PF 2009

Přejeme všem krásné Vánoce plné pohody, klidu a lásky a do nového roku hodně úspěchů, elánu a síly ke splnění snů.

Psát nám nemusíte, budeme nedostupní v horách, užívat si přírody a klidu. :) Ahój v roce 2009!

Vánoční oslava I.

Se spolubydlícimi jsme si udělali nedělní vánoční večeři s internacionálním jídelníčkem. Němka Miriam udělala lasagne, Japonci mě naučili dělat sushi a já jsem udělala sladké palačinky.

Když si "dospěláci" hrají

Protože Zbyněk má spoustu práce s programem a programováním, přesvědčila jsem spolubydlící - manžele Haru a Harue, aby místo pláže se mnou jeli do technického muzea. :) Naštěstí mi nahrálo do karet počasí, protože se zatáhlo a bylo dost větrno. Po obědě jsme se tedy vydali do sousední části města a připojili se mezi tatínky s dětmi, kteří se také přišli pobavit mezi mašinky, autíčka, letadla a další technické vymoženosti.
V hangárech a velkých budovách jsme mohli vidět od historických telefonních přístrojů, fotoaparátů, nástrojů, přes kola, motocykly a auta až k hasicím náklaďákům a letadlům. Obzvláště me potěšila tato cedulka u historického skútru:


Zaujala mne samozřejmě sekce letadel, kde byla detailně popsána historická událost z roku 1903, kdy pan Richard Pearse o měsíc předběhl bratry Wrigtovi a sestrojil a vzlétl s prvním letadlem. Bohužel to neudělal s takovou slávou jako oni, ale vzlétl si jen u sebe na dvorku, a proto mu prvenství nebylo přiřčeno. Po jeho smrti se začaly shromažďovat důkazy od sousedů, že ho viděli atp., bohužel těžko přepisovat historii. :-) Dále byla v této sekci oslavována slečna Jean Batten, která v roce 1934 ve svých 28 letech sama přeletěla za pět dnů a pár hodin trasu Anglie - Nový Zéland. Píší, že to byl přímý let a během těchto pěti dnů spala pouze 7 hodin, ale samozřejmě měla tři mezipřistání a pak pauzu v Austrálii, kde se pořádně vyspala a na Novém Zélandě jí mohli připravit obrovské přivítání a poctu pro přeletění Tasmánského moře. Královnou vzduchu či dcerou vzduchu byla nazvána také kvůli schopnosti přesné navigaci, v tehdejší době samozřejmě nebyly vysílačky či digitální přístroje. Takže holka šikovná, zvládla to fakt dobře. :-)
A pak se nám samozřejmě nejvíc líbilo zábavné centrum. V agentské TOP SECRET sekci byly prezentovány úkoly zábavnou formou jako pro tajné agenty, děti se seznamovaly s technologií jako laser, akustikou atp. Spoustu času jsme strávili v zrcadlovém bludišti a u "veselého" trpasličího zrcadla. Také nás zaujala vesmírná loď, která se třepala. Během dne se promítalo asi 8 představení uvnitř této koule. Stihli jsme dvě z nich, jedno bylo do hlubin samotné planety Země. V kouli bylo asi 40 sedátek, pořádné držadla a obrovské plátno. Z většiny malovaná animace doprovázená 3D zvukem a třepáním celé koule nás provedla po obrovských horských drahách mezi ohnivými útesy, mořským dnem a různými vymyšlenými věcmi. Během toho nás trochu postříkali i popraškem vody, když jsme míjeli třeba vodopády. :) Druhé představení byla ukázka velehor na jižním ostrově - známý Milford track. Zase jsme si fičeli těsně nad skalnatými zasněženými vrcholky, nad jezerem s výhledem na překrásné panorama hor, pak najednou sjezd do údolí, mezi útesy a lesy a vodopádem... no paráda, nevím, jestli to měli zpracované satelitní snímky, nebo vzali video z helikoptéry, ale vím, že na některé místa se člověk vůbec nedostane. Nicméně Milford track podniknout můžeme. :-)
A pak už jsme rychle proběhli mini vesnišku - skanzen a ostatní expozice tramvají a aut. Tam už jsme byli skoro sami, většina návštěvníků opouštěla muzeum při prvních výzvách. Zajímavostí Aucklandu jsou tramvaje, které byly používané od roku 1862, nejdřív poháněné koňmi, bohužel v 50. a 60. létech byly nahrazeny autobusovou dopravou. Nyní nazývají tramvají vláček, který má jednu zastávku v každé městské části a spojuje tak další vzdálenosti rychleji než autobusy. Bohužel autobusy jsou staré, smradlavé a zélanďané podle mě hodně zadělávají problémy na ekologickou situaci celé Země. Sami tu mají ozónovou díru "jak sviňa" a stále s tím nic nedělají. Protože benzín je tu příliš levný... ech jo.
Takže jízdu tramvajkou už jsme bohužel nestihli, ale je to mimo muzeum, takže se tak určitě ještě někdy podívám, Zbyněk je z mého nadšení přesvědčený, že se tam také zajde podívat, takže se historickou tramvajkou ještě projedu.
Opět jsem si naplánovala prímově strávené odpoledne s mottem: učení hrou. :-D

A fotografie na PICASU zde. ;)

Příroda i kultura

Výlety, které jsme už s autíčkem podnikli, byly vesměs do regionálních parků - do pralesů, kde jsme prošmejdili turistické cesty, obhlédli výhledy, jezera či přehrady. Kolem Aucklandu je toho spousta, jen mi občas připadá, že je to všechno "na jedno brdo". Resp. člověk si šlape pralesem, z kopce do kopce a odměnou je mu výhled, návštěva netradičního místa apod. Takže ani není moc popisovat, vybíráme zatím místa, která jsou turisticky méně navštěvovaná, hlavně proto, aby tam byl klid. Protože jsou cestičky pěkně upravované a terén méně náročný, v klidu se můžete předbíhat s rodinkou, která si v batohu nese rádio, nebo má minimálně dvě hlučné a hyperaktivní děti. To nee, v přírodě se chceme kochat zelení, čistým vzduchem a klidem. Když si šlapem do kopce, přemýšlíme si nad svými věcmi, nebo nemyslíme vůbec a čistíme hlavu. V nudném části úseku nebo při šlapání z kopce si pak povídáme, hlavně o vzpomínkách. :-) Tak jsme navštívili se švédkou Annikou (tu jsem musela trochu bavit anglicky) Waitakere Rangers v oblasti známé pláže Piha. Na to, že to byl náš první výlet autem, jsme si naložili pěknou makačku, cesty jsou tam uzoučké a samá serpentina. Až na pár "faux-paux" jsme to zvládli a hlavně se nikomu nic nestalo. Předchozí sobotu jsme se vydali na opačnou stranu, na jihovýchod a navštívili Hunua Rangers, známé cyklistickým okruhem a vodopádem. Naložili jsme místo dalšího pasažéra kola a viděli oblast přehrad obklopené pralesy. Bohužel se nesmělo koupat a když jsme pozdě odpoledne dorazili k vodopádům, už byla zima. Opět v turisticky oblíbených místech jsme se moc nezdržovali a uťapkaní jsme byli na konci dne pěkně.




Kulturu jsem si užila s aucklandským sborem, kdy jsme měli dva koncerty Handelova Mesiáše. Vzpomínala jsem na dobu před 4 lety, kdy jsem se seznámila s Musicou Bohemicou, super muzikanty, dirigentem Krčkem, jak nás trápili s vyzpíváváním osminkových pasáží... a teď jsem to měla bez práce. Lehce jsem se včlenila do sboru, kde mají členové od 30 do 75 let, tento kousek zpívají každoročně před Vánocemi a jedna kolegyně mi spočítala, že chodí do sboru přes 40 let a Mesiáše zpívala minimálně 60x. Pravda, umí to zpaměti, ale užívá si ještě ty koncerty? Já si to užívala. Zkoušky, ač jenom s doprovodem klavíru, byly úžasné, až se mi občas leskly slzy a běhal mráz po zádech. Zkouška s orchestrem, spinetem a varhanami v aucklandské radnici byla taky parádní, včera holt na koncert přišlo spoustu lidí a ti trochu pohltili zvuk ("blbí posluchači" :-))).

na zkoušce v aucklandské radnici

A dnes byl koncert ještě lepší, sopranistka a altistka byly výborné, v orchestru to občas malinko, lehounce ujelo, sbor byl samozřejmě nejlepší a dirigent byl skvělý, inspirativní, pozitivní, nadšený a všechno to přenášel na nás. Na prvním koncertu jsem byla v pasážích, které se zpívaly zpaměti, trochu nesvá a myslela spíš na správná slova a kdy to teda nastupuju, ale dneska už jsem si to užívala, myslela na brněnský sbor VOX, který měl také vánoční koncert, na Alenku, jak mi jako moje sousedka spoluzpěvačka chybí :), na první housle Musica Bohemica, jak to pěkně "šmidlal" v roce 2004. No paráda.

A teď je chvilku volno od všeho, v pondělí se balíme a jedeme strávit Vánoce na pláži a Silvestra někde v horách. Při troše štěstí nám bude přát počasí, takže celých 14 dní budeme spát pod širákem, nebo pod stanem, v nejhorším v autě, navštívíme Čechy Míšu a Zdendu a odpočineme si od Aucklandu a načerpáme nové síly do roku 2009.
Takže kdybychom se do té doby nespojili, tak přejeme

MERRY CHRISTMAS AND HAPPY NEW YEAR!!!!

Pojízdný Zbyňa, pojízdná Pája

Zbyněk investoval další peníze do kola, není tak dobré jako to předchozí, je už použité a taky bylo tím pádem o více než polovinu levnější než to první. Snad bude dobře sloužit minimálně jako dopravní prostředek do města. Protože autobusy jsou čím dál pomalejší, cestování nudnější a zbytečně drahé.

A také proto... Subaru Legacy Grandwagon Green 2.4, automat na benzín. :-) Dneska jsme jej jen oblíželi a zamlouvali, zítra vyřídíme náležitosti (registrace, převod vlastnictví, platba) a ja to naše. :-)

Asi jsem si zasloužila pěkného Mikuláše, čert-Zbyněk mě neodnesl, protože jsem mu řekla básničku a kromě autíčka jsem dostala ještě bonboniérku a víno. ;-)