic dalšího nenašli. A ještě zajímavost, kterou jsme zjistili jenom díky tomu, že už jsme tam byli pozdě a některé mlýny se už "ukládaly k nočnímu spánku", bylo, jak se to vlastně dělá. Za mlýnem je otočné zařízení, které jednak může natočit směr všech listů, takže když se změní směr větru, mohou se co nejefektivněji natočit. A také jimi lze otáčet ručně. Což slouží jen k tomu, aby se mohly sundat plachty z listů. Jakmile se totiž plachta smotá, zůstane jen konstrukce a vítr už mlýn neroztočí. Prostě to byla nádhera. Kolem 3 hodin jsme procházeli kolem mlýnů, a i když jsme nemohli jít dovnitř nebo aspoň pod ně, dělali jsme spoustu fotek a užívali si krásné počasí. Takže děkuji Michalovi za krásné fotky, na které se můžeš podívat ve fotogalerii. :)

Krásně zmoženi jsme se vrátili a naplánovali další výlet. Kam to bude, to se nechte překvapit. ;-)